Tak sem zase jednou po dlouhý době ale vopravdu hodně zabodoval. Vodpravil sem jí dočista tu její početní krabici, teda jak vona říká počítač. To, že sem vyžvejkal všechny porty, dyž sem skákal přes zastrčenou flešku, to sem vám už asi vyprávěl, ale teď sem ho dorazil dočista. Teda to tvrdí vona, že jo. Vono se mi moc líbilo na tu krabici sedávat, páč mě pěkně hřála zespoda. Enomže se ňák stalo, že sem prudčejc seskočil a ta krabice ňák narazila do zdi nebo co. A vona jí už nerozchodila. Počítač se prostě vodporoučel a kdo ví, estli ho ten její počítačovej expert Džejdžej vůbec dokáže vopravit. Vona povídala: "Tak Číčo a máme po žížalkách, oba. Ty máš po teplíčku a já po netu i televizi. PC je v háji, nestartuje a všechny data jsou v nenávratnu."
Hořekovala a mlela pantem eště víc: "Komu já tak řeknu, aby nám ho opravil?"
Přemejšlela a pak se nechala slyšet : "Když ne Džejdžej, tak nikdo." Hned zažhavila dráty a vrkala do telefonu, jako dyž másla ukrajuje. Na mě porád jenom huláká, přál bych vám slyšet, jak s tim počítačovym zázrakem vrkala. Málem sem se z toho dočista poblil. Dyž dovrkala, sbalila tu početní techniku a vodfrčela rychlostí blesku. A máme prd. Džejdžejovi se asi naše krabice líbí, páč už jí má víc jak 14 dní a vypadá to, že nám jí hned tak nevrátí. A zase sme to vodnesli jako dicinky já a psí vtírka. Tentokrát teda víc vtírka, abych byl docela vobjektivní. Vona, jak má teďkanc po večerech tolik času, začala vtírku hodně vylepšovat. Zastřihávala jí drápy /to má čokl obzvlášť rád/, přistřihávala jí ofinku, pak nůžky nesla i ven a na těch jejich procházkách čoklovi vostříhala fousy tak, že to má samej zub. A nakonec jí eště ve vaně našamponovala,vydrbala a spláchla vodou.
Koukal sem se po vočku a byl sem připravenej vystřelit někam zalízt, dyby mi taky náhodou chtěla přemáchnout.
Naštěstí na mě řada zatím nedošla, páč mezi tim eště gruntovala almary a různý zásuvky. Sem ale ve střehu, páč vona je schopná všeho, nic jí nejni svatý. Zaradoval sem se, dyž jí zavolal ten dvojitej Džej, páč sem doufal, že už nám to vopravil a já se zase budu moc na tý chytrý krabici vohřívat zespoda, ale všecko bylo jinak. Natáčel sem uši, abych slyšel všecinko co si s nim povídá.
"Teda já ti povím, ty máš ty USBčka pěkně vyžvejkaný. Jak se tohle může dokázat? Už sem viděl leccos, dokonce tu máme i raritu, počítač, do kterého nachcal kocour a to po čase udělá neuvěřitelné věci, ale tohle jsem ještě neviděl."
A vona práskačka, mu hned žalovala: " No vidíš, to je zajímavý, ty porty taky vyviklal kocour, když skákal na flešky do nich zastrčené. To by nešlo nějak vyměnit? A vůbec, něco s tim nějak udělej."
Vona řekla kocour. Ale copak já sem ňákej anonymní kocour? Já sem kocour Číča a sem na to patřičně hrdej. A to by měl vedět i ten její povedenej Džejdžej. Estli vo mě bude žvatlat jako vo kocourovi, tak se teda zvobecnim a anonymně jí taky do toho vopravenýho krámu nachčiju. Jo, takovej budu, dyž vo mě bude mluvit jako vo vobyčejným kocourovi.
