15. 10. 2022

Jak sem stonal.

 


Dyž je kocourovi, jako sem já, kocour Číča, vopravducky hodně blivno, nemůže to tak ňák dát najevo, kort, dyž v jednom kvartýru žije s čoklicí. Protože kocour, jako sem já, dobře veděl, že čoklinda Žolina by mi to dala pěkně sežrat, dyby veděla, jak je mi šoufl.

A tak nezbejvalo nic jinýho, než se skovávat a tajit , že se tak ňák cejtim jako ryba na suchu a moc se před čoklicí Žolinou nenatřásat.

Enomže moje Vona to poznala, že ňák nejsem ve svý kočičí kůži a furt mě pozorovala a spolubydlícím tvrdila, že se mnou je to ňáký divný, že sem ňákej hodně hodnej. Já ale nebyl hodnej, já byl nemocnej.

Bylo mi blivno a musel sem dělat, jako že nic, páč my kocouří to tak máme a nemůžeme světu vokázat svou slabost, páč víme, že svět by nás dočista rozcupoval.

Vona teda kolem mě porád podezívavě kroužila, pořád mě špiclovala, i dyž její kluk jí řikal, že mi nic neni. No a potom mi dočista přestalo šmakovat a vona byla celá ustarostlivělá, že ani nepiju a začala jančit.

Strčila mě do ňáký plastový krabice a vodvezla mě pojízdnou almarií do ňákýho šílenýho domu, kde sem eště nikdá nebyl, mezi samý čokly, co na mě do tý mý krabice zvědavě čučeli.

Bál sem se teda, to musim přiznat, todle bych vod ní faktys nečekal, veděla dobře, že mi je blbě a eště mě snad předhodila cizím čoklům.

Tak sem mňoukal, faktys sem se bál, ale vona mě naštěstí žádnejm čoklům nenechala, ale vzala mě do jiný komnaty, kde byla ňáká ženská, kerá si mě začala prohlížet, jako dyby v životě neviděla kocoura. Votevírala mi hubu, čučela mi do uší a vůbec byla teda hodně drzá. Nakonec mi vyholila tlapu a píchla mě do nohy a moje Vona jí při tom eště pomáhala. Mordovaly mě tam vobě a asi chtěly abych vykrvácel, páč ta šílená ženská mi pouštěla žilou a mou krev si střádala do ňáký flaštičky, nebo co. Dyž konečně měla už dost, tak mi laskavě pustila mou nohu a řekla: „Můžete si ho dát do přepravky.“

Co to jako mělo znamenat, nevim, ale Vona mě čapla, strčila zpátky do krabice, ale jak sem se mrsknul, ta krabice se pohnula a shodila na zem tu baňku s tou mou ukradenou krví.

V tu ránu byla krev všade a Vona úpěla a myslim, že by asi i začala bulit, dyby se nestyděla.

„Teda paní doktorko,  já bych se po…“

Tak vona ta šílená ženská je kočkodochtorka, došlo mi i přes tu ztrátu mý krve.

„Byla to moje chyba, měla jsem si tu krev dát jinam. To nevadí, nabereme znovu z druhé packy.“

Moje Vona se kácela a já teda taky, ale i ta kočkodochtorka byla lehounce znervoznělá. Vobě totiž byly ve voparu mejch poletujících  chlupů z tý vyholený nohy, kerý se tam rozvířily.

Druhou nohu sem jim dal už dobrovolně, bylo mi tak hodně šoufl, že sem asi chtěl už dočista humřít. Tentokrát byla kočkodochtorka šikovnější, nelítaly ani chlupy a krev jí natekla do flaštičky docela splavně.

Potom mi Vona vynesla zasejc mezi ty čokly, a mě už bylo fffšecičko úplně fuk, ať mě třeba sežerou.

Vona řikala, že musíme počkat na výsledky a potom pudeme domů.

Tak sme teda čekali až kočidochtorka řekne co mi teda vlastně je.

No,  dyž teda vylezla z ordinace, důležitě koukala do ňákýho papíru a pravila, že mam špatnej kratinurnin nebo co a pravila, že teda moje Vona bude muset nastudovat ledvinovou dietu a že mi eště dá pro jistotu ňáký antibokum, nebo co, píchla mě do  boku a jelo se domů.

Prej dyž mě to do pondělka nepřejde, že zas máme přijít.

Moje Vona byla vyděšená a doma začala študýrovat ty krevní výsledky a přišla na to, že kočkodochtorka ze mě udělala čokla. Mojí kočičí krev vyhodnotila jako psí a kočky mají jiný referenční hodnoty než psi, pravila mi Vona.

