Jooo, změna je holt život.. i když těžkej.

Vona, pomatená stařenka mě zasejc začala ládovat psím žrádlem.

Mě, kocoura Číču, kocoura jak se sluší a patří, láduje psíma sračkama a ani to netuší.

Abych teda zasejc byl vopravducky vobjektivní, musim,  ač nerad připustit, že její prozření v tomhle vohledu bylo vopravduckým překvápkem i pro mě.

Voni mi celkem ty psí sračky chutnaly, no jo. Holt změna je život, jak často říká Vona, moje živitelka.Ale zasejc nemůžu připustit,  aby mi patlala muj kočičí žaludek psim humusem, kerej zas až tak nejni ouplně špatnej, ale pozor, vono vocaď pocaď.  Sice to už zasejc napravila, ale musim teda řeknout, že sem tam, sem tam bych to celkem sblafnul s chutí.

Ňák se věci kolem mě změnily, fffšecko je ňák jinak. 

Muj kluk, co mě přines k Ní, už tady nejni, ňák se rychle vytratil z týhle vypráskaný familie a asi si zahrál škatulata  hejbejte se, páč do dřívějšího našeho společnýho apartmá, který fofrem vopustil,se nakvartýroval rychlostí blesku její starší kluk, kerej mě vofffšem do mýho bejvalýho bydlícího pokojíčku nepustí ani náhodou. Ba by se dalo říct, že dyž bych se k němu vydal na průzkum, žene mě vodsaď svinskym krokem. Nemam ho rád.

Tak holt musim trávit víc svýho kocouřího času v Její společnosti. Vono to teda vůbec nejni špatný, to zasejc musim uznat, že jo, to ani nejni ta největšejší  křivda na mě spáchaná, ..ale…

Ale vobrovskou křivdu a  největší nespravedlnost tohodle  podivnýho světa vidim v tom,že muj kluk, co mě vopustil, sem někdy chodí s cizim zrzavym čoklem.

Dovedete si to představit?

Nejdřív mi do týdle rodiny zatáhne, a potom sám zdrhne, nechá mi  tu vosamocenýho  s  Ní  a leze sem s ńákým zrzavým kreténem,co  na mě štěká jako magor.

Hotovej škandál.  Taky se mu to ale hnedkanct nandal.  Teda kreténovi, ne klukovi. Vrčel sem, že Vona jenom zírala a podivovala se, co vydávam za zvuky, že prej mě eště takhle nikdá neslyšela.

Sem si pomyslel: „No tovíš, co se divíš, já sem šelma kočkovitá a umim strašidelně vrčet, ty máš celkem kejdu, že na tebe nevrčim, páč  se ke mně chováš jakž takž. Ale musí ti bejt jasný, že toho zrzavýho blbečka tady nesnesu. A hezky ho hlídejte, ať ke mně neleze, nebo mu z čenichu udělam fašírku.“

Sice teda nevim, estli bych tu fašírku vopravducky svednul, ale vodhodlanej tedy sem.

Trénuju teda fackovací taktiku do psího čenichu s vytaženejma drápkama na psici Žolině a ta už má ze mě celkem slušně nahnáno.

Je to velká bžunda, dyž Vona jí volá, že se jako dou vyvenčit a Žolina se kolem mě bojí projít, aby vode mě zasejc ňákou tu facku neslízla. Trénink na Zrzavýho kreténa prostě muší  bejt.

Naštěstí ale tu kretén zasejc nejni až tak dlouho, páč vona  čapne psici Žolinu a fffšichní se dou flákat někam neznámo kam, a mě nechají  samotnýho doma. Teda ne úplně samotnýho, je tu ten druhej kluk, ale k němu nesmim. 

Za tim zasejc často přicestuje Mrňavice,  co už  nejni tak mrňavá a to sou další moje kocouří muka. Mrňavka  na mě volá „Macku“,  no chápete to?

Tak mladej vorganismus a už je sklerotickej. Mrňavka si nepamatuje, jak se menuju. Škandál.

Mám pocit, že už tydle ústrky dlouho nevydržim.

Enomže na druhou stranu musim uznat, že s Ní je naše soužití takový vopravdovější.

Máme spolu i tajemství a ňákej ten rituál. Ale vo tom třeba až zase někdá příště.