Démon ve mně

Co to v sobě jenom mám,

za potravu všechno dám,

navzdory však jídlu všemu,

do záhuby snad se ženu.

Přes den toho mnoho sním,

co k ledničce se nachodím,

můj hladový démon žravý,

k žaludku však stále praví,

mám hlad,

chci žrát.

Čím toho víc spolykám,

tím více se navzlykám,

vychrtlina přesto jsem,

není ani jeden den,

kdy bych se hladu zbavila

a pár kilíček nabyla.

Břicho na mě stále kvílí

nahraj sousto každou chvíli,

já však dnes už přesně vím,

že se ještě natrápím,

než démona vypudím,

utrejchem, co nyní sním.

A potom už nikdy více,

démonické tasemnice.