Poslední den se sexy obojkem

Tak už jsem zase úplně normální pejsek. Sexy obojek nějak přestal fungovat a panička říká, že to je prostě život. Jednou jsem prý dole a jednou nahoře. Já teda tomu moc nerozumím, mě je dočista jedno, jestli skáču nahoru a nebo dolů, ale pejskové se kolem mě dočista přestali točit.

"Jo Žolinko, přestala jsi být pro všechny krásné i méně krásné psí milovníky atraktivní, víš?"

Ona se teda panička ale trošínku plete. Třeba takový Leroušek, pejsek pochodujícího Bufetu nebo-li Piškotárny si mi nikdy moc nevšímal a nevšímá. Ať mám sex appeal a nebo nemám. Já na něj dorážím a skáču, ale on je nějaký nafrňouskaný nebo co a ani když jsem byla celá úplně nejvíc ze všeho sexy, jsem ho vůbec nezajímala.

---

Moje panička mě tehdy utěšovala, abych si z toho nic nedělala. Povídala mi: "Víš Žolinko, on je Leroušek gay, jeho nezajímají takové hezké holčičky, jako seš ty, tak z toho vůbec nemusíš mít komplex, Leroušek je prostě homosexuál."

Já úplně určitě žádný komplex nemám, protože i kdyby Leroušek byl třeba svatý apoštol, mě je to dočista fuk, protože na jeho záda se moc pěkně přistává a o jeho tělo se celkem hezky a měkce v plném trysku brzdí a taky vůbec nevím, co to homosexuál je. Ale mě to docela nevadí, že to nevím, protože panička říká, že nemusím vědět všechno, ale že je nejdůležitější, že vím, kde máme doma piškoty. Já totiž umím moc hezky koulet očima a loudit. To mi jde hodně dobře. A u té špajzky v kuchyni se naprosto překonávám. Sotva je panička v kuchyni, jsem tam v cuku letu a žadoním a žadoním. Panička se zlobí, že budu tlustá, ale já kroutím ocáskem a očima, jak to jde nejvíc a tak vždycky z ní nějaký ten piškotek vydundám. Ona mi kupuje piškůtky pro pejsky, ale já myslím, že by mi chutnaly i kdyby byly třeba pro žirafy a nebo pro děti. Piškotky jsou totiž hodně velká ňaminka.

Panička když vidí, jak se oblizuju, vždycky mi říká: Žolinko, ty jsi taková mlsná koza, víš to?"

To si myslím, že není možné, když jsem se narodila jako štěně, nemůže ze mě být koza, ale nehádám se, protože moudřejší ustoupí. A že moudrá budu asi já hodně, soudím z toho, že panička se vždycky nahlas ptá, co že jsem to zase v té mé chundelaté hlavičce vymyslela za moudrost.

Co se týče velkých moudrostí, na ty je opravdu šikovný kocour Číča, Číčovi moudrosti prostě jdou tak nějak sami. Panička si to teda nemyslí, ona tomu neříká moudrosti, ale kraviny. Ale kraviny to být nemůžou, protože Číča je kočka a ne kráva. Kdyby teda aspoň panička řekla číčoviny. Ale ona to vůbec má nějaké popletené. Já se na ní za to nezlobím, protože jí mám hodně ráda a vždycky se na ní moc těším až přijde z práce. Někdy taky do práce nechodí a hned dva dny za sebou. To jsem potom pořád u ní. Ona se někdy hněvá, že se jí pořád motám pod nohama, když vaří, ale to já musím, co kdyby jí třeba upadl kousek něčeho dobrého, ne?

On teda Číča je tam taky, ale je nějak šikovně schovaný, třeba leží na židlích, co jsou zastrčené pod stolem a tak na něj panička ani nevidí a tudíž na něj ani nehudruje, ale zase když něco upadne na zem, já jsem u toho vždycky první a schlamstnu to rychlostí blesku. Poslední dobou mě panička hodně zkrášluje, asi je jí taky líto, že už nemám ten sexepíl. Udělala mi manikúru i pedikúru, ostříhala mi vousy a docela mě i vykoupala. Mě se z toho tedy nelíbilo docela nic, ale asi chce, abych byla hodně krásná. Číča se tomu šklebí a prská na mě: "Žolino, jak je to možný, že si furt taková naivní trubka. Dyk vona se dočista nudí, páč sem jí vodpravil počítač a vona po večerech nemá co dělat. Ale radči tebe než mě, tak to nebudeme zase až tak škrabat."

Číča vůbec na mě mluví tak vznešeně a noblesně, je to opravdu kočičí kapacita. Když mu chci udělat velikou radost, tak se od něj nechám ulovit. Je to velká legrace. Už na něm poznám, kdy na něj přijde lovení. Oči mu planou a pěkně na mě skočí a zakousne se mi do krku. Zespodu. Někdy to malinko bolí a tak vykvíknu, ale on má radost a tak to vydržím. Aby mi to nebylo moc líto, potom mě ten zakousnutý krk pěkně umyje. Panička když vidí, že mi zase rdousí, tak na něj křičí: Číčo, nech tu Žolinku živou jo?"

Ale i když není doma, ještě mě Číča nikdy opravdově nezakousl. Stejně je to žůžo bydlet s kocourem. To nikdy nejsem sama doma a tak se doma vůbec nemusím bát.