17. 4. 2024

Televize divá vize....

 Televizní přístroj milý

ukrátí nám každou chvíli.

Přijímáme informace,

když obrazovka svítí,

není to jen propagace

mnohdy je to k zblití.


Ovšem nad co v televizi není

je politické blábolení, 

člověk jenom mnohdy zírá, 

smysl všeho nepobírá,

obrazovka poblikává,

mnohdy je to silná káva.


Informační bedýnka

tluče do nás zlehýka

co v životě počíti,

co si správně mysliti.



Ale..(Sedm schodů k moci)

Když se stoupá po schodech 

všem se tedy tají dech

jak to vlastně v světě chodí, 

jak se Anče všechno hodí,

jak umí lézt po zádech.

  


Nebo...(Boží mlýny)

Spravedlnost když úplatným padouchem ochromená je,

tak chytrá hlavička obratně jiný důkaz přihraje,

a umlčená pravda zvolna na povrch se drápe,

však nemusí pršet, stačí jen když krápe. 




26. 3. 2024

Pro každý den jiné přísloví aneb z mého života

 Když mám dojem, že jsem v háji

a černota mou duši krájí,

přečtu si hned přísloví

co mě v duchu osloví

NIKDY NENÍ TAK ŠPATNĚ ABY NEMOHLO BÝT JEŠTĚ HŮŘ.


Sic útěcha toť velmi slabá

stres však ze mě zvolna padá,

tak si přečtu přísloví, 

co mě rychle osloví

ŽÁDNÁ KAŠE SE NEJÍ TAK HORKÁ, JAK SE UVAŘÍ.

.


Tak si v duchu povídám,

že se vlastně dobře mám,

že snad nijak nestrádám.

Opět přečtu přísloví,

co kriticky mě osloví

NEŔÍKEJ HOP, DOKUD NEPŘESKOČÍŠ.


A tak si žiju jak jen umím,

spoustě věcí nerozumím,

v knihách hledám přísloví

co mi mnoho napoví.




30. 1. 2023

Básnický epos "Ohlédnutí za rokem Pavouka". Věnováno Tlusťjochovi.


Když někdo ve snu osm nohou vidí,

k arachnofobii má opravdu jen malý krok,

pavouk však se za nožky štíhlé své nic nestydí,

čím více nohou, tím přeci vyšší a delší skok.


Chceš-li si na pavouka hráti a začít sítě snovati,

věř, že nejednu domovnici tako činnost nebezpečně rozkatí.

A domovnice dráždit je nebezpečná věc,

i samotný pavouk domovnici se vyhne přec.


Pokud chceš sám na domovnici pavučinu snovati,

může se stát, že domovnice ti klackem namlátí.

Nostalgii snadno ze snování svého podlehneš,

až na namlácený zadek si týden nesedneš.


Když budeš ve snu pavučinky babího léta trhati,

ztracený kocour se k tobě zpátky navrátí,

však plný zloby za utrpěná příkoří,

ti ostré drápy do těla zprudka zaboří.


Vidíš-li ve snu bradavku snovací,

voják se k tobě zpátky navrací.

Rozhněvaný jsi z pohledu jak se k tobě žene,

pěkně ti našňupnul, a neříkej že ne...


Když budeš skákavku, jak pilně skáče, pozorovati,

štěstí ti přinese a z bytu vypudíš mravence ven,

pavoučí skákavku nauč se obratem uctívati,

přec díky ní splnil se tvůj životní sen.

Není nic snadného zbavit se mravenců

a jejich následných pálivých kousanců.


Pokud ve snu vzácného punčoškáře hladiti budeš,

nenadále do velké společnosti přizván půjdeš, 

však proto fusekle své si pečlivě uzalátej,

s jehlou a nití opravdu neotálej,

a děkuj punčoškáři, že uchránil tě ostudy,

jo pavouci tak někdy píšou i osudy.


Pokoutníka pavouka nechtěj pokoušeti,

to se opravdu mnohdy nevyplácí,

posměchu je potom často nutno zakoušeti,

když ti rafne do prstu,  

důstojnost se velmi snadno po kousnutí ztrácí.


Když ve snu se snovačkou na parketu tančíš,  

opilý vítězstvím z šermířského duelu, jsi přece hrdina,

bláznivě tedy s černou vdovou divoce v kole jančíš, 

aniž bys tušil, že tvá je to poslední hodina.


Lovčíka vodního pozorovati se nevyplácí,

neb řezník tvůj k tobě potom důvěru ztrácí.

Pokud však masožravec nejsi,

lovčíka s chutí pozoruj ať jsi, kde jsi.