Hovor to byl dlouhej a všemu sem zase až tak nerozuměl. Slova jako nová základová deska, procesor a podobný žvásty mě zas až tak neberou, ale pochopil sem, že vona nabyla dojmu, že za tu prasklou základovku můžu já, jako že s těma svejma vodpíchnutelma seskokama sem ho setrvačností narazil na zeď a bylo vymalováno. Se mi úplně ježila kůže v představě, že budeme doma eště 14 dní bez toho krámu a vona si po večerech umane, že teďkonct bude zvelebovat mě.
Dyž to večer povídala tomu jejímu mladšímu klukovi, tak ten se mi aspoň trošku zastal: : "Můžeš si za to sama, už dávno jsi ho měla přeformátovat. Dlouho startoval, jak to máš všechno zaplněný a ta deska se zbytečně dlouho hřála. Možná tam je nějaká mikrotrhlinka a je to v háji."
Sice moh řeknout, že já Číča jsem v tom úplně nevinně, ale lepší něco, než nic. Tak teď nevim. Eště toho má na šůrování dost, možná by mě mohla nechat bejt, breberky nemam a parazitníky taky ne, čistej sem dost, tak ať třeba zvelebuje ty svoje kytky, ne? Horší je, že já se teď nemam kde vykecávat. Eště, že její kluk mi pustil na jeho PC, i dyž sem mu musel svatosvatě slíbit, že mu nebudu skákat na flešky. Tak si teda přeju, aby ten její Džejdžej už tu potvoru ňák vopravil, i dyž tomu pomalu přestávam věřit.
Číčo, máš smůlu, že nemluvíš lidskou řečí, jinak bys jí to natřel, že?!
OdpovědětVymazatJaj, aj, jaj .....to je nemilé milý Emile, tedy pardon Číčo. Ale pro paničku ještě víc, my už jsme takoví závisláci na tom kafrání v kyberprostoru že každá taková závada a každý umřelý počítač nás řádně seberou!
OdpovědětVymazatAch jo, Číčo, to je jako naschvál. Když jsem tak četla ty všechny nespravedlnosti, napadlo mne, jak asi mluvím o našem kocourovi já, když mne slyší, že prochcal ten gauč, víš... Hm, tak nevím. Teď nedávno se nakrknul, že jsem ho k ránu za škrábání a mňoukání u dveří vyhnala polštářkem a tak prochcal jejich domeček. Byla to otázka času. Jako by četl mý myšlenky, když jsem kolem ještě čistého domečku procházela... a ejhle, nacucanej jako houba. Už je vypranej, vyvoněnej a... uklizenej... Mám jen jedny nervy přece!Tak se drž a doufám, že aspoň kluk Tě bude pouštět ke kompíku, abys nám "moch" referovat, co vona zase vymyslela...
OdpovědětVymazatJóó, tak to známe, naše micinky zničily gramofon, který používaly jako přistávací plochu při seskoku z kredence. Myslím, že by si s Čičounem dobře rozuměl. Včera jsem četla v Ženě a život článek, který je psaný, jako že ho vypráví pejsek Bezina, vychází to dokonce na pokračování, jak jsem pochopila a píšu ti o tom jen proto, že jsem si okamžitě vzpomněla na Číčovy a Žolininy zápisky a nedá se to srovnávat. Nejvtipnější v celém článku (vyprávěném Bezinkou) bylo nebo spíš mělo být ...panička si nepřeje abych mluvila sprostě... Bezina je psíček pěkný, ale kam se hrabe na vybroušený styl Číčův a roztomilost Žužu.
OdpovědětVymazatTak to je děsný Číčo, jaký sou ty dvounožci. To přece musí vědět každej rozumnej živočich, že se ty flešky nemaj nechávat zastrčený v těch úesbéčkách. Když je přece něco takhle vystrčený, tak se to může vyviklat a nebo může dokonce něco prasknout. My kočky si přece taky musíme chránit svůj vocásek, aby nám ho někdo neskřípnul do dveří, nebo tak.
