Jak nerandit...

Neříkám, že to není střihoun. Metr devadesát, atletická postava. Tyhle typy jsou od ženskejch dočista zkažený. Mají to s nima totiž hodně jednoduchý. Na rozdíl od těch, které Matka příroda jaksi ošidila., jak na vzhledu, tak i na inteligenci…

---

A takovej jeden po mě vyjel….ne ten vošizenej, ale ten dokonalej. Kobra a králíček. Jeho hra byla naprosto dokonalá……kdybych i já perfektně neuměla klamat tělem. Protože já chtěla bejt v týhle hře kobra…

Umím sehrát naivky i dámy velkýho světa. Mám fantazii a prachy..Jsem cílevědomá a bezcitná. A tyhle hry, hrané po staletí, prostě miluju..

Když mě poprvé oslovil na jakémsi nudném večírku, zpozorněla jsem. Největší problém vždycky mám s volbou masky. Někdy bývá problematický dokonale odhadnout situaci. Ale s tímhle to bylo jednoduchý. Evidentně sebestředný, cynický a celkem dokonale vyvedený exemplář. Z jeho nemravnýho pohledu čišelo hajzlovství celýho světa. Dopřeju mu to potěšení, že kápnul na naprostou husičku. Budu se bavit tím, jak se snaží dostat mě na záda a taky mu dopřeju ten pocit, že o to bude muset zabojovat. Troufnu si už dopředu typnout, jak to asi bude vypadat.

Nuda, nuda… čekala jsem víc originality..

Večeře, kino.. tanec…

Pár momentů bylo ale komickejch a stálo za to. Třeba, když jsem na parketu dětinsky žvatlala vo lásce.

Jeho nevole byla přímo hmatatelná, dalo mu pěkně zabrat, aby ta jeho nechuť neprosákla navenek a dokázal se mnou porád tokat na stejný vlně. Eště, že se umím dokonale ovládat. Jinak bych se musela úplně hystericky řehtat… Udělat z kobry králíčka.. no myslim, že to je už slušnej majstrštyk. Snažil se mě hákovat na všechny možný způsoby. Byla to legrace. Upírala jsem na něj svůj naivní pohled a sem tam se mi podařilo se i začervenat.. to zabíralo nejvíc. Můj králíček si byl jist svou kořistí. Proč si s ním ještě chvíli nepohrát, než uštknu?

Kolik asi dní svýho života je ochotnej obětovat pro pár minut na prostěradle?.

Musím vymyslet definitivní ránu do vazu. Je fakt, že se snadno nevzdává. V duchu se bavím, když vidím, jak skřípá zubama, když se snaží zvítězit po svým a nějak se mu nedaří. Přestane ho to bavit a nebo ne? No, má výdrž, to se musí nechat. Jenomže teď už je to fakt nuda.. Už mě nebaví se rozplývat nad jeho dárkama a kytkama. Mám dost tý stydlivý husičky, do který jsem se pro tentokrát nastylizovala. Chci ukázat drápy a chci seknout a taky uštknout…

Jak ale nejefektivněji vypustit jed? Mám s ním přece jenom slehnout a potom ho podusit těhotenstvím, a nebo nějakou pěknou pohlavní chorobou? Ne nic takovýho. Tohle není to pravý vořechový, s tím se určitě dřív a nebo pozdějc setká i beze mě.. možná dokonce už se setkal…. co já vim.. ale to neni důležitý. Už vím.. už vím, co udělám.

Jen tak, při nějaký luxusní večeři při svíčkách (romantika mu fakt de…) to na něj prostě vybalim. Jsem zvědavá na jeho překvapenej výraz. Tyhle typy hned tak nic nesejme.. jenom vlastní prohra. A tu já mu dopřeju plnejma douškama.

"Byla to krásná hra, uznávám..ale je čas končit…Tak nějak připusť, žes tentokrát prohrál…

Myslím, že jsem se bavila víc než ty a bez jakýhokoliv většího úsilí. Jsem si jistá, že až se probereš z překvápka, oceníš komičnost situace…ty určitě….

Hodně štěstí…"