Koronavir_desatero

Pospíchám hned do krámu,

pro tři kila salámu,

deset kilo špekáčků,

všechno jde hned na dračku..

Hnedka musím do obchodu,

kupovat balenou vodu,

desatero vod,

to mi přijde vhod.

Hurá letím nakupovat,

do regálů nakukovat,

desatero olejů,

radostí se zasměju,

ještě deset pytlů mouky,

jen aby neměla brouky.

Taky rýži musím koupit,

hlavně hodně, neprohloupit,

desatero balení,

virus nám dal znamení.

Solit je však taky třeba,

až si budu péci chleba,

desatero balení,

není žádné mámení.

Na mléko bych zapomněla,

jak bych blbá péci chtěla,

když bych mlíčko neměla,

o hladu bych trpěla.

Tak hned do košíku přidám

desatero balení,

hned potom se rychle vydám,

k špagetovému vábení.

Naberu si těstoviny

desatero makarónů,

už se mi sbíhají sliny,

teď už klidně můžu domů.

Hejbni sebou, než bude na vomluvy dočista pozdě.

Vona je prostě nepoučitelná a já kocour Číča to furt musim snášet.
Zasejc na mě ječela, potvora jedna. Dybych v týdle vypráskaný familii
nebyl už tak mocně zadrápnutej, snad bych faktycky přemejšlel vo tom,
že se vodstěhuju sousedom.

její starší kluk.

Ňák ouplně náhodou přišel na to, že pod voknem je mokrej koberec.

A hned za Ní, aby jí žaloval, že sem se tam zasejc pochcal.

Krutý boj

Bojovat s přírodou se zdálo marné, stejně jako bojovat s blogem.

Vítr, co se přehnal, udělal spoustu škod, s tím se moc bojovat nedá.

Já, v celkem domácím bezvětří, jsem zoufale bojovala s myšlenkou to tady zabalit a přestěhovat se.

V tomto duchu jsem začala zkoumat Blogspot.

Měla jsem tam sice blog vytvořený, ale spíš jen se zvědavosti, jak to tam funguje.

Nyní jsem se do toho zakousla s vervou sobě vlastní, hnána myšlenkou, že to tady už taky zabalím a nyní jsem naprosto rozpolcena.

Po třech dnech úporného bádání a zkoušení pokus omyl na blogeru jsem došla k jakémusi, pro mě uspokojivému výsledku, že mám páru o tom co tam a jak. Mám tam připravenou půdu na stěhování.

Jsem fakt překvapená, jaké to je příjemné prostředí, když člověk aspoň rámcově pochopí, o co tam vlastně jde.

Tak teď mám fakt problém. Zůstat, či nezůstat?

Tady mě drží nostalgie, prima komunita a psaní na Téma týdne, kdy se člověk alespoň na chvilku dostane na titulku.

Ruční stěhování všech článků na blogspot by byla hotová kruťárna a hlavně by mi tam chyběly všechny ty milé komenty od mých milých virtuálních přátel

Tomu se říká blogerská depka.. ach jo.

Ženy, co by nezměnily ani minutu ze svého života

Co říkají přistižené ženy in flagranti...

Angličanka:

Jamesi, kdybys mě byl včas informoval o tom, kdy přijdeš domů, mohli jsme se oba vyhnout této skutečně oboustranně trapné situaci.

Němka:

Hans, dnes jsi přisel z práce o 4 minuty a 45 sekund dřív než obvykle. To mi budeš muset vysvětlit.

Francouzka:

Jean, dobře, že jdeš, tohle hovado už nemůže.

Švédka:

To jsi ty, Olafe? Já už jsem sice hotová, ale Sven se ješťe chce bavit, přidej se k nám.

Ruska:

Ivane, konečne pořadný chlap! Tenhle mi před tím ani po hubě nedal.

Židovka:

Izáku, to jsi ty ? A kdo to potom, proboha, leží na mně?

Rumunka:

Dumitru, o nic se nestarej, zaplatil dopředu.

Maďarka (vyskočí z postele):

Ištváne, věřiš víc mně nebo svým očím?

Češka:

Pepo, můžeš bejt klidnej. Právě jsem se dozvěděla, že tohle je tvůj příští šéf.

Slovenka:

Jano, čo iného som mu mala ponuknúť, keď si vyslopal všetku borovičku ?

Rómka:

Dežo, držím ho tu už dvě hodiny, abys mu ukradl peněženku !