S vodouchem také není lehké pořízení, 

pokud na něj rád a často do vody civíš,

něco v tvém organismu nutně se změní,

žízeň stálostí ukrutná bude tvého hrdla dění.


Když ale s pavoukem kruháčem ve snu pobíháš, 

pavouk ten laskavý před lichvářem tě varuje, 

teď víš, že si už velký velký pozor na něj dáš,

že jen ten lichvář s tvými penízky čaruje.



Ovšem když ve snu s pavoukem třesavkou křepčíš,

uvěříš jistotně že vlastně nespíš,

rozcuchané vlasy padají ti do tváře, 

nutno je navštívit místního vlásenkáře.


Díky Tlusťjochovi za křížovkové inspirace 

a omluva zatím ještě nevyluštěným neopěvovaným pavoukům.






29. 10. 2021

Velkoopěvující óda na brambory aneb Tlusťjochovi pixličky k roku brambory.

 

Brambora, ta dokonalá plodina,

však živa z ní je mnohá rodina,

brambora, ta pochutina skvostná,

i  pro téma křížovek toť kostra nosná.

 

Nevídáno neslýcháno,

není zase tolik známo,

že když ertelpe ve snu se kopají,

osudy snících zvolna se spřádají.

 

Mandelinku radno  je hubiti  pilně,

Amerikánce však pohněváš neomylně…

 

Hltáš-li však  bramboračku,

a nehledíš-li na nějakou kačku,

bezdomovce potěšíš,

ulehčíš mu jeho kříž,

tím že porci horké ňamky,

podstrčíš mu na talíř.

 

Pokud namastíš škubánky řádně,

zatočíš s burziánem pádně.

 

Když erteple ve snu klíčiti vidíš,

nemůžeš za to, že trošku se stydíš,

neb tajemství domovnice jsi odhalil bezděky,

však uchováš ho na věky…

 

Na duchu s bramborou omládnout můžeš,

když budeš z ní  radostně dělati  líh,

jen si s tím pálením nepřivoď úžeh,

pal radši v období, kdy bude sníh.

 

Ovšem brambory na loupačku připravovat,

 je jako o posměch si prudce koledovat..

A bramborové knedlíky  pouze v teple vařiti,

v zimě je možnost z této činnosti revma chytiti.

 

Když ale dobré bramborové placky uvaříš,

a hltavě je poté rychle sníš,

šanci máš velikou, že vlka si snadno ochočíš.

 

 Tak že erteple pilně vykopávej

a  posla dobrých zpráv trpělivě očekávej.

 

Všechna tajemství mi ještě nejsou známá,

některá křížovka je dosud čistá jako panna.


Díky ti Tlusťjochu za posílání,

vyluštit všechny je mé velké přání.

 


Věnováno Tlusťjochovi a jeho nevyčerpatelným nápadům.


16. 2. 2021

Schovej si....

 

Schovej si pejsku svou pacičku,

ať můžu tě zavřít v krabičku,

na kterou cedulku barevnou chci dát,

s nápisem, že  ještě víc mě budeš mít rád.

 

Schovej si kočičko pečlivě kožíšek svůj,

a v krabičce zavřená moc se neraduj,

a na tu krabičku barevnou cedulku dám,

že jenom já a já jsem tvůj pán.

 

 

Schovej si  oslíku svou nožičku,

ať můžu tě zavřít v krabičku,

na kterou cedulku barevnou chci dát,

s nápisem, že pro mě rád budeš pracovat.

 

Schovej si koníčku kopýtko své,

ať vejdeš se do krabičky připravené,

na kterou cedulku barevnou chci dát,

s nápisem, že i ty budeš pro mě rád pracovat.

 

Schovej si kravičko oháňku svou,

i pro tebe mám krabičku připravenou,

na kterou cedulku barevnou chci dát,

s nápisem, že ještě víc ráda pro mě budeš pracovat.

 

 

Však  nikdy nesmí se stát,

že obsah krabiček mohl by se pomíchat.

 Vše by pak ztratilo povinný  řád

A MY prasátka, měli bychom hlad.

 

Inspirováno Jevgenijem Zamjatinem a George Orwellem.

 

 

 

8. 9. 2020

Ferdova pomsta.

Poštípal mě mravenec,

na zadku mám pupenec.

Nejdřív jenom jeden byl, 

Ferda se však  rozzlobil,

že na světlo se nedostal,

a tak štípat nepřestal.

14. 5. 2020

Unikni přede mnou, dokud máš čas...

Nasliň si prsty a začni do mě vnikat,
že musíš jemně, to nemusím ti říkat,
pomalu a s citem nikam nespěchej,
ani se nepohnu a vychutnám si děj.

29. 3. 2020

Když je všude zavřeno

On:
Mařeno,
taky mají zavřeno.

