6. 4. 2021

Co kde, kdy, proč a jak.

 


Zasejc mě parádně dožrala, potvora a sakra ne sama. A tentokrát si na to přibrala mýho Kluka a  eště jinýho, nechutnýho čokla, než je naše  čoklice Žolina. Co já, kocour Číča musím v týhle familii vydržet, to už se ani vypovědět nedá.


Jak se v týhle familii všechno furt mění, je pro kocoura mýho kalibru nepochopitelný. Už vůbec nevim, co jako můžu vod každýho tady čekat. Voni teda mají ffšichní vobrovský stěstí, že já sem kocour trpělivej a hnedle se svatozáří, ale vonehdá mě vopravdu  zasejc dostali do kolen.

Muj Kluk, co mě kdysi sebral a zasadil do týhle familie, šel bydlet někam ouplně jinam.


To bych teda eště jako přežil, že jo, pač mam Jí a Vona se zasejc vo mě stará, to jo. Enomže von Kluk nezmizel ouplně na furt, jak by se dalo předpokládat, ale von k nám vobčas chodí, ale vůbec ne za mnou. No chápete to? Eště bych teda skousnul, dyby chodil za mnou a dicinky mi přines ňákou tu ňaminku, ale von sem příde  bez ňaminky a eště má sebou cizího zrzavýho čokla. To bych se vopravdicky pomátnul. Dyž sem z tím zrzavým blbečkem přišel poprvý, myslel sem, že padnu do kočičích mdlob. Muj Kluk mě vyměnil za ňákýho zrzavýho kreténa. A eště si jako myslel, že se s nim budu kamarádit. Já, teda, navzdory tomu, že sem takřka světec, sem si řeknul, že tady končí všechna legrace světa a potupně sem zaleznul do svý nejjistější skovávačky, kerou mam. Dyž sem se probral z týdle velkolepý zrady, přeci jenom sem zvědavej,   tak sem se vosmělil a pomaloučku potichoučku sem to všechno šel vočíhnout. Zrzoun je úplně blbej a hlavně je to uštěkanej kretén. Já nemam rád kravál, co dělá někdo jinej, než já, páč i psí vtírka Žolina muší bejt doma zticha, ale dyž k nám vtrhnul tenhle uštěkanej trouba, všechny dobrý tradice týhle familie vzaly za svý.

Dyž mě Zrzoun zblejsknul, začal eště víc štěkat a hned se ke mně hnal. Nebudu teda řikat, že sem se nebál, ale zasejc nejsem žádnej podeseroutka, abych to na sobě dal znát a tak sem se parádně nahrbil, celej sem se naježil a syčel sem jako vo život.

A moje Vona mi povídá: „Číčulko, to je Montíček, víš? Toho se nemusíš bát, on ti nic neudělá. Je to hodný pejsek, akorát je to takový  hlučnější, víš?“

Málem mi kleplo. Sem teda neveděl, kdo mi momentálně hnul pajšlem víc teda, estli Vona a nebo zrzavej kretén.

Sem si ale řeknul, že je sprdnu jednim vrzem a začal sem syčet, prskat a vrčet jako vopravdická kočkošelma.

Jenomže Kluk asi taky za tu dobu, co sem ho neviděl,  utrpěl ňákou újmu na psychickym zdraví a byl rozhodnutej, že se jako musim s tim jeho novym blbečkem kamarádit a tak mě potupně sebral se země a strčil mě pod nos tomu nechutnýmu čoklovi.

Moc sem se s nima nepáral. Teda ani s jednim. Čoklovi sem jí napálil drápem rovnou do čenichu, Kluka sem poškrabal, vytrh se mu a zmizel sem rychlostí blesku. Vona na mě medově volala:

„Ale Číčulko, neboj se, Montík je hodnej, přece se nebudeš bát.“ 

„No, tebe je taky dost,“ zavrčel sem na ní a dál se s ní nebavil.

Malou útěchou v mým kočičím srdci bylo to, že ani Žolina z tohohle zrzavýho stvoření nebyla zrovinka dvakrát nadšená, ale Žolina je psí sralbotka a tak se toho divokýho zrzavýho potrhla spíš bála eště víc než já.

Bylo to, jako dyž nám do kvartýru přilít uragán.

Sem si teda v tý mý skovávačce řikal, estli toho psího magora tady kluk zapomene, jako

kdysi Její kamarádka tady zapomněla psí vtírku,co nám potom zbyla, tak že se vostěhuju okamžitě sousedum, kde mají akorát malýho králíčka, kerýho bych snadno srovnal do latě.

Enomže situace se vyvinula ouplně jináč. Vona se voblíkla, vzala čoklici Žolinu a s Klukem a  Zrzavcem vypadli někam do světa, kam já nesmim. Byl sem teda faktys rád a doufal sem, že sem Zrzoun už nepáchne.

Enomže kocour míní a Kočibůh mění.

Ale vo tom zasejc až někdá příště..


