26. 7. 2020

Dialog.



„Má drahá a jediná, tolik tě miluji.“

„ Já tě také velmi miluji, má jediná vzácná přítelkyně.“

 

 

„Ach, má životní  lásko, bojím se o naše štěstí.“

„Ano, drahá, též se bojím, že tě nadobro ztratím.“

 

 

„Má nejdražší  jedinečná, obávám se, že cosi zlého nás nadobro rozdělí.“

„Sdílím tvé obavy moje nejdražší a nejvěrnější.“

 

„Když si vzpomenu,  co všechno jsme spolu prožily, má drahá přítelkyně.“

„Ano, drahá, máš pravdu, ale nějak tuším, že teď nás zlý, nepřejícný osud již nadobro rozdělí.“

 

„Nechci na to ani pomyslet má lásko, být bez tebe, stala bych se navěky marnou.“

„Ano, drahá lásko, cítím to naprosto stejně.“

 

„Ach má nejdražší, co si jen počneme?“

„Drahá, nezvýbá nám, než doufat, že osud nám bude ještě nakloněn.“

 

„Ach, má drahá, myslíš, že můžeme ještě doufat?“

„Ano lásko jediná, nic jiného v tuto chvíli již prakticky nezbývá.“

 

„Má jediná, tolik se bojím, že o tebe přijdu a můj život naprosto ztratí cenu.“

„Cítím to přesně jako ty,  být jedna bez druhé, to raději vůbec nebýt.“

 

„Do poslední chvíle budu doufat, že osud nám bude nakloněn.“

„Ano, má skvělá  milovaná přítelkyně, nezbývá, než věřit.“

 

„Ale pro jistotu se s tebou rozloučím, kdybychom se už nesetkaly, věř, že na tebe nikdy nepřestanu myslet. Bez tebe končí můj život.“

„Máš zcela pravdu, nejdražší, vždyť díky tobě žiji i já. Bez tebe nebude už nic.“

 

 

„Má drahá druhá ponožko, já do té pračky nechci.“

„Já také neeee.“

 

Tato romantická balada byla inspirována osudem  páru  ponožek, které moje žravá pračka navždy rozdělila.

 

 


17. 7. 2020

Radostí osvěžená...

Radostí osvěžená jsem v okamžiku, kdy se mi konečně podařilo přihlásit se do administrativy svého blogu.
Na druhou stranu zase ale bohužel už pravděpodobně naposledy. Událivší věci dávají na vědomost, že zde, na naší milované doméně se bude zhasínat. Ne na moment, jak už v historii bylo, ale napořád.
Myslím, že ode mě by bylo moc pěkné poděkovat všem mým věrným i nevěrným čtenářům za přízeň a krásné komenty,
kocourovi Číčovi za jeho vylomeniny, psici Žolině za její vyprávění a ve skrytu své poněkud truchlící dušičce trpící smrtí blogu doufat, že s mými milými, věrnými i ostatními blogery se zase někde sejdeme.
Číča je opět nadupán stěžovat si na mě ve světě, Žolina má co vyprávět a já, pokud mě moje zvířectvo pustí také trošku ke slovu, se budu snažit také něco sesmolit.
Když by se Vám tedy po mě nějak zastesklo, jsem přestěhovaná na domémě blogspot na této adrese:




Tento blog jsem budovala ještě na starší verzi Bloggeru, nyní jsem přešla na novější a tudíž lehce tápám. Ale dělám, co můžu, aby se Vám u mě líbilo a těším se nashledanou v lepších zítřkách.
Abych nevypadala nevděčné, ráda bych této před smrtí se v agonii bortící se doméně poděkovala za to, že byla tak slušná
a vzorným návodem dala na vědomost všem budoucím pozůstalým, jak svůj blog přestěhovat na jiné domény, bohužel se strátou kytičky tedy komentářů. Ale jak už kdosi kdysi řekl nic není dokonalé, tak že lepší něci než nic a tudíž se tady loučím a jinde snad zase AHOJ.

14. 5. 2020

Unikni přede mnou, dokud máš čas...

