27. 12. 2011

Moje úvaha nad jmelím


Tak jmelí,, no jo, krásný cizopasník s vánoční tradicí.
Od tý doby, co jsem viděla Harryho Pottera,
mě vždy, když vidím jmelí, napadne, že je určitě plný škrken..
Co jsou to škrkny? Nemám ponětí, stejně jako Harry Potter,
určitě by to ale věděla Lenka Láskoradová, ovšem pro tu to bylo tak samozřejmé,
že jí nikdy ani nenapadlo, že by snad někdo nevěděl o existenci škrken.
Já jenom doufám, že jsou to příjemnější zviřátka, než ty malý bílý potvory,
co jsem na štědrý den objevila na svých milovaných orchidejích
a kterým jsem vyhlásila válku nejprve mechanickou a až dojde hrubá síla,
vyhlásím i chemickou. Jmelí ale coby cizopasník snad na sobě nemůže mít taky cizopasníky,
nebo snad jo? Nakonec vlastně proč by nemohlo, jednou jsem viděla na přisátém klíštěti
další přisáté klíště. Bylo to dost hnusný. Ale asi není parazit, jako parazit, klíště je odporné,
kdežto jmelí je nádherné, symbol vánoc a darované prý přináší štěstí. Zato darované klíště
v nejlepším případě nepřináší nic a v tom nejhorším raději ani nemluvit.
A ty škrkny: co asi ty přinášejí? Možná naději na lepší zítřky.