22 komentářů:

  1. Milý Číčo, napadení domácího prostoru vetřelcem je velmi nemilá záležitost, tvému rozhořčení velmi rozumím. Mě když do domu nasadili místo velkýho brášky Baka který odešel na procházku za nějaký Duhový most a ještě se nevrátil, malýho ukníkanýho pinďoura, byť šlechtice jako já, taky jsem nebyl nadšenej. Byl jsem sám, středem pozornosti a středobodem paniččiny pozornosti, nic mi nechybělo a najednou tohle! Ale nakonec jsem si říkal, je to stejnej šlechtic stejnýho rodu a jako takoví musíme prostě držet pohromadě jak nám naše šlechtická čest velí. A dneska jsem za něj rád, je to skvělej parťák ..... zdraví Bobeš

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mňauk, no to tedy vopravducky nevim, co by se muselo v todlenctom široširym světě přinatrefit, abych se začal paktovat, já kocour Číča, s takovym kreténem.

      Smazat
  2. Kocůři to holt mají v rychle se měnícím světě těžké. Velmi těžké.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To vypadá, jako bys do kocůřího světa taky patřil... hihihihi a dobře rozumíš těžkýmu kocouřímu údělu.

      Smazat
    2. Já jsem třinácté převtělení kocůra seslané na svět, aby lidem působilo radost.

      Smazat
    3. Však já to vím, vždyť jsem si to už dávno přečetla na tvém blogu. A máš pravdu, lidem působíš opravdu radost. Vzpomínám, jak jsem od Tebe dostala jednu knížku v rámci Klubu knižního braku. A z toho měla radost i psice Žolina, která jí hned sežrala kus vazby. Takže vlastně působíš i radost pro pejsky. ♥♥♥

      Smazat
    4. To pak ale nemůže být Žolina (jak tvrdí Číča) trubky, když je tak sečtělá, ne?

      Smazat
    5. No jak se to vezme. To bude asi stejné u lidí i u psů. Jako někteří lidé navzdory svému vysoce odbornému vzdělání jsou pro obyčejný život nepoužitelní, tak i psi trubkovitého charakteru se mohou mnohdy jevit jako pilní čtenáři.

      Smazat

      Smazat
  3. Jo Číča a pes, to je potíž. Ale určitě to dopadne tak, že časem spolu budou péct dort, jako pejsek a kočička ve známém pŕíběhu. A na tohle povídání se už teď těším.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, tak tady to asi neklapne. Myslím, že tohle bude dlouhodobé nepřátelství.

      Smazat
  4. Podeseroutka Číčo určitě nejsi. A já mám díky tobě nové slovo ve slovníku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jasně že ne, já jsem kocour HRDINA. Měl bych dostat nějaký to vyznamenání za chrabrost...

      Smazat
  5. Moc pěkné a zapálené povídání. Ještě bych si moc rád přečet, co na blog napsal ten děsnej Zrzoun :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, ona se k tomu ještě nevyjádřila Žolina, tak kdo ví, co si o tom myslí ona. Třeba jí něco Zrzoun prozradil, kdo ví.🤩

      Smazat
  6. Číčo, nemáš to jednoduchý, lidi jsou vážně někdy praštění. Třeba sousedka vedle má čoklici, malý tele to je a říká jí Majlo. A pořád říká, ať se nebojíme, že je ta šteklice hodná. Tak si jí kluci přejmenovali na Vonajehodná a hned je jim líp 😀. Drž se, chlupatej brachu!

    OdpovědětSmazat
  7. Na tobě Janinko miluju, jaký máš pochopení pro moji kocouří duši.
    A taky máš v každým vohledu pravdu. Ta moje Vona je taky vopravdu totálně trhlá.😃

    OdpovědětSmazat
  8. S potěšením vidím, že si milý Číčo stále udržuješ svůj nadhled i vybroušený styl. Skamarádit kočku se psem není nic lehkého. Vím o tom své, Charlie, který sice toleruje Mínu vůbec nebyl nadšený z další kočky v baráku a nekompromisně ji z pokoje vyháněl, ale po půl roce si zvykli všichni a někdy spávají i s Ruby na jedné posteli. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Číča lituje, že naši Žolinu nezakousnul, dokud myla maličká. Tohohle velkýho Zrzouna nikdy nebude mít rád. Tohle bude trvalé nepřátelství, protože zrzoun nikdy nepřestane štěkat, když je u nás. No děj se vůle Boží....🌝

      Smazat
  9. Ta kočka na obrázku je nádherná, podobná mi pije krev každý den ve dvě v noci....psi v transu, já ráno jako po flámu :)

    OdpovědětSmazat
  10. Tak tohle dělá i tahle kočka, respektive kocour Číča, pokud se neuložím ke spánku do půlnoci, žádá velmi hlasitě ještě o popůlnoční svačinku.😀 😃

    OdpovědětSmazat

😀 😃 😄 😁 😆 😅 🙂 🙃 😉 😊 😇 🥰 😍 🤩 😘 😗 😚 😙 😋😛🤭🌝