Jak se jí možná změnil život

Já už bych se na to vopravducky vyprdnul, velebnosti.

Mrňavice je u nás na muj kocouří vkus teda hodně často, furt za mnou leze, šišlá na mě "košiško posééém" a já před ní musim bejt porád někde zaleznutej. Mam toho už akorát tak dost. Eště že vona mi aspoň dá večeři někam, kam se ta malá divoká dvounožka nedostane. Je to hotovej škandál. Vona je tady i v noci a chrní s ní v jejim pelechu. Tedy v mym pelechu, chci napsat, páč Mrňavice se nakýbluje k ní a já musim spát vodstrčenej a samotnej. I psí vtírka se k nim vetře. Já bych chtěl bejt taky u ní, ale dyž je tam Mrňavka, ani tam radči nepáchnu.

Jenomže vonehdá teda Mrňavice něco provedla. To si vopravducky nechejte vyprávět. Zašišlala na ní: "Čůůlat."

A vona se mohla přerazit. Povídá jí. "Budeš čůrat do záchodu a nebo do nočníčku?"

"Do záchodu," Mrňavice na to.

Tak vona šla a dala jí na normální záchodový prkýnko eště takový zmenčovací, aby nám Mrňavice nespadla do záchoda. Mě by to teda bylo fuk, že jo, páč porád by bylo lepčější, dyby do toho záchoda žbluňkla, než to, co se stalo potom.

"Už sem vyčulaná babi."

Vona k ní hned letěla, sundala jí z toho hajzlíku a že jí jako natáhne bombarďáky. Enomže, co se nestalo. Než jí ty bombky natáhla, Mrňavice rychlostí blesku vzala to dětský zmenšovací prkýnko a posadila si ho na hlavu a v mžiku si ho narvala na krk. A bylo vykydáno. Prkýnko nešlo zpátky přetáhnout a tak to vypadalo, že ho tam bude mít už napořád. Sám bych teda byl zvědavej, jak s nim třeba bude chrápat, nebo jak se s nim voblíkne do bundy a podobný intelektuální votazníky se mi honily hlavou, ale vona dočista šílela. Snažila se Mrňavici něco dělat s ušima, ňák jí je porád mačkala k hlavě a mordovala se s tim prkýnkem, co vůbec nešlo sundat. Najednou ta hlava byla asi ňáká větčí, nebo co. Teda je faktótum, že Mrňavice si to prkýnko nasadila snadno, páč po tý hladký straně jí po kebuli snadno sklouzlo, ale vobráceně to už nazpátek nešlo.

Vona měla ve vočích votazníky celýho světa. Její myšlenky, co jí hulily hlavou, se daly číst z vočí jako v nejlepčejšim kočičim žurnále.

"No to je teda pěkné, já snad budu muset někam jet se řvoucí holkou na pohotovost, aby nám sundali z krku záchodové prkénko.. a jak s ní můžu ject, když pro ni nemám autosedačku… proboha co já jenom budu dělat, jestli jí to přes tu hlavu nějak nepřervu.. to snad budu muset jet tramvají, vždyť to má kolem krku jako kobyla chomout, čím to jenom přepiluji, jestli se mi nepovede to sundat………

A Mrňavice začala řvát na plný kolo. Už jí asi taky došlo, že to ňák nejde sundat, možná, že už jí bolely ty uši, co tam tak překážely a dostala strach, aby jí ty uši vona ňák neutrhla, dyž tam tak překážejí.

A potom, potom vona na Mrňavici docela zařvala, jako řve na mě a na psí vtírku Žolinu, dyž něco vyvedeme.

"Neřvi a stůj, nebo to nikdy nesundáme."

Teda Mrňavice není vůbec zvyklá, že by na ní vona řvala, páč vona řve akorát na nás, na ubohý zvířata, a tak se leknula, že dočista zkameněla a s rukama připaženýma stála jako socha v pozoru a ani nedutala. Vona tam teda eště něco prováděla s těma jejíma ušima a potom se jí konečně podařilo to prkýnko sundat. Ani jí ty uši nemusela utrhnout.

Mrňavice hned běžela za mnou, páč mě zblejskla, a já než sem se před ní ztratil ve fusekloidní zásuvce, viděl sem, jak vona mele z posledního. Ouplně se klepala. Tak sem na ní v rychlosti mňouknul: "To máš z tý tvý demogracie, dybys jí posadila na ampr, tak si měla po starostech, ale ty se jí holt musíš demokraticky zeptat, kde že to vlastně chce čůrat. Ach, jo, je to nespravedlivý, páč mě si se nikdá nezeptala, kde chci mít muj záchodek. A protestoval sem já někdá? No řekni sama. Chodim pěkně a spořádaně tam, jak si to diktátorsky nařídila a zavonačila. Trochu spravedlnosti bych prosil laskavě."

Teda nevim, estli vona vůbec je schopná pochopit moje komplikovaný myšlénky, kórt, dyž byla ve stavu pernamentního třasu, ale zase si řikam, že jí to třeba změní život a začne bejt na Mrňavici taky diktátorská.