Nasliň si prsty a začni do mě vnikat,
že musíš jemně, to nemusím ti říkat,
pomalu a s citem nikam nespěchej,
ani se nepohnu a vychutnám si děj.

Už se těším, už se třesu,
Že tu vášeň neunesu,
energií nastřádanou tě ohromím,
svým silným výbojem tě ochromím.

Ještě kousek dál vsuň své mokré prsty,
dotkni se jimi té poslední vrstvy,
abys pocítil obrovský příval mé energie,
pokud tě tedy ta rovnou nezabije.

Zdraví tě tvá elektrická zásuvka.

30. 4. 2020

P bez hranic


PRÁSK!
Příroda poslala populaci pořádný políček: Pandemii!
Prťavá praštěná potvůrka poletuje prostředím, plíživě plošně postupuje po povrchu planety…
Pichlavá potvora pekelně prudí populaci, proniká přes pusu, pak průduškami, plícemi… přeskakuje přes pána, paní, politika, pekaře, popeláře.
Pokašláváme, posmrkáváme, prskáme, poleháváme. Při procházkách potkáváme plátnem překryté pusy přátel… poznáváme se?
Prázdné putyky, pohostinství, posmutnělé plovárny, posilovny prosté propocenců; policajti pozorující postavy plížící se po parcích, pakliže poruší pravidlo, policista píská.
Politici pořád přiblble plácají přes pokrývky pusy…
Přeplněné postele, přidušení pacienti, připojené plicní podpory, přetažený personál prvního palebného pole, přepracované pečovatelky, pozůstalí…
Ptáme se: PROČ?
Poněvadž pěstujeme pokrytectví, pohrdáme právem, pravidly, pochlebujeme přemocným, pochybně podnikáme, pokoutně podvádíme, propadáme pokušení, podlézáme, politikaříme, pletichaříme, promíjíme podrazy…?
Poněvadž přehlížíme potřebné, pošlapáváme přátelství, podrážíme přátele, ponižujeme partnery, popichujeme plaché, přestáváme promíjet, plácáme plané pomluvy …?
Poněvadž pošlapáváme přírodu, plýtváme penězi, potravinami, přejídáme se?
Poněvadž pokrok postupuje příliš překotně, příliš pracujeme, pořád pospícháme...?
Ptáme se: PROČ? Prostě PROTOŽE!!!…
Pocity padají podél pochmurné propasti…
Převálcuje prťavá potvora populaci? Prdlajs! Prohrajeme, padneme? Prdlajs! Přestaňme plakat!
Potvoru přibrzdíme, přiškrtíme, porazíme, poničíme připravenými protilátkami; pandemii přečkáme, pohromy překonáme, pakliže pokorně poklekneme před pomocníky prvního "palebného pole", poděkujeme…
Přestaňme plakat, pochlapme se! Popřejme si pohodu, posilněme psychiku, pěstujme pokoru, přestaňme pomlouvat, podvádět, podpořme se, pomáhejme si, povzbuďme se, poplácejme se po prsou, posilujme přátelství.
Položme počítače, pojďme si povídat, pohrát si, prozpěvovat, pocvičit, provětrat pejska, pokochejme se přírodou, přivoňme podbělu…
Pohlaďme partnera po pleši, partnerce polibme pusu, přítelkyni poplácejme po prdelce, popijme pivko, panáka, poděkujme pohostinným…
Pozastavme překotné plahočení, pracujme pomaleji, prodýchejme paniku…
Projděme si pokoje, přemístěme poličky, posuňme postele, porovnejme polštáře, přerovnejme prádlo, přeleštěme podlahu: práce, pořádek, pomohou překonat paniku. Plicní potvůrka prvně potrápí; Pakliže přeskládáme priority, pandemie pomine, přijde proměna, procitnutí, poučení, paprsky prozáří posmutnělý prostor.
Přeji poklidné přežívání, pocit pohody, později pak potkávání, podávání pravice, polibky přátel. Připijme pohárkem perlivé Pálavy, pošleme polibek přes plátno…

Tenhle gramatický poklad jsem dostala mailem. Nemohla jsem se nepodělit, dílo je dokonalé...

