Dlouhý, Široký a Velkohubý.
Král Lakota se chystal na zasloužilý odpočinek v rámci 2 pilíře českého důchodového systému. Starosti mu však dělal jeho jediný potomek, nezdárný syn Pošuk, Lakota si nedovedl představit vládu prince Pošuka, po svém odchodu do domova důchodců. Mělť zcela jasnou představu o tom, jak Pošuk rozfofruje nastřádaný královský poklad při karbanu, chlastu a s lehkými ženštinami. Jedinou naději spatřil v tom, že se Pošuk ožení a nějakou chytrou ženskou, která ho srovná do latě.
A tak vydal královské rozhodnutí.
"Drahý synu," promluvil státník k potomkovi.
"Jsem již znaven a pod tíhou svých let jsem nucen předat kralování do tvých rukou. Rád bych ale ještě před svým odchodem viděl tvou vyvolenou a tak se vyprav do světa a najdi si nevěstu.
Abych ti to ulehčil, jdi do věže, kde v obrazárně visí 12 portrétů nejurozenějších a nejkrásnějších princezen. Vyber si jednu a ucházej se o její ruku."
Princ Pošuk nelenil ani minutu, vzal od otce podávaný klíč a upaloval do obrazárny.
Tam, na zdi viselo mnoho obrazů s krásnými princeznami a Pošuk chodil od jedné ke druhé, nemoha si vybrat. Černovlasou, nebo blondýnu, modré oči nebo zelené, rusé vlasy, zlaté vlasy.. Oči mu přecházely, byl už hledle rozhodnutý pro Zlatovlásku, když tu si všiml, že až na konci řady visí ještě jeden obraz, který je zakrytý . Strhl plátno a oněměl úžasem. Z obrazu na něj hleděla dívka tak půvabná, že Pošukovi se rozklepala kolena. Hned věděl, že chce tuhle a žádnou jinou.
Oznámiv své rozhodnutí otci, král se zachmuřil: "Proč jsou s tebou můj milý synu vždycky jenom problémy. Nebylo tam dost krásných jiných panen? Musel sis vybrat zrovna tuhle? Tahle princezna Krasomila je v moci zlého černokněžníka a abys jí mohl pojmout za ženu, musel bys jí nejprve osvobodit. Což si myslím, že vzhledem k tvé povaze bude dost velký problém."
"Ale otče, vybavíš-li mě patřičným obnosem, najmu brigádníky a oni princeznu pro mě osvobodí. Přece všechno se dá koupit, nemyslíš?"
Na to král s truchlivým výrazem otevřel pokladnici a znalý pravidel korupce, vybavil Pošuka více než slušným obnosem.
Princ sedl na koně a jel. Cestou ho předběhl podivný vysoký chlapík s dlouhým krokem. Princ na něj zavolal:
"Nechtěl bys ke mně do služby? Jedu osvobozovat princeznu a dobře platím, co umíš? Mohl bys mi být třeba nápomocný. A jak ti říkají?"
"Já se jmenuji Dlouhý, umím se natahovat až do takové výšky, že jeden můj krok je jedna míle. Moje služby jsou ale drahé, myslíš, že by sis mě mohl dovolit?"
"Můj otec je král a na tuhle výpravu mi dal zlata a drahého kamení dost," odvětil kralevic.
Dál tedy putovali ve dvou, když tu spatřili tlouštíka s obrovským břichem, kterak zrovna dopíjí jezero. "Tos všechnu vodu z jezera spolykal? Jak se jmenuješ násosko?" ptal se Pošuk.
"Já jsem Široký, vidím, že tě provází můj kamarád Dlouhý."
"Vezmi ho pane do služby, mohl by se nám hodit," přimlouval se za tlouštíka Dlouhý.
"Zadarmo ani kuře nehrabe, peníze máš?" zjišťoval Široký.
"Mám, půjdeš se mnou osvobozovat princeznu? Platím slušně."
