Strach má velké oči,
když se kolem točí
a ovíjí nás jako had.
Má nás ve své moci,
nemůžem spát v noci
a tím sílí jeho hlad.
Když se strachy zelenám
hned z toho i průjem mám,
o to víc pak nespím,
od záchodu nesmím.
Tak mu řeknu : "Táhni někam",
já žít šťastně právě spěchám,
tebe já už nechci mít
chci bez tebe umět žít.
Potom polknu uhlí černé,
tablety mé tmavé, věrné,
běhavku tím zastavím,
protože už dobře vím,
že do světa vyrazím.