4. 4. 2020

Moje prej černá duše.


Já sem teda kocour mourovatej, vyvedenej v extravagantní eleganci šedivočerný pruh.
Teda navrch, aby bylo jasno.
Vona ale tvrdívá, že sem vobyčejnej směsnej kocour, což mi teda trošku zavání tim,
jako by snad chtěla naznačit, že nemam zrovinka noblesní a urozenej původ,
ale ať si mele co chce, že jo. Já vim svý.
A taky mi na moje gusto moc často zdůrazňuje, že mam černou kocouří duši.
No, ale zasejc lepčí, než dybych jí měl třeba zelenou, po bych se asi docela poblil.
Černá barva je elegantní, ale vo tom vona nemá ani tucha.

Nevim ale, co jako tim myslí, páč sem kocour čistotnej a spořádanej,
nechrápu, nekouřim a nemluvim sprostě. Teda enom drobet...
Ne, že by mi ty její kecy ňák braly u srdce, ale dyž už si plácá játra
vo tom, že sem mlsnej a rozmazlenej, tak si k tomu vobčas řeknu svý.
Ale zrovinka nedávno mi docela hodně vynadala, že sem jí svejma krásnejma
drápkama poškrabal nohu.

To bylo tak. Vona si cantala játra po telefonu snad celý dopoledne,
už sem z toho byl krapet nezvozní, páč sem měl hlad a vona se vůbec nevobtěžovala
navalit ňákou snidani. Tak sem jí šel teda dát najevo,
že jako existuju a že sem hladovej.
Mírumilovný mňaukání ta potvora celkem ignorovala, tak sem jenom
zesílil kalibr. Aby si vůbec všimla, že sem na světě,
tak sem na ní hopnul,
enomže sem při tom měl vystrčený drápky a vona měla holý nohy.
A bylo to. No.

Estli si ale myslíte, že toho telefonování nechala,
tak to teda ani omylem.
Musel sem faktys počkat, až se vyžvaní, nejdřív do toho kecafonu
a potom eště vedla proslov ke mě.
"Koukej Číčo, cos mi udělal, vždyť tys mě zase škrábnul."
"Máš si mě víc všímat, dyž mě máš na starost, ne? A vůbec, naval
hamáníčko."
To ale vona ne.

Povídala mi, že je škoda, že dyž mam takový vostrý drápky,
proč něco hezkýho nenadrápu na papír. Prej jako její kamarádka.
To mi teda zaujmulo, esli má za kámošku ňákou jinou kočku,
vo který nevim a nebo vo co vlastně de.
No, vim, že je cáknutá, vona si snad myslí, že sem ňákej akademik nebo co,
a že bych snad doved naškrábat i nějakej vobraz.
Tak sem na ní civěl asi dost vyjeveně, protože povídala:
"Pojď se podívat jak někdo pěkně umí malovat."
No, musim faktys uznat, že se mi to líbilo. Takhle bych to já
vopravducky nesved a že toho umim dost.
Dybyste byli zvědaví, cože to vobá vobdivujeme, mrkněte sem.



Škoda enom, že taky nenadrápala i mě.
Pak sem se ale probral z euforie, vzpomněl sem si že furt nemam ten žvanec
a tak sem na ní mňouknul:
"A co ty si teda představuješ? Že bych měl zařídit, aby tě malovali na bankovky
místo Palackýho? To by to teda chytli. Dyk bys tam vypadala
jako utopená vondatra."
Až sem se sám týdle myšlence musil culit pod fousky.
Enomže vona kočičímu jazyku zrovinka moc nerozumí
Teda v tomhle případě je to naštěstí asi dobře.
Páč dyby mi rozumněla, kdo ví, jak bych byl dlouho vo hladu.
A co bych si eště vyslechnul vo černý barvě mý duše.

29. 3. 2020

Když je všude zavřeno

On:
Mařeno,
taky mají zavřeno.

Ona:
To je jak zlý znamení,
celej svět je zavřený.

