Lidský mozek, ta veliká nerozluštitelná záhada mě fascinovala od let, co jsem rozumem chápal, že všechny veliké a převratné myšlenky vznikají v mozku. Studoval jsem s pílí velmi zaníceného studenta a snažil jsem se své poznatky využívat při svým pokusech. Mým cílem bylo extrahovat mozek ve speciálním fyziologickém roztoku ho udržet aktivní a pomocí speciálních senzorů z něj snímat myšlenky. Zpočátku jsem neměl dost biologického materiálu, ale později, když jsem se stal zaměstnancem patologie, jsem mohl neomezeně experimentovat. Uznával jsem, že můj mozek podle mé teorie musí být svým způsobem šílený, ale na druhou stranu jsem si byl vědom, že jen šílené mozky vyprodujují šílené věci, které mohou být převratné a měnit budoucnost..
První, co jsem musel zvládnout, bylo ošetřit mozky již zemřelých a vyselektovat ty, které byly schopny ještě nějaký čas v mém roztoku vytvářet myšlenky. Většinou tyhle pokusy vycházely nazmar, jelikož mozky omezených lidí měly myšlenky pouze na peníze, na modu a podobné pomíjivé záležitosti, ale pár mozků které se mi povedlo získat, byla přímo trefa do černého. Zajímavé bylo jejich myšlenky získat, a takzvaně je zkřížit mezi sebou. Když jsem vyselektoval emoční myšlenky, a odebral jiný mozkový balast, zůstávaly takzvané tvůrčí myšlenky, které jsem vložil do mnou vyrobeného speciálního přístroje, zapojil slučovač , který vyselektované myšlenky různě kombinoval a vyhodnocoval výsledky. Některé takzvaně zkřížené myšlenky nebyly vhodné k mé potřebě, jiné mi dávaly nápady na nové a nové scénáře všeho druhu. Mohl jsem být úspěšný spisovatel, nadaný hudebník, ale já nejvíce toužil být geniální vědec. Vytvářet cosi nového, nepoznaného, originálního.Naučil jsem se mozky stimulovat alkoholem. V přiměřených dávkách ze sebe vydávaly to, co v nich opravdu bylo. Holé myšlenky, nezatěžkané stigmatem společnosti,ale jen to, co bylo jejich pravou podstatou. Tyto myšlenky byly pro mě nejhodnotnější. Nejde popsat pocit vědce, který dokázal takzvaně vypěstovat hybridní myšlenky. Šílenost? Možná. Každý je svým způsobem šílený, jen způsoby se různí. Na někom šílenství není poznat a někdo je skrze své šílenství zavřený v kleci v pavilonu pro šílené. Já jsem ale někdo, kdo chce v životě dokázat, co všechno je možné. Chci a dokáži, jak je všechno směšné a pomíjivé. V prach si a v prach se obrátíš.. říká klasik a já dodávám, ještě ale před tím, já budu znát tvé myšlenky a pokud se mi budou hodit, využiji je pro sebe. Tobě už nejsou k ničemu a já je vzkřísím a pokud se mi budou líbit, uvedu je do mého šíleného plánu a. Já jsem totiž šílenec, ale jen šílenci jsou geniální…
Za vším ale musí být smrt. Až potom si mohu vzít myšlenky. A využít je, sloučit je, vygenerovat je v to, co mě se zdá nejlepší. Jsem šílený a nebo geniální? Někdy mezi těmito pojmy je rovnítko. Ano, jsem geniální šílenec. Lidé myslí každý po své linii. Každý žije jiný příběh, originální, pravdivý. A já z těchto myšlenek vypěstuji hybridy, které budou znamenat dokonalý převrat v jakémkoliv odvětví. Spustím myšlenkovou revoluci, nastartuji jiný způsob myšlení, změním svět. Jen potřebuji více mozků, více myšlenek, více kombinací. Já sám jsem jenom průměrný vědec, který vždy využíval potenciálu druhých. Ale i nápad sloučit všechny ty myšlenky, zamotat je a vyselektovat jiné kombinace, může mít svou platformu.
Některé myšlenky, zvláště ty, které jsou ovlivněny Alzeimerovým syndromem bývají už částečně sloučeny podle jakéhosi vzorce života, kde se mísí minulost s přítomností a sny .
Myšlenky týraného člověka je zajímavé zkřížit s myšlenkami vraha své vlastní matky. Je to šílené? Možná ano. Ale v myšlenkách je obrovský potenciál, který já dovedu využít. Dobře zkřížené myšlenky jsou mnohdy velmi překvapující. Obdivuji, jak každý mozek pracuje jinak. Snažil jsem se pochopit, proč mozky pracují tak odlišně, na rozdíl například od srdce, nebo ledvin, a podobně. Proč zrovna mozek je svým způsobem vyjímečný. Ale zjistil jsem, že i myšlenky mají svou hranici. Jsou věci, za který se lidský mozek nikdy nedostane, nemůže, ať se lidé snaží, jak se dá, nemůžou nikdy překročit svůj stín. To jen já, šílenec, který provádí šílené pokusy, dostane se za hranici fantazie, i když to nebude z jeho chorého mozku.
