Chybný úsudek - mylný předsudek

Když políčil si Pepa na tu dámu ve zlatě,

s myšlenkou, že s ní bude pěkně ve vatě,

pevně přesvědčen byl, že její velké prachy,

zaženou provždy jeho chmury, obavy a strachy,

že bude víc na špiritus, co hrdlem tak rád prolívá

a z výplaty na nutné množství často už mu nezbývá.

Že líbivá a převelice sladká slůvka zvolil,

netrvalo dlouho a její zlatem ztvrdlé srdce zlomil,

však sám sobě, aniž by jen matně tušil,

velikou a krutou past sám sobě vlastnoručně ušil.

Dáma ta pozlacená, studenou ledovou královnou byla,

za společné bydlení Pepovi sankce vbrzku napařila,

vše, co za její peníze spolu pořídili hned dvěma vydělila

a milému Pepovi ještě za tepla účet předložila.

A tak Pepa každý den těžce finančně krvácel,

v nechutném absťáku se smutně často potácel,

musel však platiti za každou housku či rohlíček

z výplaty často nezbyl mu ani desetníček..

Ta dáma lakotná své miliony dobře ochránila,

před nebohým Pepanem je celkem snadno ubránila,

a Pepa skáče jak zlatava píská a jeho výplata rozplyne se hned,

jo žít s ženskou hamižnou, to není nikdy žádný med,

často by Pepa od ní nadobro utéci předaleko chtěl,

bohužel jeho příjem by na útěk a jiný život prostě nevyšel.

Někdy chybný úsudek,

ovlivní i předsudek

a tak se Josefovi stalo,

že mu dílo neklapalo.