Co je dobré a co zlé...

Můj člověk zná hodně pejsků. A chodí se mnou mezi ně pravidelně na procházku. Každý pejsek, se kterým se skoro denně chodíme procházet, má taky svého člověka. Naši člověci vás vezmou ven, abychom jim dělali společnost, když jdou popíjet ten hnědý mok, který si sebou nosí v baťůžcích. Chtěla jsem ho také ochutnat, moc se mi líbilo, jak hezky pění, když ho jeden člověk začne rozlévat z velké láhve do průhledných pohárků, ale můj člověk mi to nedovolila a řekla ostatním, že ze mě roste pěkná dračice, co bude chtít chlastat pivo. Moc se tomu smály a já jsem radostí, že jsem je rozveselila, kroutila ocáskem jako o život.

Nejstarší pejsek z naší skupiny Džesík mě prozradil, že se neříká můj člověk, ale panička a nebo páníček a tak vím, že můj člověk je moje panička. Dřesík je velký a přísný pes a má na sobě hodně srandovních puntíků. Další pejsek Leroušek je "značkový, samočisticí westík, jak pyšně říká jeho panička, které zase ostatní paničky říkají "Pochodující Bufet." Asi proto, že má pořád plnou kapsu piškotů, které dává za odměnu. Moc se mi líbí, že když dostane jeden z nás pochvalu, piškot od Bufetu dostanou všichni. Moje panička se sice vždycky kácí do mdlob a povídá, že jí tohle občerstvení narušuje výchovu, to asi myslí mou, ale už rezignovala. A tak skáču ostatním pejskům po zádech, abych byla v piškotárně úplně nejprvnější.

Někdy na mě vrčí, protože je služebně předbíhám, ale já si z toho moc nedělám, protože piškot je piškot. A včera, včera byl krásný den. Paničky seděly na své lavičce se svými pohárky u rybníka a já skotačila kolem, když přišel pejsek, který se mi ale moc a moc líbil. V zápětí za ním dosupěla i jeho panička. Všechny paničky se znají a tak téhle paničce hned nabídly pohárek s pivíčkem, jak tomu říkají a já obdivně hleděla na jezevčíka, který na sobě měl oranžovou vestičku. Nejdřív sem si myslela, že je z té smečky člověků, co přijedou k popelnicím s velkým autem, aby je vyprázdnili, ale nebylo to tak. Jeho člověk, teda panička na něj volala Edíku. To je ale krásné jméno, pomyslela jsem si obdivně, ale naše paničky se přímo nahlas řehtaly a říkaly, že přiběhl největší útěkář pod sluncem a říkaly mu "Kájínku."

Sice nevím, co na tom bylo tak srandovní, Kájínek je přeci také hezké jméno, ale co, smály se a já se radovala s nimi. Kájínek si se mnou moc pěkně hrál, já mu okusovala jeho oranžovou vestičku a snažila jsem se na něj nastoupit, aby mě povozil, ale to se mu asi moc nechtělo. Bylo mi divný, proč v takovém horku je oblečený, ale jeho panička mým paničkám vysvětlila, že takhle má jistotu, že ho nikdo nezastřelí, když se jde proskotačit sám a nerušený na 3 hodinky do lesa. Mojí paničce se hrůzou ježily vlasy na hlavě, měla strach, že jí s Kájínkem uteču a ztratím se a tak pečlivě sledovala, kde běháme a povídala ostatním paničkám, že téhle pučící lásce se musí udělat rychlá přítrž. "Koukejte, jak to mezi nima jiskří," pravila moje panička rozčileně, "To by se taky mohlo stát, že se s útěkářem bude milovat napořád a za čas se s ním začne courat po lese." Panička bez svého pejska, co se s námi taky chodí pravidelně venčit a byla s mou paničkou pro mě u mé maminky se smála a řekla: "Tak jí koupíš taky oranžovou vestičku." Moje panička na to něco zavyla a ostatní se rozhihňaly. Měla jsem radost s nimi a kroutila o to víc ocáskem. Jenom moje panička se mi zdála lehce pobledlá. Možná už tuší, že Edík se mi opravdu hodně líbí. Je s ním velká legrace, jaká není s žádným jiným pejskem z naší skupiny. Panička si myslí, že by to pro mě bylo zlo, spřáhnout se s Kájínkem, ale já si myslím, že by to bylo čiročiré dobro. Protože Kájínek se nade mě nijak nepovyšuje, kdežto psíci v naší skupině mi vytyčují místo ve smečce, které je až poslední, všichni tři pejskové jsou přede mnou. I ta zrzavá Rézinka, místo, aby se mnou držela basu, když je holka jako já, na mě taky vrčela. Mě to ale nevadí, protože dobře vím, že když mám u sebe svého člověka, nemusím se vůbec bát, jelikož ona říká, že až vyrostu, všechno jim oplatím a teď když mě budou zlobit, že je pokouše za mě.

Na poměr pejsků a paniček je naše skupina trošku nerovnoměrná, obsahuje v plném složení čtyři paničky se čtyřmi pejsky a jednu paničku bez pejska. Ta bez pejska je prý moje "Kmotra", protože díky ní jsem se dostala ke své paničce. Kmotra mě ráda mucká a já ráda vysedávám u Bufetu. Bufet mi vždycky něco dobrýho podstrčí. Moje panička z toho šílí a rve si vlasy a všech se ptá, jak má potom toho psa, asi myslí mě, vychovávat.