Našla si ty správný kočičí hodnoty v referenčních tabulkách a zjistila, že mam, jak Vona pravila, kreatinin naprosto v pořádku a teda že žádná ledvinová dieta nebude.

Enomže to sme byli tam, kde před tim, páč mě bylo furt blbě, nežral sem, ani nepil a Vona byla ouplně vyděšená, asi měla strach, že jí humřu.

Snažila se mi podstrojovat, abych aspoň něco zblafnul, dokonce mi koupila i lososa, ale já nemoh jíst, vopravdu ne. Na tom nemístně vydělávala čoklice Žolina, kerá všechny kuřecí masíčka, hovězí vývary, a další lahůdky, co mi  Vona nanakupovávala, mohla sblajznout.

Tak sme za dva dni vyjeli do světa znova. Zas mě narvala do přepravky, potom do vrčavý almary, už sem ani neprotestoval a tentokrát mě vodvezla kočkodochtorovi.

Kočkodochtor mě taky votevřel hubu, ale pravil, že sem celej dehydrovanej nebo dehydrátovanej,

a že prej mi dá kapačku. Přitáhnul ňákej stojan, pod kůži mi vrazil jehlu a pustil  mi tam ňákou vodu nebo co, že prej se s tim hezky propláchnu. Ani sem nedutal, enom sem čekal, až to skončí. Vona s tim kočkodochtorem celou dobu švitořila, potvora jedna a nechala mě mučit.

Dyž to skončilo, tak sem dostal další antibiotikum, nebo co a jeli sme domů. Musim teda ale spravedlivě řeknout, že se mi po tý vodě pod kožich trošku ulevilo. Vona z toho byla nadšená, tak mě tam tahala každej další den znova a znova.

Proplachovali mě vopravdu důkladně. Vona si to pochvalovala, že sem jako vypranej v Perwolu, a mě bylo pořád líp a líp. Už jsem měl zas chuť k jídlu a radostně jsem hamal všechno masíčko, kerý mě podstrojovala, dyž se snažila abych něco zblajznul. Dostal sem celkem 5 píchanců a 4 proplachovací kúry.

Pan kočkodochtor mě prostě tim jeho zalejváním dočista vykulíroval a už sem zase ve formě.

Vona je z toho celá ráda a vypadá to, že si udrží ten zvyk mi pěkně podstrojovat v papáníčku.

Dává mi teď víc masíčka a vaří mi i masový vývary a to já rád. Přestala mi nutit ty blemcavý kapsičky,

kupuje mi totiž kočičí paštičky. Holt někdá je to špatný i pro něco dobrý. Mňauk.

 

 

 


21 komentářů:

  1. Skvělé Číčo, to je dobrá zpráva že jsi zas cajk. Můj kamarád Bobeš takové štěstí neměl, veškeré píchání i proplachy mu nepomohli a zmizel mi za nějaký Duhový most. A ještě pořád se nevrátil. Tak nevím. Zdraví tě sice čoklík, ale který má kočičí kamarády Myšpulín.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mi vopravducky hodně mrzí, páč každýho kocourka je veliká škoda, dyž vodejde. Mňauk

      Vymazat
  2. Každej tvor potřebuje čas od času propláchnout...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z venku opláchnout, zevnitř propláchnout. Zlatá písmena.

      Vymazat
  3. Tedy taková potupa - být počítaný podle psích tabulek! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda jo. Vona ta kočkodochtorka byla ňáká pomejlená, estli tedy taky nebyla propláchnutá, dyž nepoznala, že sem kocour.

      Vymazat
    2. No, znám lidi, co spolu žijou na psí knížku, a nestěžují si.

      Vymazat
  4. " Náš kocour Romadur nějak nám hubne !
    koukám, co chvíli to v kocouru škubne !"
    ..... rozčilena je Wondratschkowa !!
    Baba se schválně za kůlnu schová .....

    .... kocourek stojí u svojí misky
    Tu ve křoví hlava s tlustými pysky !
    ...... následně chlupatá pařáta
    a paštika v misce ? ... Je ta tam !!
    Již mlaskají ve křoví obrovská ústa !

    Ano ! toť hlava houmlese Šousta !
    chudáka kocourka paštiku
    idiot v sobě měl ve mžiku !
    Mazaná baba , však není v koncích !

    .... do misky přidala paštiky porci
    a za kůlnou bedlivě číhá !
    Tu zahlídne ruku !
    řve :_ " Fíhaa !!"
    . . . a pazouru zlodějskou, chlupatou,
    pořádně ,,natáhla,, lopatou !!

