Láska má mnoho podob

Článek volně navazuje na ZDE předchozí děj...

Teda vopravdu to nerad řikam, ale já ji mam asi drobet rád. Abych byl ale oupně upřimnej, mam rád ty její deky. Hlavně tedy ty její deky. Vona miluje takový ty krásný heboučký. Má je všude. Jednu u toho jejího aparátu, ze kterýho vo mě podává zprávy do světa, potom taky v její posteli a i tomu jejímu klukovi, co mě porád tahá, jí taky pořídila.

---

A já se na nich tak rád vyvaluju. Připomínají mi myší kožíšky. Šlapání po takový dece s vystrkováním drápků mě přivádí do stavu mokša. A to můžu dosyta. Vona na mě vždycky brejlí a říká" "To je blaho Číčo, viď?"

Mňouknu na ní, že jo a šlapu dál. Může si to přeci taky zkusit, že jo, jenomže vona nemá na nohou drápky, teda vlastně má, ale ne tak krásně dlouhý jako já. Hlavně, aby tomu jejímu klukovi nenapadlo mi je zase voštípat. Přece se vo ně umim postarat sám, ne? Pečuju si vo ně jak nejlíp umim, brousím si je vo křesla i vo její postel, vo košík na prádlo, no prostě vo co se dá. Ale nejlepčí je to na těch myšozních dekách. Pěkně si pošlapu a potom hodím šlofíka.

Jenomže zrovna nedávno sem si chtěl po tý šlapací túře trošku dáchnout a vona začala uklízet ten domácí les, co pořídila pro toho morčecího zrzouna, jako krmivovou základnu. A bylo po siestě. Chtěl sem ji krapet pomoct, páč sem měl radost, že ten trouba Trumbelin má po žížalkách, teda po chroustačce, ale vona mi řekla: "Ty se tady nemotej a někam zalez, nebo přijdeš k úrazu, sypej." Trošku sem se teda urazil, ale já se nevnucuju. Skoval sem se za dveře a po vočku sem koukal, jak tam zápasí s tim stromem. Myslel sem, že by mi teď na něj mohla nechat hupnout, ale pak sem si řek, že s ní nebudu mluvit, když mě vyhnala.

Sice sem se malinko divil,proč ho vodnáší, když ho mameluk eště nestačil schroupat celej, ale zase na druhý straně, abych byl uznalej, chápu, že už se mu to lesoví asi přežralo. Když se bude slušnějc chovat a přestane na mě cvakat zubama, moh bych mu schodit zase ňákou tu její kytku. Možná, že vona za čas pro něj přitahne zase jinej strom, třeba nákej listnatej, jabloň, nebo tak něco, aby si u smraďocha šplhla., když ho má tak ráda. To bych nebyl prosim ale já, Číča, abych se nepatrňoučce nepomstil, že jo,co vona mi má co vyhazovat z tý příjemný deky a tak sem vymyslel zase prima pomstu.

Moc se mi líbí její kaničky , co jí čouhají z bundy. Rád si s nima hraju po kocouřím. Skáču na ně a taham je. A teďka, představte si, tam byly eště nějaký kaničky navíc. Z mikiny jejího kluka. Tak jsem je moc šikovně zašmodrchal dohromady. Šmodrchat dohromady, to mi fakt de. Ráno, když pospíchala Pán Bůh ví kam, (sice mi tvrdí, že de vydělávat na granule, ale kdo jí má věřit, že jo).. v rychlosti na sebe hodila tu bundu a jak byly ty šňůrky hezky přimontovaný k sobě, vláčela za sebou i to klukovo voblečení....

Povedlo se mi to fakt primově, klela jako pohan, páč to vod sebe nemohla rozšmodrchat. Sice sem slyšel něco jako: "Ty pacholku, cos to zase vyvedl, vždyť přijdu kvůli tvým lotrovinám pozdě do práce!!" ale mě to bylo fuk, jako obvykle…

Jinak to mam u ní teď docela dobrý. Přišel sem jak na ní, abych jí docela dostal do kolen. Vždycky, když jí dam najevo svou kočičí LÁSKU , má tak nějak radost nebo co a vždycky mi dá něco dobrýho. Tudle mi dokonce dala i kousek syrový ryby. To já rád. A tak jí vobčas zahraju slušný představení. No co co co, ryba je ryba…Úplně jí rozložim, když si lehnu na záda a necham se milostivě drbat po bříšku. To je moc prima, jenomže mě se vám, v tom vokamžiku chce chňapat a drapat, jenomže to vim, že nesmim. A tak, abych dostal ňákou tu ňamku, prostě to nedělam, že jo. Sem přece inteligent a vim, co se vode mě čeká, teda někdy, že jo.

Morčecí blbeček vode mě teda ale nemůže čekat vůbec nic, že jo, páč vo to jeho seno, vovoce, zeleninu a tvrdej chleba, fakt nestojim.