Můj starší synek se převelice svižně postaral o to, abych se stala babičkou. Ano, je to tak. Mám vnučku.
Já, coby matka dvou hošíků, jsem při prvním shledání v porodnici s ní, na ni hleděla s úctou a bála se na ní sáhnout, natož pochovat. Ale osměluji se stále víc a víc a nyní jsme již tak daleko, že máme za sebou dvě samostatné procházky. Bez matky. Pochlapila jsem se a hrdinně povídám: "Hezky si odpočněte milí rodičové a já vezmu malou na procházku." Oni se kupodivu nevzbouřili, ale naopak malou zapakovali do kočárku, já si vyslechla instrukce, jak složit kočár do výtahu a vyjely jsme.
Začátek našeho soukromého kočárkového výletu se zrovna moc nevyvedl, protože malá brečela jako o závod. Až po mém pitvoření a šušňání a drnkání se trošinku uklidnila a sem tam na mě hodila i nějaký ten bezelstný dětský úsměv. Byla jsem hrdá, jak jsem se vypořádala s prekérní situací a uznala jsem, že si obě, řádně zpocené, / já hrůzou a ona ze řvaní/, zasloužíme, napít se. Já bohužel neměla čeho, ale pro vnučku jsme měly bumbáníčko v krásné plastikové lahvičce, ze které se to malé hezky žunkalo. Až potud tedy jakž takž.
Chyba všech chyb se vloudila poté, co jsem lahvičku špatně uzavřela a položila do kočárku miminku k nohám. Nemalý obsah se vylil do kočárku a nemilosrdně polil malé nožičky, které se choulily ve zcela mokrých ponožtičkách a mokrém slamníčku. Ha, oblila jsem se potem. Přece se nevrátím z první vycházky předčasně a zcela potupena poznatkem, že jsem to nezvládla. Krom toho právě nastal onen okamžik, kdy vnučka sladce usnula.
"To by bylo, aby nebylo," pomyslela jsem si hrdinně a začala probírat svoje možnosti. Prohledala jsem celý kočárek od A až do Z a řešení bylo v kapse. Sundala jsem malé mokré ponožky a místo nich jsem jí na nožky navlékla mikinu. Rukáv jako nohavice, kdo by lpěl na detailech v krizové chvilce, že ano? Celé veledílo jsem ještě zabalila do suché plenky, kterou jsem též objevila v kočáru a celý tento nožní bal jsem podložila igelitovou folií proti dešti. Malá spala jako dudek a já si konečně sedla na lavičku a uklidňovala jsem svou zjitřelou mysl pohledem na místní zeleň. Domů jsme se vrátily slavnostně, já navíc s dobrým pocitem, jak jsem malou hezky obstarala. Když snaška viděla, jak je malá "vylepšená", smála se a tak vím, že jsem jako babička na první vycházce s vnučkou nezklamala.
Jsem tedy babička v záběhu a musím sama sebe pochválit, že jsem čím dál odvážnější
Srdečně gratuluji k vnučce a nové funkci.
OdpovědětVymazatAť vám malá roste a přináší samou radost.
V první zkoušce jsi obstála na výbornou.
No teda :) Kolik je synovi?:)
OdpovědětVymazatGratulujem. Aj k úspešnej genrerálke. To Ti môžem udeľovať pár horúcich rád, ak by si potrebovala. Som profesionálny "dědeček z povolání", full-time job.
OdpovědětVymazatPS Včera som sa pobil o futbalovú loptu s najmladšim vnukom päťročným, zotavujem sa.
Moc a z celého srdce gratuluji k vnučce a první vycházku jsi zvládla na výbornou, my si vždycky poradíme i v nemožných a neřešitelných situacích♥
OdpovědětVymazatBlahopřeji Ti ke zdravé vnučce! Nastalou situaci jsi vyřešila na jedničku! Ale jistě se o ní mezi příbuzenstvem ještě několikrát doslechneš!
OdpovědětVymazatBabičky ochotné ujmout se mimin jsou vítané. Zatím Ti to jde skvěle, valin. Tak hezky často procházkuj a piš nám o tom, jak maličká prospívá a jak roste a jak Vám to spolu jde. Jsem ráda, že máš k maličké takový hezký vztah. Znám jednu bab(ičk)u, která na svoji vnučku pěkně kaká... Ale její škoda.