Ona:
To je jak zlý znamení,
celej svět je zavřený.

On:
Ještě vydrž Máňo,
snad ti bude přáno,
úspěchu docílit.


Ona:
Už svý nohy křížem mám,
už to dál opravdu nedám.

On:
Stud svůj v dáli vyšli,
na svůj měchýř mysli,
Je to špatný znamení,
když záchody jsou zavřený.

Budeš muset Máňo moje
kaťata si popustit
a za popelnicí vstoje,
moč z měchýře upustit.

27. 2. 2020

Koronavir_desatero

Pospíchám hned do krámu,
pro tři kila salámu,
deset kilo špekáčků,
všechno jde hned na dračku..

Hnedka musím do obchodu,
kupovat balenou vodu,
desatero vod,
to mi přijde vhod.

Hurá letím nakupovat,
do regálů nakukovat,
desatero olejů,
radostí se zasměju,
ještě deset pytlů mouky,
jen aby neměla brouky.

Taky rýži musím koupit,
hlavně hodně, neprohloupit,
desatero balení,
virus nám dal znamení.

Solit je však taky třeba,
až si budu péci chleba,
desatero balení,
není žádné mámení.

Na mléko bych zapomněla,
jak bych blbá péci chtěla,
když bych mlíčko neměla,
o hladu bych trpěla.


Tak hned do košíku přidám
desatero balení,
hned potom se rychle vydám,
k špagetovému vábení.


Naberu si těstoviny
desatero makarónů,
už se mi sbíhají sliny,
teď už klidně můžu domů.

28. 1. 2020

Jednou se osvobodíš


Mé vnitřní dítě chtělo by si s medvídky hrát,
já sama však musím se s životem prát,
neb život jde dopředu jen a nemyslí na návrat.


Mé vnitřní dítě by chtělo barvičkami malovat,
já sama však se už neumím z barviček radovat,
neb v životě se musí často i tvrdě bojovat.


Mé vnitřní dítě hluboce ve mně spoutané,
jak ráda bych zbavila tě rezavých obručí,
jak osvobodit tě, snad mě život zase naučí,
vždyť ty jsi část toho, co dobrého ve mně je schované.

23. 1. 2020

Nabídněte


Kdo mi prodá soukromí,
co obstarat si neumím,
kdo nabídku udělá,
na štěstí mi zadělá.


Platím v eurech, markách či dolarech,
nabídněte a stanovte si cenu,
kdo nemá co nabídnout má tedy pech,
já totiž uznávám jen tvrdou měnu.

Neváhejte, nabízejte, dokud mám čím platit,
po soukromí, klidu a tichu zcela jistě toužím,
pospíchejte, nabízejte, nemáte co ztratit,
než se v tomto hlučném světě dočista usoužím.

7. 1. 2020

Stále jen hledám


Proč já pořád jenom hledám,
že si pokoj taky nedám,
hledám všude, vezmu brýle,
za chvíli musím být u cíle.


I s brýlemi nenacházím,
zoufalstvím už zřejmě scházím,
hledám všude, vezmu lupu,
vidím však jen prachu kupu.


Proč mi nikdo nepomůže,
jeden sám to těžko zmůže,
hledám vkleče, hledám vleže,
nevypadám nijak svěže.


Ale já už přece vím,
jak si snadno poradím,
podám si já INZERÁT,
vždyť o tom už dávno sním.


Hledám lepší zítřek zoufale,
neb se mi beze stopy ztratil,
věřím však stále velmi troufale,
že najde se ten, kdo by mi ho vrátil.

3. 1. 2020

Co to máme pod stromečkem?

Co se pod tím stromkem točí,
jako by to mělo oči,
co tím stromkem jenom třese,
jak když vítr fouká v lese.

Co se jenom na strom škrábe,
šramotí a vzhůru drápe,
stromem celým otřásá,
padá mnohá příkrasa.

Dokonce tam něco vrčí,
škrábe, kouše, temně chrčí,
kdopak tam jen kůru drásá,
marná byla stromku krása.

Teď jsou vidět čtyři nohy,
čert to není, chybí rohy,
vždyť je to náš dárek statný,
náš kocourek Číča zdatný.





Všem mým věrným i náhodným čtenářům přeji šťastný nový rok 2020, ať se vše daří, jak si jen přejeme, ať zdraví slouží a štěstí o nás také zabrnká a také nějaký ten úspěch se může hodit. Číslovka 2020 mi přijde vizuálně krásná a tak trošku
i magická, určitě to bude krásný rok, dle Tlusťjocha rok laButě.
Valin a její zvířena Žolinka a Číča.
Ahoj Haf Mňauk

8. 12. 2019

Rýmy na básnění

Prolog.....
palice, zdravice, hlavice,jehlice,


Neuvěřitelné, je zmatený blog.cz a nebo já?
Do rozepsaných článků jsem si připravila jakýsi námět pro moje rádobyveršování.
Snad nějaký tiskařský šotek zapřičinil, že se to dostalo předčasně na sklo. Tak tedy musím tohle nějak opravit, abych zachovala status více slov než 4.

