Tak se po mé dlouhé odmlce snažím vrátit do blogového světa a tudíž si naivně řeknu, že nejsnažší bude napsat článek na Téma týdne, aby svět o mě opět věděl..
Ale chyba lávky..
Čelist mi lehce padá dolů, když vidím námět, který jsem chtěla využít pro svůj slavný Comeback..
Pod vlivem událostí, které jsem nyní prožila, mi to bere dech ještě víc, než obvykle.
Životní styl Pro ana.
Neuvěřitelné…
V minulosti jsem letmo zaznamenala, že blogy Pro ana byly dokonce propagovány na titulní stránce.
Ještě jednou neuvěřitelné..
Anorexie je vážná nemoc. Skuteční anorektici jsou duševně nemocní lidé a ti, kteří si na ně hrají, jsou nezodpovědní a hloupí a ten kdo dává možnost propagovat něco takového.. pro toho ani nemám slov.
Lituji dívky, které ač jsou vychrtlé na kost, mají stále pocit, že jsou tlusté
Lituji rodiče, kteří se musí dívat, jak jejich anorektická dcera pozvolna umírá...
Kam až může dospět chorobná honba za štíhlostí nechci vůbec domýšlet. Mnohdy až ke smrti.
A tak můj návrat do blogového světa není vůbec veselý.
No, co se dá dělat, příště raději napíšu o našem kocourovi Číčovi, který sice není anorektický, páč žere jak zjednaný, ale vychrtlý je celkem stejně. A on hajzlík mi nechce prozradit, jak to dělá, že žere a žere a při tom je pořád takový hubeňour. Že bych si dala trošku poradit. Chvilku jsem ho podezírala, jestli tedy nemá bulimii, což je další psychická choroba, hezky se najíst a potom vyvolat zvracení.
Ale i to zvíře ví, že o to, co má jednou v bříšku, už nechce přijít. Tedy přijít o to horem myšleno, že ano…
Tak alespoň že jseš! Já taky nechápu co tím chce Blog.cz říct a adminy kteří tohle téma vybrali bych nakopala do řiti. Je to problém, to ano, ale propagovat to jako životní styl mi připadá dost nebezpečné. Z takového blkovství je opravdu jen krok ke smrtící psychické chorobě. Zvlášť když jsme si tím prošli s dcerou....
OdpovědětVymazat[1]: Tak to ti Vendy naprosto nezávidím. Musela to být otřesná zkušenost. Věřím ale, že jste to úspěšně ustály obě...
OdpovědětVymazatTaké se mi téma o anorektičkách nezdá vhodné.
OdpovědětVymazatTvůj kocour možná hubne proháněním koček v okolí. Náš byl v zimě jak koule a s jarem zhubl nejméně na polovinu.
Nemají naše kočky něco společného? .. Už mě to začíná štvát
OdpovědětVymazat.. Toto téma je celkem dosti blbé.. Souhlasím s tebou..
[3]: On Číča moc prohánět nemůže, ven nechodí, on bydlí s námi v bytovce..
OdpovědětVymazatTo je právě ta záhada..[4]: Určitě je to jejich nějaké kočičí tajemství.. a neřeknou a neřeknou..
Konečně jsi se zase ukázala. Už se mi fakt stýskalo Nemá cenu se rozčilovat, protože stejně nic nezmůžeme. Některé z těch holek jsou už dávno nemocné, těm nevím, jak pomoct. Ostatní si dost přiblble zahrávají s něčím, o čem ani netuší, jak tragicky to může dopadnout. Jenže pokud ty kačeny vytrubují do světa, že anorexie je "životní styl" a nepřipustí, že se jedná o dost vážnou nemoc, tak co s nimi?Čičounovi nezáviď. Jednak závidět se nemá a druhak na to stejně nepřijdeš. To je prostě tajemství štíhlých kocourů.
OdpovědětVymazatJsem moc rád, že opět píšeš. Téma bych ponechal bez komentáře, poněvadž nemám rád extrémismus v žádném ohledu a co je tohle jiného? Zvířata mají výhodu, že většinou dají na své sebezáchovné instinkty, které lidé bohužel umějí z velmi různorodých důvodů povypínat.
OdpovědětVymazatHledala jsem informace na netu, proč ten název vůbec vznikl a byla jsem překvapená. Chci o tom napsat.
OdpovědětVymazatJenže to, co z toho vzniklo časem, je totál zhovadilost, kdy se praštěné holky snaží zhubnout za každou cenu a ještě se tím chlubí.