OdpovědětVymazatNavíc to eště vůbec neni jistý, jestli si to nevyviklala sama. Voni maj ty dvounožci ty přední končetiny takový nevohrabaný a eště prd viděj, protože musej nosit ňáký čočky na vočích. Jen Kočibůh ví, co s tim vlastně všecko dělala?
Teda ale to, že si prej způsobil prasknutí ňáký desky, to už je naprosto, ale naprosto falešný a účelově vykonstruovaný vobvinění. Jak by moh kocour svýma měkkýma tlapkama něco takovýho způsobit?
Eště že to tý starý dvounožce vysvětlil ten mladej dvounožec, že si za to může sama. Snad si to ta trubka dvounohá zapamatuje, že nemůže svoje chyby furt svádět na nevinný a bezbranný živočichy.
Tak se měj Číčo. A nenech si nic líbit. Když tě bude zase z něčeho falešně vobviňovat, tak se jí pomsti a klidně jí nachč.., no jak si řikal, že jí to uděláš do tý klávesnice. Fakt dobrej nápad, hihihi.
Pac, kočka Zůza.
Číčo, za tuhle patálii si tak ňák můžeš sám, tak nefrfněj .
OdpovědětVymazatJinak, s naším prckem si můžeš podat packu, páč ten má taky zkušenosti se sežvejkanejma úesbéčkama. A o vyndaných tlačítkách ani radši nemluvím!
Číčo, já myslím, že Vona by ti měla vlastně poděkovat a koupit něco dobrého na zub. Díky tobě si šetří zrak, má teď fůru času a může si v klidu gruntovat ty almary a zásuvky.
OdpovědětVymazatJo a s tím anonymem si nelam hlavu. Myslím, že jsi nejslavnější kocour na internetu.
OdpovědětVymazatTo si musim zapamatovat .... početní krabice
OdpovědětVymazatTak to vypadá, že nakonec budeš muset si pořídit tu početní krabici novou. Jinak by se Číča mohl nudit. Držím palce, aby to dopadlo co nejlevněji!
OdpovědětVymazatJoo, zvobecni se, kocoure Číčo, pak nám napíšeš, co vona s tebou po tom nachcání do krámu prvovedla
OdpovědětVymazatJoo, zvobecni se, kocoure Číčo, pak nám napíšeš, co vona s tebou po tom nachcání do krámu prvovedla
OdpovědětVymazat[12]: ...provedla, né prvovedla! A rovnou dvakrát... to mám z toho chechtání!
OdpovědětVymazat[12]: ...provedla, né prvovedla! A rovnou dvakrát... to mám z toho chechtání!
OdpovědětVymazat[14]: tak tohle nechápu, jestli mi náš kocour něco neproved s myší...
OdpovědětVymazat[14]: tak tohle nechápu, jestli mi náš kocour něco neproved s myší...
OdpovědětVymazatJeště že se tě alespoň kluk zastal. Tak doufám, že tě pustí na to PC, ať mám co číst. Mňau!
OdpovědětVymazatMožná že by stálo za pokus trošinku naformátovat Jeho Veličenstvo Číču
OdpovědětVymazatKájínek rovněž zraje pro nějaký razantnější výchovný zásah, jelikož v rámci přezubování mi velmi esteticky okousal rohy na notbůčku. Jelikož mu nejsou ještě ani 2 měsíce (notbůčku), dohnala mě tato nevyžádaná aktivita k upřímným slzám
[1]: To máš ouplně recht.. [2]:Jo, už začíná bejt docela nervní..[3]: Esli svýho kocoura pomlouváš jako vona mě, tak se potom nediv, že se vobčas někam vy.. no ty víš co... my kocouří sme citlivý stvoření a nemáme rádi, dyž vo nás naši podřízený vošklivě mluví, víš?