On:
Ještě vydrž Máňo,
snad ti bude přáno,
úspěchu docílit.


Ona:
Už svý nohy křížem mám,
už to dál opravdu nedám.

On:
Stud svůj v dáli vyšli,
na svůj měchýř mysli,
Je to špatný znamení,
když záchody jsou zavřený.

Budeš muset Máňo moje
kaťata si popustit
a za popelnicí vstoje,
moč z měchýře upustit.

27. 2. 2020

Koronavir_desatero

Pospíchám hned do krámu,
pro tři kila salámu,
deset kilo špekáčků,
všechno jde hned na dračku..

Hnedka musím do obchodu,
kupovat balenou vodu,
desatero vod,
to mi přijde vhod.

Hurá letím nakupovat,
do regálů nakukovat,
desatero olejů,
radostí se zasměju,
ještě deset pytlů mouky,
jen aby neměla brouky.

Taky rýži musím koupit,
hlavně hodně, neprohloupit,
desatero balení,
virus nám dal znamení.

Solit je však taky třeba,
až si budu péci chleba,
desatero balení,
není žádné mámení.

Na mléko bych zapomněla,
jak bych blbá péci chtěla,
když bych mlíčko neměla,
o hladu bych trpěla.


Tak hned do košíku přidám
desatero balení,
hned potom se rychle vydám,
k špagetovému vábení.


Naberu si těstoviny
desatero makarónů,
už se mi sbíhají sliny,
teď už klidně můžu domů.

18. 2. 2020

Hejbni sebou, než bude na vomluvy dočista pozdě.

Vona je prostě nepoučitelná a já kocour Číča to furt musim snášet.
Zasejc na mě ječela, potvora jedna. Dybych v týdle vypráskaný familii
nebyl už tak mocně zadrápnutej, snad bych faktycky přemejšlel vo tom,
že se vodstěhuju sousedom.

její starší kluk.
Ňák ouplně náhodou přišel na to, že pod voknem je mokrej koberec.
A hned za Ní, aby jí žaloval, že sem se tam zasejc pochcal.

Je tedy pravda, že do tý předsíně a do pantoflí sem se vopravducky
vyčural, že jo, ale vo tom sem hlásil do světa minule, jak to přesně bylo.
No, abych to teda eště upřesnil, tebich pořád luftuje na balkóně,
ale pantofle už sou dočista zbavený mýho úžasnýho odéru, kerej si
skovávam k zvláštním příležitostem. /jako dyž mě třeba dožerou a nebo tak.../

Abych se teda ale vrátil k tomu mokru pod tim zatracenym voknem.
Vona hnedkanct přiklusala s ňákym sprejem, řikala že prej je enzymatickej,
nebo nesympatickej, to přesně teda nevim a začala tu mokrotu tim sprejem
postříkávat. No chápete to? Vona je někdy ouplně blbá. Vona má mokrej tebich
a eště na něj stříká další mokro.
A na mě přitom ječí: "Ty chlupatej mizero, to ti nestačí, že kvůli tobě
jsem musela vyndat z předsíně koberec? A to nevzpomímám ty počůraný pantofle,
ty jeden hajzlíku. Co to máš v tý palici, že ses naučil tohle dělat?
Já jsem myslela, že posledně jsme si to vyříkali, a že už dáš pokoj."

Řeč to byla krásná, ale úplně k ničemu.

A vona pokračovala: "No, co na mě tak vejráš jako neviňátko,
jestli budu muset vyrvat
i koberec tady odsud, tak tě vážně přetrhnu."

Nejdřív sem jí teda chtěl vysvětlit, co a jak, ale potom sem si řeknul,
že dyž je na mě taková, že s ní nebudu mluvit. Zvednul sem vocas do tý nejhrdější
polohy a vodkráčel sem se zneviditelnit.

Vona tam začala vysušovat ten tebich a já slyšel, jak povídá tomu jejímu klukovi.
"Ty, to není možný, aby to udělal ten kocour, tady je to mokrý ještě až v rohu,
to by ten kocour sem musel chodit čůrat aspoň tři dni a to bych to už dávno cítila."

