Tak vám teda musim řeknout, že já, kocour Pan Číča, sem dokázal takříkajíc nemožný. Jo vopravdu to tak je. Vychoval sem z nechutnýho čokla hodně schopnýho likvidátora, specializovanýho jak na materiálno, tak i na duševno. Aby to nebylo zase až tak moc vodborný, zkrátka a dobře čoklice Žolina mi docela sprostě trumfla v mým dokonalým umu, ničit jí psychiku. Ne teda Žolině, aby nevznikla ňáká mejlka, ale tý potvoře, co u ní bydlim.
Vona teda se čoklice vyprofilovala s mou skromnou pomocí k jistý specializaci, kerá je hodně úderná a kerou sem bohužel já nevymyslel a tudíž jí nemoh ani naučit. Ale to neznamená, že z toho taky nemůžu profitovat, že jo.
Věc se teda má takhlenct.
Žolina se asi zřejmě rozhodla pro jakýsi samovzdělávání. Mě se to teda moc nelíbilo, páč by se taky nakrásně mohlo stát, že by se stala chytřejší, než já a to nejni žádoucí. Ale zase na druhou stranu, dyž vidim, tak todle psí působení jí bere nervy i dech, čoklovi to ňák výrazně nerozmlouvam.
Žolina Jokerka totiž začala číst. Knížky, aby bylo jasno. A úzce se profiluje na knížky, kerý si vypučila vod někoho vona, naše dvounožka. A nejlepčejší na tom je, že to je takový vyprofilování na druhou, páč větčinou se jedná vo knížky, kerý nejsou v majetku ani toho zapujčovatele.
Byl sem teda hodně zvědavej, jakýmu žánru bude psice dávat přednost. Ale vona chce bejt asi vychytřená ve všech možnech voblastech.
Roboty a androidy přečetla dokonce dvakrát. A dost důkladně. Zubama. Nejlepčejší na tom bylo to, že vona si tudle knihu pučila vod někoho, kdo si jí kvůli ní pučil schválně v knihovně. Vona dyž přišla z práce domů a viděla na zemi rozervaný ty Roboty, u kerejch dočista chyběla celá přední část vazby a zadní bylo sotva polovina, byla tak zcepenělá, že sem myslel, že budeme všichní dědit.
Dyž se zmátořila, což vopravdu nebylo hned, začala hořekovat.
"Já tu Žolinu přetrhnu, Jana mi tuhle knížku půjčila z knihovny a ona jí takhle zničí."
Na to sedla k početní krabici a začala hledat, kde by sehnala jinou. Přišmrdolil sem se k ní a hezky na ní mňauknul:
"Vidíš, vidíš, to máš z toho, že sis nechala kvartýr zaneřádit psem. Já bych knížky nežral, to bych se leda tak poblil."
Její smůla, že mi nerozuměla, že jo.
Knížku nakonec sehnala a tadle psí studie jí vyšla na 350Kč. Sakum pikum, což zase nejni až taková řacha materiální, dyž vezmeme v potaz, že ta rozkousaná a poslepovaná jí zůstala. Mě by teda vůbec zajímalo, jak ten čokl vlasně čte. Ňák zubama nebo co. Písmen si moc nevšímá, líbí se mu jenom vršek. Tomu se věnuje s vehemencí vlastní. Kdo se ale nakonec v těch hloupatých čoklech má vůbec vyznat, že jo.
No a nejni to tak dávno, přinesla si domů zasejc ňákou pučenou knížku. Z toho plyne, že vona je naprosto nepoučitelná. Sice jí měla skovanou pod polštářem, páč jí četla před spaním, ale Žolina šla docela na jistotu pěkně po čuchu. Tentokrát to byla duchovní potrava. Úžasná, naprosto novotou vonící knížka v nádherný modrý vazbě. Dyž jí čokl vykutal zpod polštáře a hloubavě se začetnul, po ňáký tý minutě ležela tadle literatura smutně na zemi, s důkladně vožranym a proděravělým modrým plátnem,kerý zakrejvalo její před tím neponičený tvrdý desky.
Že vona šílela, dyž tu knižní zkázu našla, je slabý slovo.
"Žolino, já tě fakt už seřežu, cos to zase provedla? Tys zase zničila další knížku. A zase půjčenou. Vždyť už mi nikdo nikdy žádnou knížku nepůjčí. A to jsem chtěla zase chodit do knihovny, to by to asi vypadalo."
Jenomže Žolina na ní udělala psí voči a vona řeknula:
"Tohle je knížka tvé Kmotry, díky níž mám tebe, víš Žolinko? To jsem teda zvědavá, co tomu tvoje Kmotra bude říkat, když si jí ohlodala její zamilovanou knížku. No, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán…"
Enomže to zdaleka nejni všecko. To nejlepšejší přišlo dneska ráno.
Její dvounožec jí povídá:
"Co budeš dělat s tou rozkousanou knihou?"
Vona na něj nechápavě civěla a potom řeknula: "No, tu jsem už včera s mnoha omluvami vrátila."
A na to von pravil: "No to asi těžko, když je u mě na stole."
Vopravducky těžko definovat jak její výraz a tak i barvu ve obličeji. Chvíli to fakt vypadalo, že neví, komu teda vlastně přeskočilo. Pak se rozběhla k tomu stolu a našla další zuboženou knížku na rozkousaný vobálce.
"Já jsem dostala balíček a vy jste mi to neřekli?" Jenom tak zasípala a nevěřícně kroutila hlavou.
Její kluk přiskotačil s vodpovědí: "A jak jsem ti to měl říct, když jsi nebyla doma? Dal jsem ti tu obálku k počítači a potom jsem jí našel na zemi roztrhanou a knížka ležela vedle."
Vona ta Žolina je faktys velká umělkyně. To musim uznat i já Číča.
Dyž sem viděl na vlastní kocouří voči, že se jí právě zakamplovala aorta, přišel sem taky se svou troškou do mlejna.
"No vidíš, furt ti řikam, žes mohla mít enom mě, hodnýho kocoura Číču, ale ty si chtěla eště čokla, tak tady máš výsledky. Teďkanct aby ses bála vo každou knížku, co tady máš a nebo budeš eště mít. A nemysli si, že psice najde v těch knížkách ňáký moudra, jí spíš šmakuje ten hadr, co je nalepenej na těch deskách. A to my kocouří nežereme, já bych ti nikdá žádnou knížku nezblajznul. A kdo ti to vlastně poslal?
Estli mi rozuměla nevim, ale řeknula: "Tuhle knížku mě poslala Vendy v rámci Klubu Konzumentů Knižního braku a já, dřív, než jsem jí stačila schovat, tak jí Žolina upravila fasádu. Vy jste oba takoví zvířecí záškodníci, jeden lepší, než druhý."
Tak todle si teda prosím pěkně vyprošuju. Já s ní po dobrym a vona mi nacpe s čoklem do jedný sorty. Vona vůbec nechápe, že já jsem na jemný a decentní práce a čokl je hrubýho zrna.. myslim, že voprášim svou myšlenku, že se ji vyčuram pod vanu.