A tak dál pokračovali ve třech. Po nějaké době potkali dalšího podivného chlapíka se zavázanou pusou.
"To je náš kamarád Velkohubý, vezmi ho pane také do služby, určitě se ti bude hodit," pravili unisimo Dlouhý se Širokým.
Pošuk ani nezjišťoval, co Velkohubý dovede, neboť se právě blížili k čarodějovu zámku. Na prahu seděl sám černokněžník a leštil si holínky. Pošuk se zarazil, sebral odvahu, nadechl se a pravil:
"Držíš v zajetí princeznu Krasomilu, kterou jsem přišel vysvobodit. Chci ji pojmout za manželku. Jaké jsou podmínky?"
Po černokněžníkově tváři přeběhl letmý úsměv. "Uhlídáš-li jí po 3 dni, je tvoje." Poté sbalil leštidlo, hadr a zmizel v zámku. V tom okamžiku princ spatřil princeznu. Šourala se pomaloučku k němu a jeho brigádnické skupině a kralevici se zdálo, že na její tváři vidí stín nevole.
"Přišel sem tě vysvobodit princezno Krasomilo, a až se tak stane, pojmu tě za manželku."
Princezna se zakabonila a beze slova vešla do zámku za čarodějem.
Když nastal večer, sešli se všichni v hodovní síni nad velikým hodokvasem. Dlouhý, Široký a Velkohubý se ládovali jak mohli, jen princ nemohl polknout ani sousto. Neustále musel hleděl na Krasomilu, která se nyní zářivě usmívala a štěbetala: "Pánové, pánové, jaké jsou novinky na politické scéně? Jsem tu v zajetí a chybí mi čerstvé zprávy."
"Ztichni trdlo," okřikl ji černokněžník, "pánové jsou z monarchie a ne z republiky."
Princ byl tímto hrubým chováním pobouřen, ale nezbylo mu nic jiného, než tuhle neomalenost přehlédnout. Smysly všech osvoboditelů se pozvolna otupovaly nezměrným pitím, až usnuli, jako když je do vody hodí. Ráno, když se probudili, princezna byla fuč. Princ vytáhl z baťohu odbornou publikaci "Jak osvobozovat princezny" a nalistoval patřičnou stránku, kde se dočetl toto: černokněžníci první noc proměňují princezny v růži, která leží na nejvyšší hoře v okruhu 10ti mil.
Poručil tedy Dlouhému, aby se porozhlédl v tomto okruhu po nejvyšší hoře, našel růži a přinesl mu jí. Poté si šel luštit křížovku.
Dlouhý se natáhl do výšky, co krok, to míle a po pár krocích našel na nejvyšší hoře rudou růži. Přinesl ji tedy kralevici, ten upustil růži na zem a ta se hned proměnila v princeznu Krasomilu.
V tom okamžiku se rozlétly dveře a černokněžník vešel do místnosti.
"Vidím, žes první úkol splnil, výborně," divoce se zachechtal a zmizel.
"Ještě dvě noci a budeš moje nevěsta," pravil Pošuk princezně.
Ta se ale jenom ušklíbla a bez jediného slova odešla.
Druhou noc se vše opakovalo. Stoly prohnuté pod jídlem a pitím, Pošukovi se ale zdálo, že černokněžník je jakýsi veselejší a princezna zakaboněnější. Opět všichni usnuli a ráno, když se probudili, princezna byla pryč.
Princ nalistoval příslušnou stránku v knize o osvobozování princezen a povídá Širokému. "Zde se píše, že podruhé černokněžník začaruje princeznu v prsten, který uschová v jezeře v okruhu 10ti mil. Dlouhý tě vezme na záda, ty vypiješ všechna jezera v tomto okruhu a prsten mi přineseš. Ne abys ho spolknul," vydal direktivy Pošuk.
Když dorazili Dlouhý se Širokým zpátky, princ si od nich vzal prsten a hodil jej na zem. Prsten se proměnil v princeznu zrovna v ten okamžik, kdy se mezi dveřmi objevil čaroděj.