OdpovědětVymazatMimochodem, jsem nadšená záhlavím. A co vlastně říká Číča na mimino? Ačkoli, ještě je asi brzy na seznamku, já vím. I po hygienické stránce je lépe počkat. Ne, že by byl Číča prase, spíš dětičky tak nějak neví, co by do chlebárny strčily
OdpovědětVymazatPochvala novému kabátku, a gratulace k vnučce. No taky by mne vcelku zajímalo kolik je synkovi že to bylo tak včasně
OdpovědětVymazat[1]: Díky, byla to těžká zkouška hihi [2]: Neboj, už je plnoletý nějaký ten pátek [3]: Jo, tys děda na plný úvazek? Tak to si užiješ spoustu legrace.. moc se s vnuky neper... [4]: Díky, hlavně, abych to ustála i v budoucnu, časem se budou zvyšovat nároky [5]: Díky, myslíš, že jo? Aspoň budu slavná... [6]: Už teď ti můžu říct, že roste jako z vody. Já, matka dvou "hošíků" si holčičku opravdu hodlám užívat plnými doušky. [7]: No Číča jí ještě neviděl, ale myslím, že jemu to bude naprosto fuk. Žolina už jí stačila okouknout i hodně zblízka a nějak se podivovala, co to je za miničlovíčka... [8]: Číčovi to sluší, viď? A miminko zase nebylo tak časně, jak by se mohlo snad zdát. Je z lásky po dvouleté známosti. jenom já si teď připadám nějak starší hihihihihi
OdpovědětVymazat[9]: Nejsi starší, jen o zkušenost bohatší
OdpovědětVymazatMoc gratuluji, skoro mi to připomíná moje mateřské krůčky .
OdpovědětVymazatMoje máma se stala babičkou ve 42 letech, táta byl ve 45 dědou. Když jeli prvně s vnoučetem ven, potkávali je známý a mysleli si, že si moje máma pořídila ještě další dítě na stará kolena!
OdpovědětVymazatValin to bude asi váš případ, gratuluji a přeji mnoho radostí, protože u vnoučat už jsou to prý jenom radosti! Tak to tu aspoň popisují prababičky a babičky, které už žijí jenom tím!
Jsi prostě babička na jedničku
OdpovědětVymazatJá bych řekl, že jsi roli babičky zvládla úplně suprově. Rozhodně mnohem lépe, než moje bývalá tchýně a babička staršího synka. Když byla na první procházce s kočárkem, tak se jí taky vylila láhev. Jen to nebyla láhev s mlíkem, ale s rumem. A nevylila se do kočárku, nýbrž do jejích útrob. V důsledku čehož byla úplně nalitá. Synek tuto její eskapádu naštěstí přežil bez úhony. Ale v každém případě to byla její poslední procházka.
OdpovědětVymazatGratuluju k nové roli, jsem přesvědčený, že se v ní osvědčíš na jedničku. Stejně je právě tohle vždycky ta nejúžasnější věc na světě. Maličkej zázrak!
OdpovědětVymazat[15]:
OdpovědětVymazatMalkiel prostě nezklame...
[16]: Tchýně taky nezklamala. Vzhledem k její silné náklonnosti k alkoholu jsem zhruba takový scénář očekával. Jenže jsem potřeboval argument, proč jí dítě již nikdy nepůjčit, tak jsem to musel risknout a povolit tu procházku, protože proti mě byla přesilovka.
OdpovědětVymazat[10]: To zní hezky, jsem tedy zkušená žena [11]: No moje taky, akorát máme změnu pohlaví...[12]: Moc mě těší, že mě vidíš tak mladičkou Já mám spoustu zájmů, vnučku tam prostě někam vecpu...[13]: Budu se muset prostě snažit [14]: Díky. No je to opravdu zázrak. Nejdřív nic a potom miminko... [15]: No, taky jsem na sebe byla náležitě pyšná. Je fakt, že některé babičky se asi moc nepovedou, např. ta tvá tchýně. Moje tchýně nebyla alkoholička, ale byla krajně nespolehlivá a tak jsem jí děti taky radši nedávala. Ona porád někde trajdala a všechno zapomínala, měla jsem hrůzu, že by kluky někde zapomněla ve vlaku.[16]:[17]:Hlavně, že tenhle silný argument zabral. Musel to být docela nervák...
OdpovědětVymazatGratuluji k tvé vnučce Musí být krásné být mámou a později babičkou, mně už biologické hodiny tikají jak o život a pořád nic :-/
OdpovědětVymazatPremiéra se zdařila a navíc sis poradila vskutku velkolepě! a prakticky. Nehody se stávají, tuhle jsi zvládla bez ztráty kytičky...
OdpovědětVymazatGratuluji k babičkovství a užívání si malé... Snad i Číča ji přijme do rodiny.
P.S. nádherný nový kabátek!
Srdečně gratuluji k nové krásné roli a Tvůj skvělý článek dávám do výběru na téma týdne.
OdpovědětVymazatGratuluji, Valin! Mě tato role teprve čeká, takže se ráda inspiruji. Tys první venčení vnučky zvládla na výbornou - důležité je, že dítě přežilo bez úhony, to ostatní už se vsákne.
