Eště jednou a naposled

Vona mi porád říká, že sem ješitnej kocour. Dycinky, dyž se s ní nechci mazlit. Ale to je teda úplně vedle, pokavaď si myslí, že dyž na mě zapíská, přiskotačim fofrem jako ta potrhlá Žolina. To se teda holka ale hodně plete. Já se mazlim rád, ale musim na to mít chuť, že jo. A to vona nechce, nebo spíš nemůže pochopit. Vona vůbec nechápe spoustu věcí, ale to ví už všichní kolem, jenom vona ne.

---

Já sice chápu, že každej nemůže bejt takovej inteligent jako já, dokonce se snažim s ní mít i ňákou tu trpělivost, ale co je moc, je moc.

Kocouří snídani a vyčištění záchodku si představuju ráno kolem pátý hodiny. To sem už tak akorát vodpočnutej a mam hlad. A vona nechce vstávat. Potvora. Teda jenom ty dni, dyž nechodí vydělávat na ty nechutný blemty, co nám potom sype do misek.

A takový rána, který nejsou podle mýho gusta, nemam rád. Já mam hlad a vona se válí v posteli. Mňouknu na ní: "Koukej vstávat a vyšůrovat mi hajzlík a naval snídani!"

A víte, co udělá vona? Votočí se ke mně zadkem a uštěkne na mě: "Hele Číčo, dej pokoj, já chci ještě spát, jsem ráda, že dneska nemusím vstávat tak brzo."

Co je mi ale do toho, že vona chce spát, že jo. Mam hlad a chci svou snídani, i dyž je to blivajz, lepčí něco než nic. Tak jí to mňouknu eště jednou. "Vylez a dej mi nažrat a vykydej mi záchodek."

Kouknu na psí vtírku Žolinu, ale ta chrní taky, páč je to podlejzačka. Já mam teda podezření, že chrní jenom jako, ale že spíš špicluje co se děje, páč by možná už taky něco skousla. Jenomže vona prostě z pelechu nevyleze.

Protože sem v jádru hodnej kocour, zkusim to s ní eště jednou po dobrým. Vopravdu mi nikdo nemůže vyčítat, že bych se nesnažil mít s ní trpělivost. Dyk já sem takřka světec. Hodně nahlas a pěkně táhle mňouknu, aby veděla, že dyž si mi pořídila, že se vo mě má starat a že má teda vylízt z kutlochu a začít servírovat.

Je to ale vopravdu velká ignorantka, von jí to ten její velkej dvounožec říká správně. Enomže já se nenecham tak snadno vodbejt jako von. Já na ní pěkně vyskočim a hezky pěkně zblízka ji zařvu do ucha, že sem tady a že už nehodlam čekat. Vona teda nadává jako pominutá, ale stejně jí nic jinýho nezbyde, než vylízt a hezky se vo mě postarat. No a to už se přihasí i čokl, aby se taky přiživil na mým dílčím úspěchu, že sem jí konečně vypudil z postele.

Vona teda bručí a vrčí, ale to je mě dočista fuk, páč vim, že dyž jí teď projevim krapet lásky, bude mi zase zobat z ruky. Aby taky ne, dyk sem známá osobnost a vona si je hodně vědomá toho, že má doma kocouří celebritu. Jo, vy to eště nevíte? Vtírky si moc nevšímejte, ta se tam přimotala, aby taky urvala kousek slávy….