"Výborně, splnils i druhý úkol, ještě jeden a je tvoje," zase se tak podivně zachechtal a zmizel.
"Krasomilo, pozítří už budeš volná a může být svatba," vrkal Pošuk. Ale princezna se na něj ani nepodívala a pospíchala pryč.
Kralevic začal být lehce nesvůj, nevypadá to, že by se princezna těšila na svatbu. Rozhodl se, že ji vyhledá a promluví s ní. Vyšel tedy ze zámku a co neviděl. Krasomila stála s Velkohubým za keřem a vyptávala se ho: "Ty dokážeš opravdu každému namluvit kde co?"
"Je to moje práce," pravil Velkohubý.
"A mohl bys namluvit Pošukovi, že vlastně o mě nestojí? Že se se mnou vůbec nechce oženit? Dobře bych ti zaplatila."
"Ale proč princezno, proč nechceš být osvobozena?" nerozuměl Velkohubý.
"Miluju černokněžníka, utekla jsem s ním zcela dobrovolně, nebyla jsem unesena a nejsem zde vězněna, to jen můj otec nechal rozhlásit, aby neměl v království ostudu, že jsem pokleslá. Jenomže on, čaroděj mě má už plné zuby, už mě nechce, nabažil se mě," popotáhla princezna Krasomila.
"Tak to je věru zlé,nešťastná láska, to já znám. Kdysi jsem jednu miloval, ale jí vadilo, že jsem pořád žvanil a žvanil a tak mě opustila. Abys věděla, že mám porozumění, nebudu chtít žádné velké jmění, bude mi stačit 1000 zlaťáků. Ať třeba utrpím doživotní ostudu."
Princ nevěřil svým uším.
Při další večeři, kdy se stoly opět prohýbaly pod jídlem a pitím, sledoval nedůvěřivým zrakem zakaboněnou princeznu a poslouchal Velkohubého, kterak mu šeptá do ucha: "Podívej se na ní princi, vždyť ona zase není až tak veliká krasavice, tohle by sis chtěl přivázat na krk, ty, který máš na daleko lepší a krásnější? Vždyť bys byl všem pro smích. A kdoví, jestli čaroděj by se nemstil, když bys mu jí vyrval z pařátů. Přece si nechceš zadělat na žaludeční vředy pernamentním stresem. Být tebou, ještě bych to uvážil, budeš mít dost starostí s panováním a ještě abys hlídal nonstop princeznu, já bych z toho měl strach.. infarkt, mrtvice.. a kdoví, co ještě by tě mohlo z toho postihnout. Ty potřebuješ na kralování absolutní klid a s touhle bys byl jenom samá komplikace, věř zkušenému."
Princ znejistěl, ano to všechno tak může být. Vždyť ten Velkohubý má vlastně pravdu. Tahle pochybná ženština, co se na něj ani jednou neusmála, není pro něj naprosto vhodná. A proto, když ráno opět dle tradice zmizela, nelistoval v odborné publikaci, ale otevřel si pivo a čekal na černokněžníka. Ten se objevil záhy s nadějným výrazem ve tváři, avšak, když spatřil komnatu bez princezny, pobledl. "Tys jí nenašel?" téměř zasípal.
"Dnes jsi jí černokněžníku ukryl tak důkladně, že ani já, ani mý brigádníci nemají sebemenší potuchu o tom, kde by mohla být."
"To je podvod veliký jako tunel," byl bez sebe černokněžník. Dnes už se opravdu nedá věřit nikomu a ničemu," zařval a práskl za sebou dveřmi.
Princ vyplatil své zaměstnance a vrátil se do rodného království, kde se oženil se Zlatovláskou, jejíž krásné vlasy mu zaručovaly klidné soužití.
Princezna Krasomila dál visela na ubohém čaroději, který pomalu ztrácel naději, že se jí někdy zbaví.