Tohle napsal vědec, nebo číča?
OdpovědětVymazatKaždopádně - klobouk dolů - je to vědátoské, tajemné, nevšední...povedené!
Přiznám se, že zprvu jsem byl zmaten, kdo vlastně napsal tento článek. Podle mužského rodu jsem usuzoval, že by to celkem logicky měl být Číča. Myšlenky obsažené v článku jsou však poněkud nečíčovské. Díky mužskému rodu jsem však musel vyloučit i majitelku blogu, která je zjevně ženského pohlaví (i když pro to zatím nemám hmatatelné důkazy).
OdpovědětVymazatNakonec se mi však podařilo tuto záhadu rozluštit. Podle všech náznaků to psala nějaká třetí, na tomto blogu dosud nepoznaná entita, které jsem prozatím přidělil pracovní název "Schizofren". (Viz ten mužský rod.)
[1]: Tak to mi to tady teda Číča zavařil. Už se tu tak zabydlel, že ten blog je snad jeho, nebo co.... To mu nemůžu ani říct, páč by měl škodolibou radost. [2]: Šmarjá panno, kolik takový schizofrenik může mít identit? V mým případě vím jenom o třech: Já, Číča a Žolina.
OdpovědětVymazat"Schizofren" nebrat.. to byl jen pokus napsat povídku na téma týdne...
I když nakonec, proč bych nemohla mít čtyry identity, nejsem přece žádný ořezávátko hihihihihi
[3]: Já si myslím, že počet identit u schizofrenika není nijak omezen. Teď bude jen zajímavé sledovat další vývoj a početní nárůstky.
OdpovědětVymazat[4]: No jenom abych v tom potom neměla nějaký velký bordel, nic se zase nemá přehánět...
OdpovědětVymazat[5]: V tom článku přece stojí, že jej psal šílenec. Tudíž máš už dopředu alibi na jakékoliv nenormálnosti. Navíc to vždycky můžeš svést na někoho z těch ostatních.
OdpovědětVymazat[6]: No jo, máš pravdu. Tak to už mám asi docela slušně nšlápnuto
OdpovědětVymazat[6]: Já tam četla: "Jsem šílený, nebo génius?" Takže - je to geniální vědec! viz můj první koment.
OdpovědětVymazatZajímavá povídka s fantazií opravdu za hranicí reality.
OdpovědětVymazat[8]: Mezi šílenstvím a genialitou je většinou dost tenká hranice, která se někdy úplně rozplývá.
OdpovědětVymazatHele, ty Identito, a co děláš s těmi hybridními myšlenkami, co se ti ani trochu nehodí do krámu? Že ty je necháváš někde jen tak válet? Nebo ještě hůř, ty je prodáváš za pár šupů někde na Aukru! A já si pořád říkám, jak můžou ty naše politiky napadat takové krávoviny
OdpovědětVymazat[8]: No to zní hodně pěkně... to se mi moc líbí... [9]: Abych pravdu řekla, psala jsem jí, když jsem byla v jakémsi divném rozpoložení hihihihihihi [10]: Tak to on, teda vlastně já, jsem úplně rozplynutá [11]: Mě se hodí všechno, všechno má svůj čas. Ale implantovalas mi vskutku skvělou další myšlenku, prodávat je politikům na Aukru a za pěkný peníz....to se vyplatí
OdpovědětVymazat..se mi na začátku odlevilo, zaskočilo mi kysané zelí než jsem pochopila,že Valin políbila múza a je na chvíli za chlapa
OdpovědětVymazatPak jsem ale jednou narazil na telencephalon šéfkuchaře hotelu "Šroubek" a zvrhlo se to:"Mozeček spaříme, zbavíme žilek a rozmícháme se solí. V hrnci na rozpáleném másle si usmažíme do růžova nasekanou cibulku, mozeček přilijeme a dusíme ho tak dlouho, až se z něho vydusí voda. Pak přidáme rozmíchaná vejce a stále mícháme do zhoustnutí. Po vrchu posypeme pepřem a nasekanou zelenou petrželkou a ihned podáváme."
OdpovědětVymazat[13]: No ještě štěstí, že ti zaskočio jenom zelí. Kdybys třeba jedla smažený mozeček podle návodu v dalším komentu, mohlo by to být lehce znepokojivé [14]: ....a tak se ze mě stal Clarice Lecter.
OdpovědětVymazatŠíleně geniálního vědátora by měl poněkud znepokojovat fakt, že se na světě vyskytuje čím dál větší počet bezmozků
OdpovědětVymazatPak nebudou ani myšlenky, ani smažený mozeček...Z toho by jeden dočista zešílel...
OdpovědětVymazatTo jsou zajímavé a neotřelé myšlenky a působí to odborně, vědecky, parádní nápad. Smekám a tleskám!
OdpovědětVymazat[18]: Někdy se až sama divím, co ze mě vypadne...
OdpovědětVymazat