Negativní energie kolem mne

Onehdy jsem se kdesi dočetla, že orchideje jsou energetičtí upíři a žijí z energie, co je kolem nich. Jelikož jsou zřejmě ale značně zmlsané, upřednostňují prý negativní energii. Čím víc negativní energie, tím víc květů. Vzhledem k tomu, že orchideje jsou moje nejoblíbenější pokojové květiny, kterých mám na parapetech oken hnedle 4 desítky a převážně kvetoucích, vyvodila jsem logický závěr, že kolem mě je samá negativní energie, ba co hůře, já sama jsem zřejmě jedna velká negativní energie.

A tak jsem se začala zamýšlet nad děním kolem sebe. A včera byl den, kdy negativní energie ve mně zřejmě vyvrcholila. Zaparkuji auto na parkovišti a za mě se postaví jakýsi umělec a já nemůžu dopředu a ani zpátky. Neuvěřitelné. Volných parkovacích míst tam má hromadu a přes to se nalepí za moje autíčko.

Projdu kolem průmyslového vysavače externího zaměstnance, vypomáhající naší firmě a jeho vysavač v ten moment přestane fungovat. Další zaměstnanec této externí firmy se mi vnucuje na kafe, zatím v pracovní době. Já nejsem proti, neb jsem slušně vychovaná a pravím, že mu kafe uvařím. Sice nemám ani kafe ani cukr, jelikož kávu nepiju a nic nesladím, ale s tím si vrásky věru nedělám, kolegové mají obě dvě ingredience. Jeho šéf mi ale upřímně varoval, naštěstí pro mě před oním žadatelem, že by se mohlo stát, že bych ho tam potom měla pořád. To chápu a tak mile zavrkám: "Tak bohužel, je vidět, že váš šéf by to nerad viděl," a s milým, omluvným úsměvem plným zřejmě negativní energie se s úlevou decentně vzdálím.

Jelikož ho zřejmě ale moje negativní energie přitahovala jako magnet, vyčíhal si mi jinde, kde už nebyl jeho šéf, aby svou prozřetelností chránil nás všechny. Na přímou otázku "Jak to teda bude s tím kafem", jsem zareagovala elegantně, hodíc to na nelibost jeho šéfa. Na další přímou otázku, že by se mohlo odbýt na jiné, než podnikové půdě, jsem zahlaholila: "Žádné rande." Následovala otázka, jestli mě může položit pár otázek.

"Jste vdaná?" moc se s tím nepáral.

"No jistě", povídám ctnostně.

"Vezmete si mě?" přiznám se, že tuhle otázku, ač jsem opravdu vdaná, jsem v životě neslyšela. Tohle všechno dění přičítám na vrub těch potvor orchidejí, které tu svou negativnost přenášejí zřejmě i na mě a já předávám dál.

"Vy jste z útulku?" optala jsem se opatrně.

Tím jsem ho se vší negativitou, co ve mně je, konečně od sebe odpudila.

Otočila jsem se k němu zády, připravená k odchodu a ještě na něj laškovně křikla: "I vy jeden svůdníku!"

Stačila jsem ještě sluchově zaznamenat poslední větu, kterou křičel již na značnou dálku:

"Já nejsem svůdník, já jsem srandista!"

A potom se to stalo. Zničehožnic se mi v ten okamžik pekelně rozbolelo koleno. Tak nevím, jestli opravdu zvolal, že je srandista a nebo jsem špatně rozuměla a bylo to třeba něco jako tankista, terorista, rasista, exhibicionista a nebo ještě něco jiného, co by mohlo být příčinou bolesti v mém nebohém koleni. Bolest to byla, jako když jí na mě někdo hodí.

Mám tedy o tom svou teorii, ale i když jsem plná negativní energie, nechci nikomu křivdit.. co když ale se mi pomstil tím, že mě třeba uřknul, že jo?

Dnes jsem musela vystoupit z pracovního procesu, kde jsem potupně pajdala a dojít k odborníkovi doktorskému. Ten mi chtěl podstoupit ještě k většímu doktrorskému odborníkovi, ale to jsem mu vymluvila s tím, že určitě existují nějaké zázračné pozitivní pilulky. Uculil se a pravil, že tedy jo, ale kdyby nepomohly, mám bez otálení přijít. Tak přemýšlím, jak by to bylo, kdybych to kafe uvařila do termosky a dala ho onomu člověku někam na zápraží.

Proč zrovna já musím mít bolavý koleno, když se mi to vůbec nehodí? Že by negativní energie a ne jen moje?