Chybička se vloudí i ve směru kroků

Zasejc už tady byla Mrňavice. Teda to vám řeknu, že jako já kocour Číča mám z toho dočista kočičí kopřivku. Vovšem na druhou stranu… vono to má taky něco do sebe. Malá Mrňavice se začíná jevit jako muj externí spolupracovník v huntování psychiky naší živitelky. Vopravducky ale jenom jako externista a eště hodně vzdálenej. Dyž ke mně přilítne, už se nedekuju do závětří, ale hrdinně na ní zasyčim. Ani sem netušil, že v tom mym syčení je taková síla. Mrňavice zůstane úplně perplex a už ke mně neleze. Zato vona dyž mě viděla a slyšela naživo syčet, koukala jako vyvoraná myš.

"Tak takhle umíš syčet ty syčáku?"

Vona se diví jako divizna, že kocouří někdá syčejí. Já, páč sem kocour společenskej a dobrý vychování je moje druhá přirozenost, sem na ní nikdá nesyčel. Nakonec je to moje živitelka, že jo, ale na Mrňavku teda syčet budu, páč to zabírá parádně. Vona teda naštěstí uznala, že je to mý právo a Mrňavici řeknula:

"Nech kocoura na pokoji, on se tě bojí, jdi si hrát se Žolinkou."

Enomže Mrňavice si nešla hrát se Žolinkou, ale vkročila do koupelny a šla si hrát se zubní pastou. Pěkně jí votevřela a celou vymačkala do vany a než se vona vzpamatovala, měla vanu celou vopatlanou nejen vod pasty, ale eště i vod sprchovýho mejdla. Jo, já prostě v Mrňavce vobjevil velikej talent na věci, na kerý já ani psí vtírka, nestačíme. A Mrňavice se vopravdu upřímně snažila.

Než vona v kuchyni uvařila ňákej blemt, Mrňavka zalezla u kluka pod stůl a vytahala všechny kolíčky ze switche a asi jí došlo, že to nemá dělat, tak je tam zasejc nacpala zpátky, enomže ňák přesně netrefila správnej kolík do správný dírky a výsledkem bylo, že klukovi ani jí nešel celý dva dni internet ani na wi-fi, ani po kabelu. Dyž na to ten její kluk za pěkně dlouhou přišel, konstatoval, že Mrňavka je ale hodně šikovná.

A to asi jo, páč jí eště stačila ztratit spony na ubrus, rozbít jí ňákej památeční keramickej zvonec a málem si schodila na kebuli palmu i s květníkem. Já naprosto pro ní neviditelnej, sem s vobdivem pozoroval její velký nadání. A to je prosim pěkně eště malá, co vona potom dokáže za velký věci, až bude velká.. toho bych se fakt chtěl dožít…

Ale abych vám dovyprávěl to chybný vkročení Mrňavky k tomu excesu se zubní pastou….

Kluk se chtěl vykoupat a tak mu nezbylo nic jinýho, než tu zasviněnou vanu umejt. Tak to vzal enom sprchou, enomže tim se mu docela ucpala výpusť. A von se s ničim zasejc tak moc nepárá, vodmontoval teda hlavici sprchy a tlakem jenom z tý pozůstalý hadice nahnal tu nešťastnou kosmetickou směs pryč z vany, a po tomdle sladkým vítězství člověka nad hmotou bohužoužel hlavici sprchy zamontoval zpátky do hadice bez těsnění, kerý taky dokázal překvapivě ztratit. No, nakonec dyk je s Mrňavicí příbuznej, že jo…

A správný tóčo nastalo, dyž se velkej dvounožec potom chtěl vosprchovat. Voda mu ze sprchy hrčela všade, kde ale teda zrovinka nechtěl. Hned začal vyšetřovat, kdo, kde, proč a jak, rotyka kolem toho byla veliká….Tak, že musim zkonstatovat, že krok Mrňavice v koupelnu měl dalekosáhlý a hlučný následky, kerý sem já kocour Číča bedlivě sledoval a taky následně zdokumentoval, páč tak ňák po kocouřim tušim, že budou další a další kroky, cílený na to, aby si vona a její dvounožec uvědomili, že majetek nejni všecko a že teda já, psí vtírka a i malá Mrňavice budeme dělat všecko, na co nám naše síly budou stačit, abychom jim vod něj co nejzdárnějc vodpomáhali.