To sem si pomyslel, to si piš, že dybych chodil čůrat pod vokno, že bys
to už dávno cejtila.

Kluk tam přišel a začali spolu vohledávat to inkriminovaný místo.

Vona řikala: "Je to mokrý i pod postelí, to by Číča musel fungovat
jako průtokáč. To není kočičí moč, ale kde se to tady vzalo?
Je to mokrý i pod radiátorem.

A potom jí to konečně došlo. Došlo jí, jak velkou křivdu na mě zasejc spáchala.
"To je z topení, kape to tady a kdo ví, jak už dlouho. Proto Číčulka na mě tak
nechápaně koukal, on v tom byl docela nevinně a já na něj křičela."

A hned se po mě začala shánět. Enomže,já, když sem neviditelnej,
tak sem neviditelnej.
Volala na mě: Číčo, chceš bonbonky? Kdepak je můj kocourek. Pojď ke mě."
CHtěl se na ní zasyčet že nejsem žádnej její kocourek, že jsem jenom docela svuj,
ale to bych prozradil svoje trucovací místo.

Páč já, dyž se skovam, tak mě Vona slepoňka nikdá nemůže najít.
Bloumala po bytě a hledala mě.
Ale zase by nebylo správný jí to nenandat, jak si zaslouží.
Tak sem tedy vyleznul a tudle křivdu celýho světa sem na ní
vymňoukal:

"Nemluvim s tebou, na tvoje vomluvy nejsem zvědavej, a vůbec,
na fffšechny tvý vomluvy je pozdě. Dyž nerozpoznáš vůni mýho
kočičího parfému a spleteš si jí s oouplně něčim jiným,
tvý vomluvy mě nezajímaj.
Copa si myslíš, že čůrám vodu z radiátoru? A vůbec, já sem kocour
slušnej a chodim čurat na svuj záchodek, jak sis mohla už dávno
všimnout, dybys nebyla ignorant. Enomže to právě ty si. Dyž sem
byl smutnej, že na mě řveš a ječíš, vůbec si nepoznala,
že koukam udiveně, že si na mě zlá.
A taky si nic neudělala, dyž mě velkej kluk plácnul do zadku
promočenym polštářkem, /kerej teda pravda sem shodil pod postel já,/
a hulákal na mě ty nechutnej smraďochu.
Ale potom sem si teda řeknul, že se na tebe můžu docela vykvajznout, leda že..
Leda že bys mi dala masíčko. Na bonbonky ti kašlu. Ty sou malá záplata
na tudle obrovitánskou křivdu, ale masíčko, ty bych se s tebou možná udobřil."


Vona na mě koukala jak mokrá slepice, v hlavě jí to asi rachotilo,
páč, i dyž zrovinka nejni z nejbystřejších, kupodivu jí došlo,
že to jak mi nadávala, nebylo ouplně piko belo a tak, světe zboř se,
mi řeknula:
"Číčo, tak už se na mě nezlob, víš co? Já ti dám dobrý hamáníčko, jo?
Já ti dám masíčko, jo? Zrovna mám maso z polívky, to máš přece hodně rád, viď?"

Já sice radči syrový, ale zase na druhou stranu maso je maso,
a tak sem teda mňauknul, že teda jo, ale že chci hodně.
A ať mi ho dá hned, dokavaď sem ochotnej jí to ffšecko vodpustit,
ať sebou kouká hodit, než bude pozdě.
A vona dala. Fakt plnou misku. Byla to velká mňamka.
Sice bylo nespravedlivý, že čoklice Žolina žádnou velkou křivdu neutrpěla
a taky dostala, ale holt ať z toho taky něco má, no. Takovej sem já dobrák.

Enom mi mrzí, že neumim sám zařídit, aby ry radiátory teknuly
častějc, páč potom by i to masíčko nebylo tak vzácný.
Na tomhle poli budu muset určitě něco vyšpekulovat.

