Tak se po mé dlouhé odmlce snažím vrátit do blogového světa a tudíž si naivně řeknu, že nejsnažší bude napsat článek na Téma týdne, aby svět o mě opět věděl..
Ale chyba lávky..
Čelist mi lehce padá dolů, když vidím námět, který jsem chtěla využít pro svůj slavný Comeback..
Pod vlivem událostí, které jsem nyní prožila, mi to bere dech ještě víc, než obvykle.
Životní styl Pro ana.
Neuvěřitelné…
V minulosti jsem letmo zaznamenala, že blogy Pro ana byly dokonce propagovány na titulní stránce.
Ještě jednou neuvěřitelné..
Anorexie je vážná nemoc. Skuteční anorektici jsou duševně nemocní lidé a ti, kteří si na ně hrají, jsou nezodpovědní a hloupí a ten kdo dává možnost propagovat něco takového.. pro toho ani nemám slov.
Lituji dívky, které ač jsou vychrtlé na kost, mají stále pocit, že jsou tlusté
Lituji rodiče, kteří se musí dívat, jak jejich anorektická dcera pozvolna umírá...
Kam až může dospět chorobná honba za štíhlostí nechci vůbec domýšlet. Mnohdy až ke smrti.
A tak můj návrat do blogového světa není vůbec veselý.
No, co se dá dělat, příště raději napíšu o našem kocourovi Číčovi, který sice není anorektický, páč žere jak zjednaný, ale vychrtlý je celkem stejně. A on hajzlík mi nechce prozradit, jak to dělá, že žere a žere a při tom je pořád takový hubeňour. Že bych si dala trošku poradit. Chvilku jsem ho podezírala, jestli tedy nemá bulimii, což je další psychická choroba, hezky se najíst a potom vyvolat zvracení.
Ale i to zvíře ví, že o to, co má jednou v bříšku, už nechce přijít. Tedy přijít o to horem myšleno, že ano…
