I chytrej tvor vobčas chybuje

Tak abych se teda vyžvejknul po kocouřim, musim konstatovat, že největčí chyba mýho kočičího života byla nezakousnout psí vtírku, dyž byla eště malý štěně a její krk se mi vešel do huby. To sem teda abych tak řeknul, jak pravějí vodborníci, to sem teda nezvlád. A toudle chybou ted já dočista trpim jako zvíře.. Ne, že bych se čokla bál, nebo že bych snad nebyl vopravdu zvíře, to vopravducky ne, ale vona je psí vtírka Jokerka děsně vlezlá. Porád mě votravuje, furt chce dělat ňáký skopičiny, zrovinka, dyž já chci studovat u vokna, co se děje tam venku.

---

Jako tudle nedavno. Čučel sem z vokna, jak tam padalo to peří z voblak a tak sem přemejšlel, kde se toho tam nahoře tolik vzalo, a než sem si ňák inteligentně sesumíroval myšlénky tak tim peřim zapadalo ouplně všecko a já z toho byl dočista auf.. To se mi líbilo moc. A jak tam tak zírám z toho vokna, najednou vidim čoklici, jak tam v tom bílym lítá jak postřelená srna. Vyváděla v tom peří, hopsala a skákala jako při ňákym záchvatu radosti ze života a tak sem si řeknul, že bych to asi taky chtěl. Enomže vona ta potvora mě tam nepustí. Dává velkýho bacha, dyž de z kvartýru pryč, a dicinky mi říká:

"Hezky tu Číčo na mě počkej, až se vrátím, budou bonbonky."

Mě už ty její bonbonky lezou dočista krkem, páč bych chtěl taky lítat v tom peří, enomže vona dává vopravdovýho majzla, abych nevzal roha.. Já bych teda asi nezdrhnul, že jo, kdo by se vo mě asi tak potom staral, ale vona mi nevěří. No nakonec to je její problém, vona se vo moje problémy, co mam s čoklem, taky ňák extrovně nezajímá. Sice vobčas na Jokerku zařve: " Žolinko, nehoň Číču," ale to je enom tak pro forma, aby se jako neřeklo, páč čokl jí stejně ňák závratně neposlouchá. Vona to teda dopracovala, to vám povim.

A tak sem zase jednou vymyslel parádní pomstu. Chtělo to ale zapnout myslivnu na nejvyšší vobrátky, nakonec ale proč ne, že jo, myslitel to já sem, to je moje druhá přirozenost. Sem si teda řeknul:

"Čim bych jí já, pan Číča dal zabrat tak, aby přišla na jiný myšlénky?" Otázka to byla komplikovaná, páč vona už je celkem imunní na všecko, co vymyslim. A to je taky velká chyba, že jo. Enom nevim, estli moje a nebo její. To je ale fuk, páč já dostal báječnej nápad. Dyž mě nechce pustit na běhání do peří, tak se ji za trest vychčiju někam, kam se vona nedostane a nebude to moct vyšůrovat. A vono to tam bude krásně vonět hodně a hodně dlouho… Jo, taková sem já hlava votevřená… A jak mi už tak šťastně šly karty, vonavobčas viděla, jak se s Jokerkou honíme a já se jí jako skovam pod vanu v koupelně.

Tak mi tam jednou jednoduše napadlo, že dyž se pod vanu za mnou nedostane čokl, tak už se tam tuplovaně nedostane ani vona. Uklízet. Báječná představa. Enomže vona mi najednou povídá:

"Číčo, ty bys chtěl taky ven, do sněhu? To by tě byla zima, víš? To bílé venku je sníh a je moc studený, vlastně je to zmrzlá voda, víš? A vodu ty přece nemáš rád."

Brrr, vodu já vopravducky nerad a vona pokračovala.

"Podívej, venku je taková zima, že mi až omrzla kůže zezadu na noze." A vono vopravdu. Na jedný noze má v tom místě, jak se jí vohejbá noha, zezadu takovej divně vysušenej flek. To má ale určitě kvůlivá tomu, jak si holí nohy, aby tam neměla ani jeden jedinej chlup. A taky sem to na ní hned mňauknul.

"Dyby sis pěstovala takovej chlupatej kožíšek jako mam já, tak bys určitě neměla vomrzlinu, ne aby tě napadlo mě taky někdá voholit, nápady na to máš dost pitomý.."

Vona mi teda stejně nerozuměla, jako dycinky, ale mě je to dočista fuk, jenom vim, že ven už teda nechci chodit, páč já mam rád teplíčko a nepudu se courat do ňákýho studenýho sněhu, že jo. Jenom se musim dočista chechtat, jak vtírka za ní porád leze a tu vomrzlinu jí volizuje a víte proč? Páč vona si jí namazala sádlem a vtírka je po sádle jako litá. Já bych se teda po sádle poblil, ale ten nechutnej čokl je hloupatej. Voni sou vobě, teda vona i čoklice na tom inteligenčně dost mizerně a tak sem se rozhodnul, že svůj plán vychcat se jí pod vanu eště vodložim, až bude lepšejší příležitost. Enom nevim, estli tendlencten benevolentní a velkorysej nápad "eště počkat", není taky ňáká velká chyba v mym životě.

No, naštěstí eště nejni všem dnům konec.