OdpovědětVymazat[5]: Vona je vůbec celá nevohrabaná, to bych ti přál vidět Zůzo, jak vona se ráno hrabe z postele. To by jeden myslel, že přišla její poslední hodinka. A že by třebas vyskločila na dveře, co na dveře, ale třeba jenom na stůl, nebo na židli, vo tom nemůže bejt ani slechu. Někdá balancuje na kýblu, co si teda dá na židli, ale dybych na ní v ten okamžik skočil, tak spadne jako shnilá hruška. A dyž mě pomlouvá v početní bedně, tak si bez brejlí ani neškrtne. to já vidim až za roh. Kam se voni všichní ty dvounožcí na nás hrabou, správně to píšeš, sou to vopravducky aušusový stvoření. Pa Číča
OdpovědětVymazat[6]:Vyndavat tlačítka to eště neumim, ale třeba se to eště ňák naučim.. já sem hodně učenlivej...[7]:[8]: Tak tos mě vopravdu hodně potěšila, já sem rád slavnej, je to taková moje druhá přirozenost... [9]: Radči si to napiš, estli si pamatuješ jako vona, tak za chvilku nebudeš vedět nic...
OdpovědětVymazat[10]: Nejsi daleko vod pravdy, vona bude dost cálovat i dyž nová krabice nebude. Teda bude, ale jenom futrál...[11]: Uvážim to, dyž si mi to napsala dvakrát, má to dvojnásobnou váhu... [14]: Vidíš, ty si stejná jako vona, všecko taky svádíš na svýho určitě hodnýho kocoura..
OdpovědětVymazat[16]: Že ty se vopičíš po dablDžejovi. Všechno dvakrát... [17]: Moc se mu nechce, pouštět mě tam, von je na to dost vopatrnej..
OdpovědětVymazat[18]:Hluboce s tebou soucítím, můj pracovitý pejsek mě též nadělal mnoho vrásek a díky němu jsem vyprodukovala mnoho upřímných slzí nad zhanobením materiálních statků, jejich zneuctěním a znehodnocením. Ony psí zoubky dokáží věru neuvěřitelné věci...
OdpovědětVymazatČíčo číčo, asi by jsi měl už vážně vydat tu knížku, píšeš úžasně!
OdpovědětVymazat[25]: Dyž já nevim, jak se to dělá..
OdpovědětVymazat[4]: To je taky prima zábava, škoda, že gramofon nemáme...
OdpovědětVymazatPočítač a kocůři si vždycky dělají, co chtějí.
OdpovědětVymazatTak praví zákony kybernetické.
[28]: Zákony kybernetické a kočičí...
OdpovědětVymazatJojojo...svět techniky , u nás jsem bohužel za vše mohla já a popel na hlavu jsem musela sypat taky já...naše tři kočky ráno kávu nepijí, tudíž jí do pc nalít nemohou
OdpovědětVymazatŽe si ta zvěř ale dokáže najít zábavu! Moje samička agapornise strašně rána chodí po klávesnici notebooku a vyloupává mi tlačítka. Jak by ji člověk chvilku nehlídal, rozebrala by ji na díly. Ovšem vyviklaný port USB a prasklou základní desku jsem si na starém ntbk zvládla udělat sama. Upadl mi. A pak ještě vyviklaný konektor napájení. Když já si ho beru do postele a občas se to někde zašmodrchá... Rok mám nový a raději si dávám pořádnýho bacha Ani ptáky k němu nepouštím, aby mi do něj přímo nena....i!
OdpovědětVymazat[30]: No, jo, to má logiku, ale zase kdyby se kočky posnažily, tak by taky něco mohly vymyslet... [31]: Tak to jsem fakt ráda, že jenom já nemám doma zkázonosonou zvířecí sešlost. Já úplně toho papouška vidím, jak si to tam štráduje po té klávesnici a zobákem košeruje ty tlačítka hihihihi.
OdpovědětVymazat