Hejbni sebou, než bude na vomluvy dočista pozdě.

Vona je prostě nepoučitelná a já kocour Číča to furt musim snášet.
Zasejc na mě ječela, potvora jedna. Dybych v týdle vypráskaný familii
nebyl už tak mocně zadrápnutej, snad bych faktycky přemejšlel vo tom,
že se vodstěhuju sousedom.

její starší kluk.

Ňák ouplně náhodou přišel na to, že pod voknem je mokrej koberec.

A hned za Ní, aby jí žaloval, že sem se tam zasejc pochcal.

Je tedy pravda, že do tý předsíně a do pantoflí sem se vopravducky

vyčural, že jo, ale vo tom sem hlásil do světa minule, jak to přesně bylo.

No, abych to teda eště upřesnil, tebich pořád luftuje na balkóně,

ale pantofle už sou dočista zbavený mýho úžasnýho odéru, kerej si

skovávam k zvláštním příležitostem. /jako dyž mě třeba dožerou a nebo tak.../

Abych se teda ale vrátil k tomu mokru pod tim zatracenym voknem.

Vona hnedkanct přiklusala s ňákym sprejem, řikala že prej je enzymatickej,

nebo nesympatickej, to přesně teda nevim a začala tu mokrotu tim sprejem

postříkávat. No chápete to? Vona je někdy ouplně blbá. Vona má mokrej tebich

a eště na něj stříká další mokro.

A na mě přitom ječí: "Ty chlupatej mizero, to ti nestačí, že kvůli tobě

jsem musela vyndat z předsíně koberec? A to nevzpomímám ty počůraný pantofle,

ty jeden hajzlíku. Co to máš v tý palici, že ses naučil tohle dělat?

Já jsem myslela, že posledně jsme si to vyříkali, a že už dáš pokoj."

Řeč to byla krásná, ale úplně k ničemu.

A vona pokračovala: "No, co na mě tak vejráš jako neviňátko,

jestli budu muset vyrvat

i koberec tady odsud, tak tě vážně přetrhnu."

Nejdřív sem jí teda chtěl vysvětlit, co a jak, ale potom sem si řeknul,

že dyž je na mě taková, že s ní nebudu mluvit. Zvednul sem vocas do tý nejhrdější

polohy a vodkráčel sem se zneviditelnit.

Vona tam začala vysušovat ten tebich a já slyšel, jak povídá tomu jejímu klukovi.

"Ty, to není možný, aby to udělal ten kocour, tady je to mokrý ještě až v rohu,

to by ten kocour sem musel chodit čůrat aspoň tři dni a to bych to už dávno cítila."

To sem si pomyslel, to si piš, že dybych chodil čůrat pod vokno, že bys

to už dávno cejtila.

Kluk tam přišel a začali spolu vohledávat to inkriminovaný místo.

Vona řikala: "Je to mokrý i pod postelí, to by Číča musel fungovat

jako průtokáč. To není kočičí moč, ale kde se to tady vzalo?

Je to mokrý i pod radiátorem.

A potom jí to konečně došlo. Došlo jí, jak velkou křivdu na mě zasejc spáchala.

"To je z topení, kape to tady a kdo ví, jak už dlouho. Proto Číčulka na mě tak

nechápaně koukal, on v tom byl docela nevinně a já na něj křičela."

A hned se po mě začala shánět. Enomže,já, když sem neviditelnej,

tak sem neviditelnej.

Volala na mě: Číčo, chceš bonbonky? Kdepak je můj kocourek. Pojď ke mě."

CHtěl se na ní zasyčet že nejsem žádnej její kocourek, že jsem jenom docela svuj,

ale to bych prozradil svoje trucovací místo.

Páč já, dyž se skovam, tak mě Vona slepoňka nikdá nemůže najít.

Bloumala po bytě a hledala mě.

Ale zase by nebylo správný jí to nenandat, jak si zaslouží.

Tak sem tedy vyleznul a tudle křivdu celýho světa sem na ní

vymňoukal:

"Nemluvim s tebou, na tvoje vomluvy nejsem zvědavej, a vůbec,

na fffšechny tvý vomluvy je pozdě. Dyž nerozpoznáš vůni mýho

kočičího parfému a spleteš si jí s oouplně něčim jiným,

tvý vomluvy mě nezajímaj.

Copa si myslíš, že čůrám vodu z radiátoru? A vůbec, já sem kocour

slušnej a chodim čurat na svuj záchodek, jak sis mohla už dávno

všimnout, dybys nebyla ignorant. Enomže to právě ty si. Dyž sem

byl smutnej, že na mě řveš a ječíš, vůbec si nepoznala,

že koukam udiveně, že si na mě zlá.

A taky si nic neudělala, dyž mě velkej kluk plácnul do zadku

promočenym polštářkem, /kerej teda pravda sem shodil pod postel já,/

a hulákal na mě ty nechutnej smraďochu.

Ale potom sem si teda řeknul, že se na tebe můžu docela vykvajznout, leda že..

Leda že bys mi dala masíčko. Na bonbonky ti kašlu. Ty sou malá záplata

na tudle obrovitánskou křivdu, ale masíčko, ty bych se s tebou možná udobřil."

Vona na mě koukala jak mokrá slepice, v hlavě jí to asi rachotilo,

páč, i dyž zrovinka nejni z nejbystřejších, kupodivu jí došlo,

že to jak mi nadávala, nebylo ouplně piko belo a tak, světe zboř se,

mi řeknula:

"Číčo, tak už se na mě nezlob, víš co? Já ti dám dobrý hamáníčko, jo?

Já ti dám masíčko, jo? Zrovna mám maso z polívky, to máš přece hodně rád, viď?"

Já sice radči syrový, ale zase na druhou stranu maso je maso,

a tak sem teda mňauknul, že teda jo, ale že chci hodně.

A ať mi ho dá hned, dokavaď sem ochotnej jí to ffšecko vodpustit,

ať sebou kouká hodit, než bude pozdě.

A vona dala. Fakt plnou misku. Byla to velká mňamka.

Sice bylo nespravedlivý, že čoklice Žolina žádnou velkou křivdu neutrpěla

a taky dostala, ale holt ať z toho taky něco má, no. Takovej sem já dobrák.

Enom mi mrzí, že neumim sám zařídit, aby ry radiátory teknuly

častějc, páč potom by i to masíčko nebylo tak vzácný.

Na tomhle poli budu muset určitě něco vyšpekulovat.