Novoroční předsevzetí - Louskej škváru

Bych si teda dovolil na Vás čtenáře, co chodíte nasávat moje životní moudra, mňouknout do dalších časů hodně štěstí, zdraví, lásky a vosobní spokojenosti, tak, jak si to mezi sebou vy dvounožcí prostě vinšujete. Viděl sem to v televízi a tak teda vim, že je jiný číslo časovýho vobdobí, kerýmu vy řikáte rok. A taky už to poznam podle těch rachejtliček, co kolem tohohle času porád lítaj, prskaj a září. Mě se líbí moc, ale vtírka Jokerka byla úplně vyjevená, pajtlovala se a dejchala jako ne čtyří, ale vosum, nakonec vona s ní musela zalízt do koupelny a tam se spolu zavřely a potom šly hnedka do pelechu. Jokerka vibrovala jako zběsilá, tak nevim, estli nemá ňáký infekční zatížení z týdle familie. Tak to by bylo todle vyřízený, a jak to všechno bylo u nás ináč, myslim teda ty vánoce a strom a tak, vo tom napíšu třeba jindá, ale vono je celkem prd, vo čem psát. Vono u nás totiž nebylo dočista nic. Ani strom, ani večeře, ani rybička. Jenom se stalo Něco.

---

Vona dostala počtou balíček. Takovej hodně zvláštní. Docela sem si ho prohlížel, páč vona zasejc nebyla doma a ten její kluk jí ho dal na početní krabici. Byl sem teda hodně napnutej, co v něm asi bude a nemoh sem se dočkat, až laskavě přinde domů a konečně to votevře. Vona je teďkanc místo aby s náma byla doma, dyž má jako volno vod vydělávání na daní, furt někde trajdá, ale asi z toho sama taky nemá moc radosti, chodí jako schlíplá slepice a je z ní cejtit špitál. Jo jo, to vim přesně, jak smrdí nemocnice, páč sem tam taky byl.

No ale teďtakct k tomu záhadnýmu balíčku. Dyž teda přišla konečně domů a zblejskla to, tak se tak hezky usmála, jako sem už dlouho neviděl a hned to votevírala. Přišmrdolil sem se k ní a koukal, co to jako bude. Jenomže vona to byla ňáká vyšeptalá brožúra. Vona z toho ale měla vobrovskou radost, já to porád řikam, že je hodně divná, tak mňouknu: " To se jako raduješ z tahovýhodle literárního braku, jo?"

A vona povídá. "To bys Číčo nevěřil, stala jsem se členkou KKKb a tys to hned poznal. Jsi opravdu chytrý kocourek." No to sem teda čuměl jako tydýt, páč to vopravdu nevim, co je členka, nebo čelenka, ale vona hned mlela dál. "To je Klub Konzumentů Knižního braku, víš? A založil ho TlusŤjoch. To je taková známá blogobrita, která taky občas chodívá číst tvoje vykecávání, víš?"

To mi teda jako začalo vopravducky zajímat, páč bych byl zvědavej na to, estli ten Tlusťjoch si z mejch rad vzal vůbec někdá něco do života, enomže vona furt mlela: "TlusŤjoch miluje staré knížky, pohlednice a vůbec všechny písemnosti, jako třeba časopisy, nebo noviny a myslím si, že ho znají všichni antikvariátní prodejci."

To mi je teda celkem jako úplně fuk, páč nevim, co to je antikvablablabla, ale tušim, že to bude něco s vodou a vodu já nerad. Tak sem chtěl radči zmizet, ale vona mlela dál. "A tenhle Tlusťjoch založil Klub, jehož motto je:

1/ Louskej škváru

2/ Šiř brak.

A tenhle Klub funguje tak, že blogeři si zasílají mezi sebou staré knížky, přečtou si je a pošlou je jinému zájemci, co by si je chtěl taky přečíst. A mě teď Tlusťjoch poslal knížku Kytice bílých růží.

Tak sem si trochu zablokoval a přidam kvůlivá ní vodkaz, vodkud vlastně fouká vítr.

http://tlustjoch.blog.cz/1211/pr82b

A jak sem pochopil, vona to teďkanct přečte a aby dostála principům a pravidlům toho škvárovýho knižního turné, měla by ty bílý kytky poslad dalšímu zájemci vo tudle literaturu. Já teda dřívějc myslel, že škvára sou prachy, ale asi sem se spletnul, nebo co. Tak, že abyste jí udělali radost, dyž vona teďkanct fakt tý radosti moc nemá, dyž je to s ní tak, že místo aby chodila s Jokerkou na procházky, chodí do špitálu na návštěvy, tak jí napište, kerej z blogerů by si chtěl taky počíst v týhle hodnotný knížce. Nakonec vona mi přece jenom živí, tak sem todle pro ní sesmolil, i dyž bych vám radči napsal, jak mě dožrala natolik, že sem se jí za to vychcal pod vanu.

Váš kocour Číča