Moje prej černá duše.

Já sem teda kocour mourovatej, vyvedenej v extravagantní eleganci šedivočerný pruh.

Teda navrch, aby bylo jasno.

Vona ale tvrdívá, že sem vobyčejnej směsnej kocour, což mi teda trošku zavání tim,

jako by snad chtěla naznačit, že nemam zrovinka noblesní a urozenej původ,

ale ať si mele co chce, že jo. Já vim svý.

A taky mi na moje gusto moc často zdůrazňuje, že mam černou kocouří duši.

No, ale zasejc lepčí, než dybych jí měl třeba zelenou, po bych se asi docela poblil.

Černá barva je elegantní, ale vo tom vona nemá ani tucha.

Nevim ale, co jako tim myslí, páč sem kocour čistotnej a spořádanej,

nechrápu, nekouřim a nemluvim sprostě. Teda enom drobet...

Ne, že by mi ty její kecy ňák braly u srdce, ale dyž už si plácá játra

vo tom, že sem mlsnej a rozmazlenej, tak si k tomu vobčas řeknu svý.

Ale zrovinka nedávno mi docela hodně vynadala, že sem jí svejma krásnejma

drápkama poškrabal nohu.

To bylo tak. Vona si cantala játra po telefonu snad celý dopoledne,

už sem z toho byl krapet nezvozní, páč sem měl hlad a vona se vůbec nevobtěžovala

navalit ňákou snidani. Tak sem jí šel teda dát najevo,

že jako existuju a že sem hladovej.

Mírumilovný mňaukání ta potvora celkem ignorovala, tak sem jenom

zesílil kalibr. Aby si vůbec všimla, že sem na světě,

tak sem na ní hopnul,

enomže sem při tom měl vystrčený drápky a vona měla holý nohy.

A bylo to. No.

Estli si ale myslíte, že toho telefonování nechala,

tak to teda ani omylem.

Musel sem faktys počkat, až se vyžvaní, nejdřív do toho kecafonu

a potom eště vedla proslov ke mě.

"Koukej Číčo, cos mi udělal, vždyť tys mě zase škrábnul."

"Máš si mě víc všímat, dyž mě máš na starost, ne? A vůbec, naval

hamáníčko."

To ale vona ne.

Povídala mi, že je škoda, že dyž mam takový vostrý drápky,

proč něco hezkýho nenadrápu na papír. Prej jako její kamarádka.

To mi teda zaujmulo, esli má za kámošku ňákou jinou kočku,

vo který nevim a nebo vo co vlastně de.

No, vim, že je cáknutá, vona si snad myslí, že sem ňákej akademik nebo co,

a že bych snad doved naškrábat i nějakej vobraz.

Tak sem na ní civěl asi dost vyjeveně, protože povídala:

"Pojď se podívat jak někdo pěkně umí malovat."

No, musim faktys uznat, že se mi to líbilo. Takhle bych to já

vopravducky nesved a že toho umim dost.

Dybyste byli zvědaví, cože to vobá vobdivujeme, mrkněte sem.

https://kresby-lucie-bejckova.cz/kresby-2020/

Škoda enom, že taky nenadrápala i mě.

Pak sem se ale probral z euforie, vzpomněl sem si že furt nemam ten žvanec

a tak sem na ní mňouknul:

"A co ty si teda představuješ? Že bych měl zařídit, aby tě malovali na bankovky

místo Palackýho? To by to teda chytli. Dyk bys tam vypadala

jako utopená vondatra."

Až sem se sám týdle myšlence musil culit pod fousky.

Enomže vona kočičímu jazyku zrovinka moc nerozumí

Teda v tomhle případě je to naštěstí asi dobře.

Páč dyby mi rozumněla, kdo ví, jak bych byl dlouho vo hladu.

A co bych si eště vyslechnul vo černý barvě mý duše.