2. 8. 2015

Strašidlo nejstrašidelnější..

Tak na dnešek v noci jsem jí dal vopravducky zabrat. Ňák sem se sám přistih, jak na mě působí ouplněk. To mam dycinky vopravdu hodně silnou chuť zahrát si na noční strašidlo. A teďkanc se mi vopravducky zadařilo. Hned sem realizoval nápad hopsnout na záclonu, ale ňák sem spadnul nebo co. Tak sem mňauknull dočista jako noční hejkal a při tom mi to napadlo. Dneska je vobě vyděsim k smrti.


Nejdřív sem je strašil temnym vrčenim. Vrčet, to já umim vopravdu báječně. Lecjakej čokl by mi moh závidět. Zřejmě z toho byla vyděšená a s přitroublou Žolinou. Poznal sem to podle toho, že strachy ani nedutaly. Tak sem začal dělat nájezdy na almaru, co má rozbitej zámek. Tak dlouho sem na ní hopsal, až se votevřela ouplně dokořan. A voni byly asi strachy ouplně perplex. Ani jedna nevydala hlásku. Dyž se ta almara votevřela dočista celá, to bylo něco pro mě. Škrabal sem se po těch mundurkách, co sou tam pověšený a v tý době už voni dvě byly strachy asi dočista mrtvý.

To, že se ani jedna nehnula a nevydala žádnej zvuk, sem usoudil, že vobě strachy klepla pepka. To by se mi zase ale moc nehodilo do krámu, páč, kdo by se vo mě asi tak staral, že jo. Tak sem si řeknul, že se na ně podívam pěkně zblízka a jak říkaj vodborníci, zrekogniskuji terén. Po tom šatstvu sem se dostal až nahoru na vobejvací stěnu, i dyž mě to připadalo jako dlouhý kočičí korzo. Bylo to tam báječný, Daleko delší promenáda, než na její skříni v ložnici, i dyž teda i tady měla taky prach. No co, na to už sem zvyknutej, že vona po vejškách moc neleze, že radči šmejdí dole. Ale já vám tam vodsaď tak krásně viděl na ten měsíc. Něco mi to malinko připomnělo, ale už sám nevím co.

A potom sem si teda vzpomenul, že sem chtěl prozkoumat, estli sou ty dvě potvory eště mezi živejma, anebo, jestli strachy dočista zcepeněly. Tak sem z tý vobejvačky rovnejma nohama skočil na gaučík, abych si zblízka prohlídnul, estli dejchaj. Von ten měsíc se mnou dělá ňáký kouzla, nebo co. Já to zase ňák nevodhadnul a přistál sem na čoklici. Ta vylítla do vejšky takovym vodpalem, že by jí i lecjakej kocour moh závidět. Chvíli to vypadalo, že sme si tak ňák vyměnili místa u ní na gaučíku. Tak čoklinda je živá, pochopil se bleskurychle No ale ta mi zase tolik starostí s její existencí nedělá, páč ta mě nekrmí.

Enomže to už vona na mě začala hulákat. "Číčo, ty mizero, přestaň už blbnout, někam zalez a koukej chrápat. Rušíš noční klid."
Tak já, prosim pěkně, sem podle ní mizera. Řikam to porád, že vona je nespravedlivá. Tak já vo ní mam dočista strach, estli sem jí ouplně neustrašil a vona na mě takhlenct. Je to vopravducká, nefalšovaná, nevděčná potvora. Dyby mě vona nekrmila, při dalšim ouplňku bych jí určitě už voddělal. Ale takhle si to musim eště rozmyslet. Tak sem aspoň kousnul psí vtírku do krku. Ta zavyla tak, že mam novej program. Budu se učit takhle krásně vejt. A až mi jednou vopravducky našňupne, předvedu jí při ouplňku moje nový parádní číslo. To bych se potom ale sakra divil, kdyby se strachy aspoň nepočurala.

24 komentářů:

  1. Tak to je teda hodně originální text, to se musí nechat Povedený

    OdpovědětVymazat
  2. To se máš Číčo, že si taklenc můžeš lozit po vejškách a strašit vostatní. To my hovniválové jsme holt takový přízemní a spíš musíme dávat bacha, aby nás někdo nezašlápnul. A vůbec nikdo se nás nebojí. Kdybysme aspoň mněli nějaký takový jedovatý žihadlo, jako maj třeba ty škorpijoni a vobčas s nim mohli někoho votravnýho bodnout.
    Tim teda nemám na mysly tu dvounožčí hudební kapelu. To sou už stejně starý dědkové, kerý si bez vijágry ani nepíchnou. Mám tim na mysly naše příbuzný hmyzový škorpijony.
    No hlavně, že sis to strašení Číčo pěkně užil. To u nás podobný lumpačiny dělá ta kočka Zůza. Myslym, že jí asi budeš znát. Vona tě prej taky zná a dycky vo tobě hezky mluví. Teda jako mňouká. Já sice nemňoukám, ale zase hezky hovniválim. Ale my čtyr a vícenohý živočichové se dycky nějak dorozumíme. Akorát s těma dvounožcema je někdy domluva jak u blbejch na dvorku. Voni si před náma hovniválama dokonce skovávaj i svoje vlastní hovínka, jako abysme jim je nekradli, nebo co? A přitom je vůbec nepotřebujou.
    Tak se mněj Číčo
    Hovnivál Metoděj.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Ale celkem založený na pravdě..

