Dialog.

„Má drahá a jediná, tolik tě miluji.“

„ Já tě také velmi miluji, má jediná vzácná přítelkyně.“

„Ach, má životní  lásko, bojím se o naše štěstí.“

„Ano, drahá, též se bojím, že tě nadobro ztratím.“

„Má nejdražší  jedinečná, obávám se, že cosi zlého nás nadobro rozdělí.“

„Sdílím tvé obavy moje nejdražší a nejvěrnější.“

„Když si vzpomenu,  co všechno jsme spolu prožily, má drahá přítelkyně.“

„Ano, drahá, máš pravdu, ale nějak tuším, že teď nás zlý, nepřejícný osud již nadobro rozdělí.“

„Nechci na to ani pomyslet má lásko, být bez tebe, stala bych se navěky marnou.“

„Ano, drahá lásko, cítím to naprosto stejně.“

„Ach má nejdražší, co si jen počneme?“

„Drahá, nezvýbá nám, než doufat, že osud nám bude ještě nakloněn.“

„Ach, má drahá, myslíš, že můžeme ještě doufat?“

„Ano lásko jediná, nic jiného v tuto chvíli již prakticky nezbývá.“

„Má jediná, tolik se bojím, že o tebe přijdu a můj život naprosto ztratí cenu.“

„Cítím to přesně jako ty,  být jedna bez druhé, to raději vůbec nebýt.“

„Do poslední chvíle budu doufat, že osud nám bude nakloněn.“

„Ano, má skvělá  milovaná přítelkyně, nezbývá, než věřit.“

„Ale pro jistotu se s tebou rozloučím, kdybychom se už nesetkaly, věř, že na tebe nikdy nepřestanu myslet. Bez tebe končí můj život.“

„Máš zcela pravdu, nejdražší, vždyť díky tobě žiji i já. Bez tebe nebude už nic.“

„Má drahá druhá ponožko, já do té pračky nechci.“

„Já také neeee.“

Tato romantická balada byla inspirována osudem  páru  ponožek, které moje žravá pračka navždy rozdělila.