    Výkřik !
    a houmeles hned se pryč šine
    mumlá si pro sebe : " Ty jedna swině " ......
    a ihned se ze křoví odporoučel !

    "Lopatou rána, splnila oučel !
    okrádat kocourky, to není ,,košér,,
    Ubohý Romadur, málem chcíp, pošel !!
    div, že ho hladem nezabil !!"

    Kocour se brzy zas zotavil !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně že mazaná ta baba byla,
      jináč bez kocoura jen sama by žila.

      A ten nedobrý mlsavec paštiček kočičích,
      byl hodně rád, že stačil vzít do zaječích,
      kdyby se baba ještě víc rozběsnila,
      zbitého na švestku by ho možná i pověsila.

      Vymazat
  5. Fredy Kruger

    Houmeles dívá se na hematom ....
    už ho to nebolí ! řka : " Seru na to !"
    Šoust ihned zapomněl na ruku,
    neb šine se ku psímu útulku !
    Myslí už jenom na granule,
    čichá a šeptá si : " Ty mají ,,kule!"

    Hle ! přístřešek ! Nehlídán !
    náhle Šoust... item....
    zahlíd´ jak stojí tam granulí pytel !
    ihned jej popadl ( zdravou svou rukou )
    a okamžitě je na úprku !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad i v outulku najde se zachránce
      granulí pro pejsky srdnatý ochránce,
      zloději jednomu modřiny nadělá,
      až se Šoust z toho bolestí podělá.

      Vymazat
  6. Tedy Fredy
    tvé básnění,
    je velkého talentu znamení.

    OdpovědětVymazat
  7. I mně vaše společné básnění úplně uzemnilo a ohromilo, takže jsem dočista zapomněla, co jsem chtěla napsat. Bravo!!!
    Jo vlastně jsem chtěla napsat, jak jsem ráda, že proplachování pomohlo a Číča se cítí zase dobře. Mína takhle před pár měsíci taky haprovala a skončila na ledvinové dietě. A ta jí moc svědčí. Ono to teda chutná i Ruby, která to baští s ní. Že se to dost prodražuje, asi nemusím říkat. Na Vánoce chci hrnek, co jsem kdesi viděla s nápisem: Chodím do práce, aby se moje kočka měla dobře. Ale co by pro ně člověk neudělal. Hlavně když se jim dobře daří. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, fakt jsem měla strach, že to nezvládne. On sice nemá nemocné ledviny, doktor mu potom bral krev na krevní obraz a říkal, že podle hodnot to vypadá na nějakou virozu, jenže kočičí virozy jsou buď FIV a nebo FeLV a to není nic pěkného. Tak, já doufám, že snad ne, zatím je už zase pašák.
      Tak ten hrnek bych si měla pořídit taky, bylo by to celkem na místě.😀

      Vymazat
    2. Ne, to není nic pěkného, to máš pravdu, je fakt štěstí, že se z toho dostal. Je zajímavé, že kočky jsou dlouhou dobu úplněbezproblémové a pak se najednou většinou po tom desátém dvanáctém roku začnou horšit a jsou to buď ledviny, nebo tyhle nemoci, jak píšeš. Pořád si říkám, že kdybychom začali s dietou u našich předchozík kočiček Zmudy a jejích koťat, mohly tu být déle. Aspoň některé. Hana taky měla FIV a Niky myslím taky. A Šenka nejspíš nemocné ledviny.

      Vymazat
  8. Vali, moc pěkně napsáno. Jsou to starosti, když domácí mazlíček stoná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To opravdu jo. Mazlíčci jsou prostě členové rodiny a dostanou se nám tak rychle do srdce, že ani sami nevíme jak, a poznáme to v plné síle, až když dostaneme strach, že by nás mohli opustit.

      Vymazat
  9. Díky za slovníček. Potěšil mne.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak hlavně, že je kočičák už v pořádku, divoch jeden :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, zrovinka dnes jsem se snažila vnutit mu prášek na odčervení. Jindy ho schlamstnul v syrovým mase, ani nevrknul. Dneska už se tak splavně nezadařilo, další pokus zítra. Asi se mu tím kompletním proplachem propláchl k dokonalosti i jeho kočičí frňák.

      Vymazat

😀 😃 😄 😁 😆 😅 🙂 🙃 😉 😊 😇 🥰 😍 🤩 😘 😗 😚 😙 😋😛🤭🌝