To sem se ale nechal sbalit pěkně vypečenou rodinou... Že prej sem provokatér... Žabaři to sou ..všichni. Sucharové a puriráni...Vůbec nedokážou vocenit kvalitu mejch vtípků. Jako tuhle, když sem se vyčůral do křesla a vona si na to v vzápětí sedla. To bylo keců. Že prej se musí celá převlíknout a vydesinfikovat si zadek. Má čumět, že jo.. Trošku mi přišlo líto, že to neschytal ten její kluk, co mě porád někam vláčí. Bylo to políčený na něj, to musím teda přiznat.Ale zase je to její blbost, že ve voblečku do divadla si sedla v jeho pokoji do jeho křesílka... Teda co to žvaním, v jeho pokoji do mýho křesílka. Co to žvaním, v mým pokoji do mýho křesílka. No, jo, za blbost se holt platí...
A nebo ten zrzavej prcek. Rád s ním laškuju a von se tváří ouplně znechuceně. Já bejt na jeho místě, zaválel bych ale vopravdu úplně jinak. Mě, kdyby někdo tak pěkně vyzýval k hrátkám na honěnou.. jo...to by bylo něco. Společně packu v pacce bysme zdemolovali všechno, kolem čeho bysme v lítacím amoku profičeli. Jenomže to tak nejni, no.. Tak si musim ten kočičí život zpříjemňovat po svým, že jo.. no.
Vona je teda vůbec nudná. Když přišla na to, že mám v kožíšku blechy, mohla se pominout. Hned mi do kožichu naservírovala nějakej hnusnej blivajz a byla tak vyfičená, že mi to vetřela mezi lopatky, což je jediný místo, kam nedošáhnu., abych tu hnusotu ze sebe ňák smyl Jestli je teda tohle její smysl pro humor, tak to mě podrž.. la pardone...
A nebo když zjistila, že mam červy.. Bóže, to byl kravál. Vřeštěla na toho jejího velkýho dospělce jako v ňákym šílenym amoku, aby mi prej nedával to syrový maso. To mi teda hodně, ale vopravdu hodně našňupla. Já syrový maso moc rád. A představte si, von jí docela poslech a vona mi zase pro změnu naládovala do huby nějaký nechutný svinstvo, a dávala pozor, jestli to dovopravdy spolknu. Příště, až mi zase bude takhle sprostě votevírat čumák a něco nechutnýho do něj ládovat, prostě jí kousnu. A nebo nekousnu? Vona zase není až tak špatná, když mám náladu na mazlení, vona je vždycky dost vochotná.. A když mam hlad, tak stačí na ní mňouknout a vona by se přerazila. Sice syrový maso nedá, padají z ní jenom samý Whiskas, Propesko, Felix a podobný blafy, ale když je hlad, dá se to zblajznout bez větší újmy na psychickým zdraví.
Moc rád se poťouchle divam, když mi kydá muj kočičí zachodek. Snaží se, abych měl kolem něj čisto, ale to bych se na to podíval, abych to tak nechal. Hrabání se v písku je žůžo zábava a já si jí nenecham nikym zkazit. Však vona to uklidí, že jo... Někdy se mi zadaří zvlášť husarskej kousek a to, když se do záchodku jako netrefim až tak přesně. Culim se potom pod fousky, když vona se mi s podivem ptá: "Ty ses zase netrefil, co?" Přijde mi to hodně legrační, páč vona vůbec nepochopila, že trefit se je pro mě ouplná sranda, ale když se trefit nechci, tak se netrefim a basta fidly...
Vona toho vůbec hodně nechápe. Vůbec jí nedochází, že bych jí moh zatopit daleko víc. Třeba ty její orchideje. Co vona s nima nadělá. Na vokno, kde je má vysázený, prej nesmim. Já vim, co je to, když nesmim, ale nenecham si něco zakazovat, že jo.. Já sem přece svobodnej kocour a budu si dělat, co budu chtít. Přece jenom máme demokracii. Vona mi teda vobčas spílá, že nejsem demokrat, ale anarchista.. ale ať si mele co chce, mě je to stejně fuk.
A nebo jak se zastává toho zrzavýho blbečka.
"Číčo, nech to morče!!", slyšim v jednom kuse.
Já jí ho přece neukousnu. Aby se z něj jednou nezbláznila. Já si chci jenom zahrát na honěnou, nebo na kočkovanou, ale ten nadutec se se mnou nějak nebaví. Občas na mě potměšile zírá z toho jeho drátěnýho blbince a já sem přesvědčenej, že se mi v duchu posmívá, za to, že dobře hajzlík ví, že když na mě nečekaně vystartuje, já radči zdrhnu. Jistota je jistota. Když slyšim, jak umí cvakat zubama, tušim, že kousanec vod něj by nebylo nic příjemnýho. Takovej malej zmetek to je. Provokuje mě, ale vo mě říkaj, že sem provokatér já.
Kde je teda potom na světě ňáká spravedlnost, to by mi fakt zajímalo…
