Podivuhodně prázdný námět tématu týdne "Je mi to jedno",
bych lakonicky vyjádřila slovy jsem ignorant.
bych lakonicky vyjádřila slovy jsem ignorant.
Tímto libozvučným názvem mě mnohokrát častuje moje drahá polovička,
když se mu zdá, že nedokážu naplno prožívat jeho sáhodlouhé přednášky
celkem o prdu. Pámbů mě zatrať, ale já prostě nedokážu udržet déle
jak 20 minut soustředěný výraz a jeho přednášky pod 20 minut nejdou.
Často se tak ocitám v průšvihu už v prvních částech poučného vysvětlování,
jelikož můj soustředěný výraz rozhodně nekorensponduje s reakcí na kontrolní otázku,
kterou někdy ani nezaznamenám, a když náhodou zaznamenám, neumím odpovědět.
Ne, že by ho to odradilo pokračovat ve výkladu, jak by to odradilo mě,
(nebudu přeci házet perly sviním),ale naopak pokračuje s větším zaujetím
a pro pořádek hezky znovu, snad doufajíc, že jeho zvyšující se decibely dolehnou k mému sluchu.
A tak se potom snadno i stane, že nějak nedopatřením (jak jinak, že ano),přeslechnu informaci,
která by pro mě mohla být důležitá. Jako onehdy, když mě sáhodlouze vysvětloval,
že na mé trati do práce je nový semafor a jestli jsem si ho všimla. No nevšimla samozřejmě.
Jak bych taky mohla, když tu jednoduchou větu holou, kterou mohl s úspěchem použít,
zamotal do půlhodinového školení, hodného instruktora autoškoly. Je potom celkem jasné,
že když jsem o něm nevěděla teoreticky, nevšimla jsem si ho ani prakticky.
Mě tam celkem nevadil a já jemu asi taky ne. Potíž přišla, když jsme jeli s chotěm po oné trase
a on na mě vyvinul malý technický dotaz: "Už jsi přišla na ten semafor?" S nadějí v kladnou odpověď
jen tak ukázal rukou v místa, kde by snad něco takového mohlo být. Zaostřila jsem bleskurychle
a jakž takž jsem zahlédla opravdu něco jako semafor, ale světla z něj svítící
byla odkloněná směrem ke tramvajovému pásu, tak, že jsem stejně neviděla, jestli je červená a nebo zelená.
V duchu jsem si říkala na co mi takový semafor bude, jestli mám zastavit,
vystoupit a jít se podívat, jakou právě promítá barvu a nebo ho ignorovat jako až doposud.
Bez problému jsem zvolila variantu B. Jelikož mi to ale nedalo, optala jsem se mužských v práci,
kteří mě celkem jednoduše vysvětlili, že to je signalizace pro autobus,
který občas supluje tramvaj, probíhá-li rekonstrukce kolejí a pomocí tohoto semaforu
z tramvajového pásu vyjíždí do normální vozovky. Rekonstrukce však probíhá většinou v sobotu a v neděli,
kdežto já jezdím do práce v pondělí, úterý, středu, čtvrtek a pátek. Tak nevím, proč mi zanáší hlavu takovým
informačním balastem, ze kterého jsem ve finále zmatená jako včela.
Abych ale neměla definitivně jeho nálepku ignorant, v inkriminované části se raději podívám kolem,
jestli se na mě z tramvajového pásu neřítí autobus. A nikdo na světě nemůže říct, že je mi to jedno,
nýbrž každý mě musí pochválit, že jsem velice obezřetná řidička, která když nevidí na barvičku semaforu,
tak alespoň ví o jeho existenci.