Naše drahá vlast

Moje země.. napadá mě spousta věcí,
Moje maminka říká " naše drahá vlast".Bohužel říká to velmi smutně a já chápu proč.
"Moje země" mohu vyslovovat s láskou, protože cítím lásku k zemi, ke svému domovu..
Ale všichni nejsou stejní. Pro někoho vlast není domovem,
ale jenom příležitostí, jak urvat co nejvíc.. všeho... po nás potopa...
a také se podle toho ke své Zemi chovají...jak drancují a plení přírodu
v zájmu co největšího osobního obohacení.
Je smutné se porozhlédnout v přírodě
a vidět všude spoustu odpadků. A při tom jsem přesvědčena,
že ve svých vyšňořených bytech by si těžko někdo hodil například plastovou láhev pod stůl.
Zrovna nedávno mě napadlo, jakým právem si přírodu přivlastňuje lecjaká nula, která si myslí,
že je elipsou, po které se točí svět.
Nechováme se hezky k přírodě, nechováme se hezky ke své Zemi. Když se rozhlédnu kolem sebe,
bere mi až dech, co všechno lidé potřebují k životu.
S jakou rychlostí chrlí výrobky, které mají tak mizernou životnost,
že se vlastně vyrábějí ne pro účel, ale pro rychlý zisk. Brzy tyto výrobky
končí na smetištích a skládkách, stále víc a víc svou Zemi zaneřáďujeme
všelijakým sajrajtem. Peníze hýbají světem. Lidé bezcitně zabíjejí zvířata
pro kůže, rohoviny, kly. Nechápu to.
Člověk je přece tak nicotný proti tomu ohromnému živoucímu celku Zemi
a přesto k ní chová pramalou úctu. Ve své malosti si ani neuvědomuje,
jak v porovnání s věčností se na Zemi jenom mihne a zmizí...ale i v tom malém zlomku
svého pozemského času dokáže způsobit mnohé katastrofy svým neuváženým jednáním.
Věřím, že až se jednou člověk na Zemi sám svou zásluhou vyhubí, příroda zůstane.
Zasloužila by si to.
Snad se nestane, že, až člověk pokácí poslední strom, zabije poslední zvíře,
uloví poslední rybu, pak teprve přijde na to, že peněz se nenají.

Velikonoce

Pokud budete chtít vložit obrázek na nástěnku lidé.cz, klikněte na vybraný obrázek pravým tlačítkem, a zkopírujte adresu obrázku a vložte do tagu:
<a href="http://valin1.blog.cz"><img src="adresa obrázku">
Do návštěvní knihy vložte adresu obrázku mezi značky [img]adresa obrázku[/img]

Kuře přináší další velikonoční obrázky

Radosti v MHD

MHD neboli socka...
Tak se říká "hanlivě?"městské hromadné dopravě.
Cestovat MHD, nebo-li sockou, bývá celkem často zážitek pro silné a otrlé jedince.
Jelikož patřím mezi pravidelně pracující a hodnoty vytvářející lid,
městskou hromadnou dopravou jezdím ponejvíce ve špičce.
A to je ten správný horor. Jenom nacpat se do prostředku MHD bývá nadlidský výkon.
Když se mi to zdárně povede, není zdaleka vyhráno.
Na každé další stanici musím dobrovolně vystoupit,
navzdory tomu, že ještě vystupovat nechci, ale kdybych dobrovolně nevystoupila,
dav lidí tlačících se ven, by mě stejně vynesl.
No, nicméně nezoufám, beru to jako příležitost nalapat se čerstvého vzduchu.
Když se osvěžím svěžím povětřím, plná sil se nacpu zpátky. Někdy vybojuji místo tak,
že se mohu i svobodně nadýchnout, ale někdy se nezadaří a tak se stává,
že jsem vtištěna do podpaží majitele propocené dederonové košile..
a to bych potom raději ani nedýchala..
Zážitků za lidovou cenu 16Kč za lístek mám na rozdávání, ale kdo takto cestuje,
dovede si asi leccos představit. To vůbec nezmiňuji vřelé mezilidské vztahy,
kdy jeden uštědří druhému z lásky k bližnímu upřímný šťouchanec mezi žebra,
a nebo na něj uvrkne nějaký láskyplný výraz, jako třeba "uhni debile" a tak podobně.
Ale abych to zase neviděla jenom černě, musím spravedlivě připustit,
že mimo hlavní dopravní špičku, se dá v prostředcích MHD i sedět.
Jedno sedátko, pro jednoho pasažera.
Nádhera. Bohužel takovéto luxusní cestování já si užívám velice málo,
tak, že na slušnou kompenzaci za cestu na jedné noze a to ještě ne na své, to nestačí.
Ale co, říká se, že co tě nezabije, to tě posílí.
Asi je to pravda, nicméně já už se v tomto ohledu nechci nechat zakalovat,
snad mi matka Příroda odpustí, ale já jsem do práce začala jezdit autem.