13. 2. 2020

Krutý boj

Bojovat s přírodou se zdálo marné, stejně jako bojovat s blogem.

Vítr, co se přehnal, udělal spoustu škod, s tím se moc bojovat nedá.
Já, v celkem domácím bezvětří, jsem zoufale bojovala s myšlenkou to tady zabalit a přestěhovat se.
V tomto duchu jsem začala zkoumat Blogspot.
Měla jsem tam sice blog vytvořený, ale spíš jen se zvědavosti, jak to tam funguje.

Nyní jsem se do toho zakousla s vervou sobě vlastní, hnána myšlenkou, že to tady už taky zabalím a nyní jsem naprosto rozpolcena.
Po třech dnech úporného bádání a zkoušení pokus omyl na blogeru jsem došla k jakémusi, pro mě uspokojivému výsledku, že mám páru o tom co tam a jak. Mám tam připravenou půdu na stěhování.

Jsem fakt překvapená, jaké to je příjemné prostředí, když člověk aspoň rámcově pochopí, o co tam vlastně jde.

Tak teď mám fakt problém. Zůstat, či nezůstat?

Tady mě drží nostalgie, prima komunita a psaní na Téma týdne, kdy se člověk alespoň na chvilku dostane na titulku.
Ruční stěhování všech článků na blogspot by byla hotová kruťárna a hlavně by mi tam chyběly všechny ty milé komenty od mých milých virtuálních přátel

Tomu se říká blogerská depka.. ach jo.

12. 2. 2020

Ženy, co by nezměnily ani minutu ze svého života


Co říkají přistižené ženy in flagranti...

Angličanka:
Jamesi, kdybys mě byl včas informoval o tom, kdy přijdeš domů, mohli jsme se oba vyhnout této skutečně oboustranně trapné situaci.

Němka:
Hans, dnes jsi přisel z práce o 4 minuty a 45 sekund dřív než obvykle. To mi budeš muset vysvětlit.

Francouzka:
Jean, dobře, že jdeš, tohle hovado už nemůže.

Švédka:
To jsi ty, Olafe? Já už jsem sice hotová, ale Sven se ješťe chce bavit, přidej se k nám.

Ruska:
Ivane, konečne pořadný chlap! Tenhle mi před tím ani po hubě nedal.

Židovka:
Izáku, to jsi ty ? A kdo to potom, proboha, leží na mně?

Rumunka:
Dumitru, o nic se nestarej, zaplatil dopředu.

Maďarka (vyskočí z postele):
Ištváne, věřiš víc mně nebo svým očím?

Češka:
Pepo, můžeš bejt klidnej. Právě jsem se dozvěděla, že tohle je tvůj příští šéf.

Slovenka:
Jano, čo iného som mu mala ponuknúť, keď si vyslopal všetku borovičku ?

Rómka:
Dežo, držím ho tu už dvě hodiny, abys mu ukradl peněženku !

28. 1. 2020

Jednou se osvobodíš


Mé vnitřní dítě chtělo by si s medvídky hrát,
já sama však musím se s životem prát,
neb život jde dopředu jen a nemyslí na návrat.


Mé vnitřní dítě by chtělo barvičkami malovat,
já sama však se už neumím z barviček radovat,
neb v životě se musí často i tvrdě bojovat.


Mé vnitřní dítě hluboce ve mně spoutané,
jak ráda bych zbavila tě rezavých obručí,
jak osvobodit tě, snad mě život zase naučí,
vždyť ty jsi část toho, co dobrého ve mně je schované.

23. 1. 2020

Nabídněte


Kdo mi prodá soukromí,
co obstarat si neumím,
kdo nabídku udělá,
na štěstí mi zadělá.


Platím v eurech, markách či dolarech,
nabídněte a stanovte si cenu,
kdo nemá co nabídnout má tedy pech,
já totiž uznávám jen tvrdou měnu.

Neváhejte, nabízejte, dokud mám čím platit,
po soukromí, klidu a tichu zcela jistě toužím,
pospíchejte, nabízejte, nemáte co ztratit,
než se v tomto hlučném světě dočista usoužím.