OdpovědětVymazatMoc ti toto babičkování Valin přeji. Já jsem už taky babka a to už pět roků. Moje snacha ,nesnacha (ještě se nevzali a asi to tak zůstane),mně tehdy,před pěti lety, půjčila mého prvního vnoučka,se kterým jsem se po vesnici vydala na chválící procházku. Vrátili jsme se z ní zodpovědně,ne jako u Malkiela . Myslím,že třičtvrtě hodiny,kdy jsem se takto chválila,není zase tak mnoho. Snacha mínila jinak a pro jistotu mi ho nepůjčila už nikdy. To samé bylo i u druhého vnoučka. To se raději odstěhovali sto kilometrů daleko. I když k nám občas přijedou a ten starší vnuk si nás už i celkem oblíbil,i když se tomu divím,protože se vidíme opravdu málo, kontakt je minimální. Upozorňuju,nejsem ta,která tchýně,která se plete do mladé domácnosti. Zažila jsem to na vlastní kůži a proto bych nikdy mladým neradila. No ale co. Mám ještě dva syny a ten nejmladší požádal už svoji přítelkyni o ruku a oba dva mě upozorňují,že až budu babičkou,jestli bych jim občas nepohlídala . Má to ale také jeden háček,nebo hák. Bydlí od nás taky hodně daleko. Já si však nějak poradím. Jsem přece akční
OdpovědětVymazat[19]: Díky. Biologické hodiny jsou dnes jaksi pomalejší, tak, že nezoufej, dnes je zcela běžné mít miminko klidně až v 36ti letech... [20]: Díky. Číčovi to na jeho naturel bude úplně jedno, jenom je nebezpečí, že si třeba řvoucí vnučku poplete s jiným kocourem.. [21]: Díky, to je od tebe moc milé.. [22]: Jako se to vsáklo do toho slamníčku.. hihihihi, viď? [23]: Tohle přijde opravdu docela líto. Já jsem mojí tchýni děti nemohla dávat, protože to prostě při její povaze opravdu nešlo. Uznal to i její syn. A tak jsem nějak počítala, že to u nás bude taky tak. Proto jsem ráda, že snaška se nijak nebrání, že malou muckám a je ke mě opravdu vstřícná. Dokonce byla dobrovolně už dvakrát ukázat malou i mojí máti, která už nechodí. Tak snad jí to vydrží..
OdpovědětVymazatJsi úžasná babička .
OdpovědětVymazatA velká gratulace!
Připojuji se ke gratulacím, já, dvojnásobná babička, která se učí už přes pět let a furt moc neumí.
OdpovědětVymazatA poradila sis dokonale!
[25]: Já bych to s tou chválou tak nepřeháněla [26]: Díky, člověk se prostě učí celý život...
OdpovědětVymazatGratuluji k babičkovství. Vyřešila jsi to krásně, spokojené mimčo je nejdůležitější.
OdpovědětVymazat[28]: Je pěkné vědět, že ty nyní přesně víš, o čem mluvíš viď, novopečená maminko?
OdpovědětVymazatJo, být o samotě s těmi drobečky vyžaduje hodně odvahy, zvláště pokud člověk už nějaký ten pátek o mimino nezavadil. Ale myslím, že se do toho dá dostat rychle a pak to stojí za to
OdpovědětVymazatMě to potkává nyní díky nevlastní sestře a snažím se také si to užívat.
A jsem docela zvědavá na reakce Číči, jak se tomu bude nový člen rodiny zamlouvat
[29]: A sakra, co jsem to díky totálnímu vytížení prošvihla?
OdpovědětVymazatZní to zajímavě, já na malé děti moc nejsem a myslím, že si ani v budoucnu žádné nepořídím, nevím , ale zvládla jste to tedy bravurně
OdpovědětVymazatObrovská gratulace, hodně zdraví vnučce a Tobě, milá Valin, vydržať...já jsem synovce balila poprvé do plenek půl hodiny,vůbec jsem nevěděla, jak taková plenka na jedno použití funguje, je mu 15let a dodnes jsem za estrádníka
OdpovědětVymazatTo bylo tak nádherné čtení! Gratuluji ke krásné nové roli a přeju vám všem hodně zdraví a jen to nejlepší. A víš, že ti maličko závidím, ani bych se nezlobila, kdyby se holky rozhoupaly a udělaly ze mě babičku. Moje mamka se stala babičkou v 38 letech a když se dívám na fotky, vidím, jak si ségřiny holky užila a ony s ní.
OdpovědětVymazatMoc krásné!
[30]: Odvahu to fakt chtělo, hlavně ze začátku, už jsme zase o píď pokročily hihihi [31]: /29 No ano, Domovina se stala matkou.. inu věci se dějí [32]: Třeba ještě změníš názor, časem... [33]: Díky, díky. Někdy jsou naše počiny vskutku nezapomenutelné hihihi [34]: Taky si hodlám užít, po dvou "hodných syncích" si to snad zasloužím. jen aby malá nebyla ještě větší dračice, než oni dva dohromady...Díky Bev..
OdpovědětVymazat[35]:/31 Já to tušila, že ta rodinná situace znamená právě tohle, ta naše rozmilá tajnůstkářka ale umí překvapit.
OdpovědětVymazat[36]: To teda věru ano...
OdpovědětVymazatKdyž jsem na tenhle blog zavítala poprvé, řekla jsem si nějaká šikovná holčina a ouha ona šikovná babička.
OdpovědětVymazat