Těžkej život

Tak fakt nevim, čeho se eště v týhle veskrz praštěný rodině dočkam. Vona tudle přišla domů s ňákou jinou ženskou a ta ženská měla čokla. A vona ta cizí ženská ho tady zapomněla. Prostě vodešla bez něj a nám ho nechala na krku. Teda mě ho nechala na krku. Páč jináč se s nim furt všichni ňuchmaj. Já to nechápu, ta malá psí vobluda všechno kouše a tahá a vona se tomu směje. Když sem já shodil pár kytek, mohla se zvencnout.

---

Je to nespravedlivý. Ale já sem jí to řek, že čokla tady nechci a tý hryzací psí trubce taky. Teda na tu sem to přímo vysyčel. Jenomže ta psí vobluda bude nejspíš ňáká pomalu chápající, páč jí to vůbec nevadilo, že sem nasadil svůj nejsilnější kalibr. Tak s nima nemluvim.

Vona si mě teda furt usmiřuje bonbonkama, to já rád, ale přece jenom, co je moc, to je moc. Tak čekam na tu druhou ženskou, co tohle monstrum přivlíkla, že si pro něj zasejc přinde a vodvede, ale nikdo nejde a tak teda hrozí vážný nebezpečenství, že se nám tu ten čokl docela zabydlí.

Vona mi povídá. "Víš Číčo, on ten pejsek je vlastně siroteček, musel opustit maminku, i bratříčky, tak na něj musíme být hodní, víš? A je to psí holčička a jmenuje se Žolinka."

Ale copa já sem snad nějakej světec? Vona snad myslí, že budu psí chůva nebo co. No fuj.

Tak sem se byl podívat, estli je na balkoně eště to lešení, že bych tu odsud fakt zdrhnul, páč přece nebudu bydlet se psem v jednom bytě. Nebo jo? Eště si to rozmyslim. Vono zase na druhou stranu, kdybych to ňák chytře promyslel, moh bych jí docela pěkně přidělat vrásky. Žolina je malá psí blbka, a jak vidim, leccos jí projde a kdybych to ňák pěkně narafičil, mohli bysme spolu dokázat velký věci. Vopravdu velký věci. Já bych něco proved a sved bych to na ní. Nebudu se ale ukvapovat

Ale jí sem teda vynadal, ne teda Žolině, ale jí, jak sem nejvíc uměl. Mňoukal sem na ní. "A to tě jako nestačim já, to si necháš eště do bytu nakvartýrovat čokla? Já tě vůbec nemam rád."

"Číčulko přece když jsme měli Trumbelínka, tak si tak nezuřil," najednou mě rozuměla.

"No co co co, mameluka sem se nebál, ale kdo ví, co se dá čekat vod živýho psa a vůbec, víš ty vůbec, co z něj vlastně vyroste? Nevíš, tak vidíš," prsknul sem a víc sem se s ní nebavil..