Škola - základ života...se říká...no, ehm, možná bejvávalo..

A co takhle mateřská školka?
Nedávno mi kolega z práce půjčil útlou knížečku od Roberta Fulghuma. která se jmenovala:
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.
Obdivovala jsem, s jakou prostotou a při tom zcela jasně a pravdivě tento člověk popisuje lidské bytí...
A co všechno se tedy naučil v mateřské školce?
On to shrnul do jakéhosi krásného čtrnáctera...
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej
a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si, a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Jak prosté, že? A také praktické.. pro slušný život.
S tímto čtrnácterem by už jen stačilo, aby jakákoliv vyšší škola než školka, nás naučila číst a psát
no a potom taky počítat a nějaké ty odbornosti. Myslím, že to mě škola opravdu naučila.
To bylo kdysi, když jsem ještě do školy chodila.
Teď v současnosti, když se zamyslím, co mě škola nenaučila, napadá mě,
že mě ve škole nenaučili krást a podvádět, lhát a manipulovat, vytrhovat věci z kontextu
a předhazovat je na odiv, chlubit se cizím peřím a všechny ty věci, co obdivuji u našich politiků.
Tak, že mám-li zhodnotit, jak mě škola připravila na život,
musím tedy uznat, že mě připravila velice špatně a nedbale, ale já jsem asi nějaká
pomatená, protože i s tímto velikým handicapem nesoucím si z nedostatku správného vzdělání,
vzpomínám na většinu mých učitelů s láskou.

Jak to vidím já.....o cestě za lepším životem

Chtěla bych umět ochutnávat cizí pocity, chtěla bych umět kouzlo, abych na moment mohla prožívat
pocity jiných lidí.To bych potom mohla napsat opravdu zajímavý článek. Ale já to neumím.
Můžu si jenom myslet, že cesta za lepším životem znamená pro každého určitě něco jiného..
Někdo kráčí na cestě vydlážděné pětitisícovkami,a přes to není šťasten,
někdo kráčí pěšinkou, plnou pestobarevných květů a někdo hledá cesty duchovního růstu....
Na každé z těchto a jiných cest jsou důležitým ukazatelem hodnoty člověka
a ty jsou tedy od sebe hodně odlišné..
Pro někoho je oslnivý pocit moci a peněz, někdo žije pro slávu,
někdo hledá štěstí v materiálních hodnotách a někdo s pokorou a bez kritiky přijímá život takový,
jaký je.
Lepší život.. ať přemýšlím jak chci, jediné, co mě napadá je,
že touha po lepším životě je asi ve většině z nás,
ale definovat ji asi moc neumíme, protože člověk má vždycky nějaké touhy,
které jsou podmíněny jeho hodnotami. Kdyby člověk přestal mít tužby, ustrnul by..
To si myslím. A je jedno, jestli chce prachy a moc, nebo slávu, nebo štěstí, nebo poznání.
To, co je pro jednoho nedostažitelné, druhému padá zadarmo do klína..
To, co je pro jednoho vzácné, je pro druhého zbytečné..
Tak nějak to asi je, aspoň si to myslím. Naše touhy vypovídají o tom,
že žijeme. Žijeme a toužíme... a hodnoty se časem mění.
Kdybychom byli všichni stejní, bylo by všechno jednoduché a asi i nudné.
Ale my jsme každý jiný a proto se naše představy o lepším životě budou hodně lišit.
Aaa vo tom to je.....

Moje úvaha nad jmelím

Tak jmelí,, no jo, krásný cizopasník s vánoční tradicí.
Od tý doby, co jsem viděla Harryho Pottera,
mě vždy, když vidím jmelí, napadne, že je určitě plný škrken..
Co jsou to škrkny? Nemám ponětí, stejně jako Harry Potter,
určitě by to ale věděla Lenka Láskoradová, ovšem pro tu to bylo tak samozřejmé,
že jí nikdy ani nenapadlo, že by snad někdo nevěděl o existenci škrken.
Já jenom doufám, že jsou to příjemnější zviřátka, než ty malý bílý potvory,
co jsem na štědrý den objevila na svých milovaných orchidejích
a kterým jsem vyhlásila válku nejprve mechanickou a až dojde hrubá síla,
vyhlásím i chemickou. Jmelí ale coby cizopasník snad na sobě nemůže mít taky cizopasníky,
nebo snad jo? Nakonec vlastně proč by nemohlo, jednou jsem viděla na přisátém klíštěti
další přisáté klíště. Bylo to dost hnusný. Ale asi není parazit, jako parazit, klíště je odporné,
kdežto jmelí je nádherné, symbol vánoc a darované prý přináší štěstí. Zato darované klíště
v nejlepším případě nepřináší nic a v tom nejhorším raději ani nemluvit.
A ty škrkny: co asi ty přinášejí? Možná naději na lepší zítřky.

Videa fraktály