Naše drahá vlast

Moje země.. napadá mě spousta věcí,
Moje maminka říká " naše drahá vlast".Bohužel říká to velmi smutně a já chápu proč.
"Moje země" mohu vyslovovat s láskou, protože cítím lásku k zemi, ke svému domovu..
Ale všichni nejsou stejní. Pro někoho vlast není domovem,
ale jenom příležitostí, jak urvat co nejvíc.. všeho... po nás potopa...
a také se podle toho ke své Zemi chovají...jak drancují a plení přírodu
v zájmu co největšího osobního obohacení.
Je smutné se porozhlédnout v přírodě
a vidět všude spoustu odpadků. A při tom jsem přesvědčena,
že ve svých vyšňořených bytech by si těžko někdo hodil například plastovou láhev pod stůl.
Zrovna nedávno mě napadlo, jakým právem si přírodu přivlastňuje lecjaká nula, která si myslí,
že je elipsou, po které se točí svět.
Nechováme se hezky k přírodě, nechováme se hezky ke své Zemi. Když se rozhlédnu kolem sebe,
bere mi až dech, co všechno lidé potřebují k životu.
S jakou rychlostí chrlí výrobky, které mají tak mizernou životnost,
že se vlastně vyrábějí ne pro účel, ale pro rychlý zisk. Brzy tyto výrobky
končí na smetištích a skládkách, stále víc a víc svou Zemi zaneřáďujeme
všelijakým sajrajtem. Peníze hýbají světem. Lidé bezcitně zabíjejí zvířata
pro kůže, rohoviny, kly. Nechápu to.
Člověk je přece tak nicotný proti tomu ohromnému živoucímu celku Zemi
a přesto k ní chová pramalou úctu. Ve své malosti si ani neuvědomuje,
jak v porovnání s věčností se na Zemi jenom mihne a zmizí...ale i v tom malém zlomku
svého pozemského času dokáže způsobit mnohé katastrofy svým neuváženým jednáním.
Věřím, že až se jednou člověk na Zemi sám svou zásluhou vyhubí, příroda zůstane.
Zasloužila by si to.
Snad se nestane, že, až člověk pokácí poslední strom, zabije poslední zvíře,
uloví poslední rybu, pak teprve přijde na to, že peněz se nenají.