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: A kde vůbec je Zůza? A ty si teda němej, že nemńoukáš? Tomu teda moc nerozumim, musim si zalistovat v ňáký encyklopedii, co vy hovniválové ste vlastně zač. Abych si vás třeba nesplet a ňák omylem nesblajznul, dyž teda bydlíš v tý chatě, může se stát, že by se ňákej ten hovňous přistěhoval i k nám.
    Mě by teda asi stejně nechutnal, bude cejtit trusem a to já nemam rád a taky bych se nerad ňák hluboce dotknul vašeho druhu. Pusu Zůze. Mňauk

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Tak to si piš Číčo, že u tý vaší dlouhodobě rekonstruovaný chaty taky bude bydlet ňákej můj hovniválí příbuznej. Teda esli tam máte aspoň kus trávníku a nestojí to jenom na betóně. Aly ty myslym na tu chatu nejezdíš, tak asi nemáš šanci někoho z nás potkat.
    Jinak my hovniválové se domlouváme všelijakym bzučenim a cvrlikáním, kerý šikovně děláme krovkama a nožičkama.
    Zůza někde zrovna pobíhá a jako dycky loví myši. A nebo někde zalezlá chrápe.
    Ale já jí tvoje pozdravení vyřídim, až jí uvidim.
    Hovnivál Metoděj

    OdpovědětVymazat
  6. Kočky a výšky, to nejde dát od sebe. Ale v noci, to chápu, že její skoky polekaly!

    OdpovědětVymazat
  7. Naučit se výt, Číčo, to je dobrej oumysl, protože kolik řečí umíš, tolikrát jseš zvířetem.

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: No, ani moc nepolekaly, páč Číču už máme prokouknutého, jenom on to neví... [7]: Svatá pravda.. a já jsem zvíře na ixtou....

    OdpovědětVymazat
  9. Za ouplňku se dějou různý hrůzný věci přeci. A tak se nedivím, že to studené sinalé světlo působí i na vysoce vnímavého a do výšek lezoucího kočičího mistra a myslitele Číču.   

    OdpovědětVymazat
  10. Číča je tedy kocour vykutálenej! Jsem zvědavá, jak dopadne lekce vytí

    OdpovědětVymazat
  11. To se máš, Číčo, že si takhle můžeš drandit po vejškách. Já už nikam vysoko nevylezu, takže už můžu strašit jenom přízemně, ale i tak je to voučinný. Nedávno jsem paničce připravil krásné překvápko přímo u dveří jejího pokoje a tos měl vidět, jak řvala, když na té mojí loužičce uklouzla. Vona si totiž moc dovoluje a měla to za to, že mě nechala dva dny samotnýho a vodjela si i s tím jejím klukem na vejlet. Jo, nevděk světem vládne.
    I když, jak správně šrábeš na blog, zase nás ty naše potvory živí, takže musíme strašit vopatrně, abysme je dočista nezabili.
    Měj se, Filip.

    OdpovědětVymazat
  12. Držím palce všem ambiciózním vyčům .

    OdpovědětVymazat
  13. [9]: To, jo, a kort ještě, když je ouplněk "modrý"... To to potom v makovičce jo šrotuje...   [10]: Snad mu to nepůjde, to by mi ještě chybělo, aby na mě vyl...kočkodav...

    OdpovědětVymazat
  14. [11]:Tak tos vymyslel primově, tak mě napadá, že já sem ňákej hodnej v tom ohledu čurání, už sem jí dlouho nic nepočural. Ale vona to za mě zvládne psí šmejdilka, ta sem tam loužičku udělá... [12]: Děkujeme a vynasnažíme se dosáhnout dokonalosti...

    OdpovědětVymazat
  15. Zase jsi mě pobavila. Prostě umíš a už se těším na kapitolku, kde kocourek předvede naučené psí vytí.

    OdpovědětVymazat
  16. Mohl být třeba růžový úplněk, u nás bylo třikrát mrtvo a nikdo ani nedutal, naštěstí...skříň vyhledává pouze Edík, když je bouřka     

    OdpovědětVymazat
  17. Hele, Číčo, Ty jsi ale filuta. Úplně jsi mi připomněl doby, kdy náš kocour s námi sdílel lože. Noci to bylo jeho. U postele stávala stará prosklená vitrína, která se rozdrnčela při každém pohybu po obýváku, kde jsme tehdy spali, a on na ni vždycky za ukrutného rachotu vylezl a pak mi skočil přímo na pupek - tehdy ale nebyl tak rozkydlý, ale možná i trochu péroval. Každopádně mne chtěl kocour usmrtit tou nejhorší smrtí, rozdrtit mne svoji těžkotonážností. Dnes si ve váze konkurujeme a tak si dává pozor, abych náhodou po něm neskočila já, třeba za to, že zničil svým trucováním gauč, blbeček.

    OdpovědětVymazat
  18. [15]: Já se ani netěším...   [16]: No jak je toto možné?[18]:   

    OdpovědětVymazat
  19. [17]:Že sem filuta, to vim už dávno, ale že máš kocoury rozdělený podle toho estli pérujou a nebo ne.. to sem se seda fakt musel smát do fousků. Vona teda po mě naštěstí taky neskáká, ale jeden nikdá neví....   

    OdpovědětVymazat
  20. Počurám se já, smíchem. Číčo, ty perlíš     

    OdpovědětVymazat
  21. Tak to je nádherná strašecí povídka s morálním poučením na závěr a jako bonus jeden exkluzivní gifík! Vlastní výroba? Moc pěkný!

    OdpovědětVymazat
  22. [21]:Jsem perla, tak musím perlit, ne?

    OdpovědětVymazat
  23. [22]:Hihihihi, poučovat to on umí opravdu parádně, teda spíš než poučovat, tak mě umí vychovávat...

    OdpovědětVymazat

😀 😃 😄 😁 😆 😅 🙂 🙃 😉 😊 😇 🥰 😍 🤩 😘 😗 😚 😙 😋😛🤭🌝