Tady jsem též zaplakala,
neb jsem něco pokakala.


O nápravu se tedy pokusím
a báseň tu hned složit musím.


Když pán v hnědé čepici,
nohu mi propích jehlicí,

nemohla jsem mu poslat zdravici,
ale spíš ránu palicí.

Zaplakala jsem velice,
jak Blog ruší tradice,
a vše co se do rozepsaných napíše,
hned na sklo bez uložení jaksi nalíže.

Ach jooooooooooooo!!!

7. 12. 2019

Jako želva pláču


Jako želva přes den brečím,
však si nevím rady s něčím,
při čemž se mi srdce svírá,
je v něm velká, černá díra.

Vlastně je to ke zlosti,
nemám trošku radosti,
inspirace moje celá,
jako kdyby vyhořela.

Marně do papíru čučím,
sama v sobě temně hučím,
co že se mi to zas stalo,
myšlenek mám sakra málo.

Někdo vzal mi myšlenku
a já nyní holenku,
propadla jsem panice,
pláču pro to velice,
podezření silné mám,
že moc a moc zapomínám.

Že jsem vlastně zapomněla,
co, že jsem to včera chtěla,
asi hledat inspiraci,
co mi šlohli Alzhaimerovci.

26. 11. 2019

Mrcha obezita


Obezita, to je mrcha,
nešťastným ten, kdo jí prchá,
nebo ona se drží mocí
před níž není pomoci.


Možná špajzku zatlouct hřebem,
když k tomu má sílu jeden,
ledničku pak na řetěz dát
a zvečera u ní hladový řvát.

Sbohem dortíčkům slaďoučkým,
sbohem buchtičkám chutňoučkým,
kručící žaludek těšit a tajně mu slibovat,
že přec jen mu mlsání dáme,
že to tak jistě nenecháme,
protože prostě hlad je hlad.

2. 11. 2017

Nerovný boj


Proč jen do mě pořád bušíš,
na co jsou ti tvoje uši,
neslyšíš mé naříkání,
když ti plním všechna přání…


Proč jen do mě pořád mlátíš,
kolikrát se ještě vrátíš,
jsem již celá pošpiněná,
chci jen křičet, jsem však němá…

Proč jen do mě pořád řežeš,
z bytu vůbec nevylezeš,
už jsem celá ošoupaná,
je to osud, je to hana.

Proč mě pořád osaháváš,
špínu z rukou na mě dáváš,
jsem pak celá upocená,
to se přece dělat nemá.

Už jsem celá ohmataná,
písmena mám upatlaná,
a číslovky zrovna tak,
dnes ti ale vytřu zrak,
rozbiju se a nikdy více
nenapíše ani slůvko TVOJE KLÁVESNICE.

26. 10. 2017

Nechci mít strach ze strachu


Strach má velké oči,
když se kolem točí
a ovíjí nás jako had.
Má nás ve své moci,
nemůžem spát v noci
a tím sílí jeho hlad.


Když se strachy zelenám
hned z toho i průjem mám,
o to víc pak nespím,
od záchodu nesmím.

Tak mu řeknu : "Táhni někam",
já žít šťastně právě spěchám,
tebe já už nechci mít
chci bez tebe umět žít.

Potom polknu uhlí černé,
tablety mé tmavé, věrné,
běhavku tím zastavím,
protože už dobře vím,
že do světa vyrazím.

10. 1. 2017

Má milá.. slyším tvůj kovový zvuk

Jsi tak krásně bílá
a je v tobě síla,
vím, že na mě počkáš,
nemůžu se dočkat.

S rozkoší očekávanou,
odhodím kalhoty stranou,
košili servu ze sebe,
myslím na cestu do nebe.

Trenýrky ze sebe strhám ,
nedočkav k tobě se vrhám,
když si na tě potom lehnu,
rozkoší se ani nehnu.

Po zádech mráz mi na moment přejede,
jak jenom v předehře on sám to dovede,
však hned záplava tepla nás zahřeje,
blažená úleva vstoupí hned do děje.

Přineseš mi uvolnění,
nad to přece nic už není,
přineseš mi rozkoš sladkou,
s glazurou svou bílou, hladkou,
neb si moje VANA koupací,
k tobě člověk rád se navrací.