Jsem ráda, že jsi zpět
Jsem ráda, že jsi zpátky .
OdpovědětVymazatJe to velmi smutné téma.
Tak jsi zpátky, hurá! K tématu - dívky mnohdy podléhají módnímu diktátu a tvrdí, že nechtějí být otroky jídla. Ovšem upadají do novodobého otroctví váhy a sledování každého ubytého gramu. Vůbec si neuvědomují, co to s tělem provede. Časem, pokud to přežijí, si budou za svou hloupost nadávat.
OdpovědětVymazatA náš kocour je asi taky bulimik. Žere jak zájezd a přitom je hubený jako lunt. Nevím, jak to dělá.
take ja te vitam zpet mezi nas a zdravim z Floridy
OdpovědětVymazatAť smutně nebo vesele, jsi to ty a já jsem strašně ráda. Konečně jsi opravdu zpátky!
OdpovědětVymazatOběti anorexie ve mně probouzí lítost, úzkost, ale i zlost, že ze sebe krásné holky dělají hororové příšery. A propagovat takovouhle vyšinutost, jako životní styl, to už je opravdu na pováženou.
Vítej zpět děvče a vůbec se kvůli tématu týdne nevzrušuj, páč předpokládám, že i v následujících tématech bude hrát na podobnou strunu, na kterou si brnká už několik týdnů a tak se brzy nejspíš dočkáme článků o Znásilnění, Potratu či Vraždě .
OdpovědětVymazatVítej zpátky.
OdpovědětVymazatJá byla týden pryč a těšila se inspiraci v podobě tématu týdne a ono toto. Místo inspirace je mi z toho jen smutno.
[6]:Mě se stýskalo moc, ale psát smutně se mi fakt nechce a veselých prožitků v tuhle dobu opravdu moc nemám...[7]: To, že jsem se nemohla přijet podívat na tvé fotky mi bylo moc líto, mám ale velikou radost s tvých řádků..[8]: Témata týdne budou asi trošku tedy hodně účelová, ale co se dá dělat.. no, díky[9]: Děkuju.. Já mám nějak pocit, že všechno kolem mě je najednou smutné...[10]: Díky Robko, potěšila jsi mě, narozdíl od těch anorektických troubelek
OdpovědětVymazat[11]: Že zdravíš z Floridy mě nepřekvapuje, u tebe už by mi dokázal překvapit pozdrav z Marsu, ale ještě není všem dnům konec, že? V každém případě ale díky...[12]: Díky Bev, je to moc milé, snad už jsem zpátky, ale taková nějak jiná, doufám, že se za čas zregeneruju na normál..[13]: Myslím Janinko, že vidíš do budoucnosti jako Sybila, já si to totiž myslím taky...[14]: Já mám teď tu smutnost tak nějak chronickou, nebo co a to jsem ještě nekoukla, jaké téma týdne je na tento týden, snad ani nemám odvahu, nebo co...
OdpovědětVymazat¨------------------------------------Moc a moc vám děkuju za krásné komentáře, je moc milé číst, že jsem trošku chyběla v blogovém světě. Díky Budu se snažit dát se do pořádku co nejdřív, mám k vyřešení před sebou ještě mnoho těžkých věcí, ale vy jste mi udělali opravdu velikou radost...
Valin, k tématu a k celému nynějšímu blogu je zbytečné se vyjadřovat...
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi zpět. Držím pěsti, ať se smutek vypaří, vše špatné ať se vyřeší a jen v dobré obrátí...
Těším se na Tvůj další veselý článek - třeba i o Číčovi
Budu ráda číst cokoli napíšeš, pokud budeš mít chuť psát. Však i smutné věci jsou součástí života. A když se Ti psát nebude chtít, tak je to taky v pořádku. Tak prostě počkáme.
OdpovědětVymazat[16]: dle astronautu z Nasa na Mars clovek doleti tak az v tricatych letech tohoto stoleti nejdriv, tak to si jeste budes muset na ten muj pozdrav z Marsu chvili pockat
OdpovědětVymazatKocůr Číro má recht.
OdpovědětVymazatJo, nechápu, proč
OdpovědětVymazatblog.cz
vybral zrovna toto téma.
Vím, ode mě to sedne, anorexie má s mým životem co dočinění, ale nejsem na to pyšná.
A tvůj článek je moc hezky napsaný!