Z deníku dospívajího chlapce

Stále se učím, jak nejlépe na prsa tak, abych potěšil nejen sebe, ale i jí. A ne jenom při sólových akcích, nýbrž i tam, kde se zúčastní víc osob. Tam je třeba brát zřetel na to, aby i ony, jako přihlížející, mohli vizuálně ocenit kvalitu.

Snažím se zvládat techniku tak, aby přinášela radost nejen mě, ale prostě všem zúčastněným.

Nestačím na to ale kupodivu sám, a tak si rád nechávám poradit od zkušenějších odborníků. Ti mě vysvětlují, že do akce prsa je nutno pro dosažení dokonalosti zapojit i jiné údy. To se mi nezdá jako sebemenší problém, ba jsem vnitřně přesvědčen, že jiné údy nebudu muset ani nějak zdlouhavě pobízet..

Ale není to zase až tak jednoduché.. zjišťuji po čase. Je pro mě veliké a nemilé překvapení, že nedokážu sladit práci všech částí těla k vrcholnému zážitku. Přece to vypadá tak jednoduše, když se jen pasivně dívám na druhé. A ona se na mě zlobí, dává najevo rozčarování, kroutí hlavou. Cožpak jsem opravdu takové neschopné dřevo? Že jí nedovedu přivést k radosti z mého počínání?

Už zase na mě křičí:

"Co to děláš s těma rukama? Takhle ne, vzpomeň si, co jsem ti říkala, kde máš mít ty ruce?"

Připadám si naprosto méněcenný. Nedokážu to. A ona nikdy nebude spokojená. Ona ani netuší, jaké k ní chovám silné city. Neví, že mi ani tak nejde o ty prsa, ale o ní celou. Kvůli ní se snažím zvládnout všechno, co po mě chce.

Ona je ta nejkrásnější v široširém okolí. Jsem do ní úplný blázen, ale ona nemá ani potuchy o tom, že jenom a jenom kvůli ní denně polykám litry chlorované vody z bazénu, kde ona pracuje jako plavčice. Nic netušíc mě učí plavecký styl prsa a nemá zdání o tom, že jsem tam začal chodit jenom kvůli ní…

Já se snad kvůli ní i utopím…