Její a moje představy vo dokonalým světě...

Vono to s ní už vopravducky nejni k vydržení. Mam pocit, že už to zavání psychickym tejránim. Je to potvora fšech potvor. Vona mi ráno do misky k snídani vyklopí tu nechutnou blemtavou kočičí kapsičku a dyž jako zamňoukám, že jí na tendle blivajz zvysoka kašlu, docela se na mě utrhne:

"Copak Číčulko, nechutná ti? Můžeš si zobnout ještě granulky, máš je přeci vedle v mističce."

To už je i na mě, kocoura Číču, zvocelenýho jejim skandálnim chovánim ke mně, silnej kalibr. Granulky, vona je snad dočista dementní. Granulky až si žere sama, já chci masooooooooo.

Taky sem jí to ale hnedka eště za tepla pěkně po kočičim naservíroval:

"Tydle kecy vo granulkách si dej klidně zhudebnit a potom mi je můžeš třeba předzpívávat. Bude ti to ale stejně prdlajs platný i dyby si s nima vyhrála Zlatýho slavíka. Granulky nežeru. Chci masíko, slyšíš?"

Jako vobyčejně, slyšela, ale nedbala.

"Číčulko, kapsičky jsou přece dobré, jestli ty nejsi trošinku mlsounek. No jak myslíš, ale masíčko bude až večer."

To je neslýchaný, co vona si dovoluje.

Ale na mě si vopravducky nepřinde. Já sem kocour fikanej a už mam docela vyčíhnutý, že pro mě má v bílý almárii připravený naporcovaný masíko, a že si ho dá dycinky ráno do dřezu rozmrznout, a potom mi ho dá laskavě k večeři. Todle ňák nesabotuju, ani nekritizuju, páč srdíčka z kraviček, co tam pro mě má, mam moc a moc rád.

Enomže faktem se, že po tý vopravdu nechutně hladový snídani mam upřimnej hlad a tak se ňák po kocouřim snažim dostat se do toho dřezu dřívějc, než večír.

Vona ta potvora sice to masíko přikrývá, abych se na něj nemohnul dostat, ale někdá zapomene. Jako zrovinka nedávno. Bohužoužel pro ní, než vypadla vydělávat na daně, nepřikryla ani dřez ani maso a tak sem si ho samoobslužně ukradnul. No vlastně neukradnul, že jo, dyk je stejně moje. Enomže vono bylo eště nerozmražený a hodně studený, tak sem si ho pěkně položil na koberec, že počkam až se to maso voteplí a potom si dám do nosu. Dyž masíko pěkně rozmrzlo, hezky sem si ho vodnes jinam, páč pod nim na koberci byl úctyhodně velkej krvavej flek a já rád hamám na čistým, nejsem žádný prase, že jo a tak sem ho povláčel a pojed eště na několika místech, než sem se dosyta nadlábnul.

Že vona, když se přihnala domů šílela, to je slabý slovo. To výrazivo, co použila, by se určitě nedalo publikovat v dětský čítance.

Mě to ale bylo dočista fuk, páč sem měl krásně plný bříško a chtělo se mi spát.

Než sem dočista zatuhnul, eště mi mozkovnou projela myšlenka, že její představa vo světě se diametrálně liší vod mý.

Já si představuju ideální svět pro všechny kocoury a kočky zrovinka tak ňák, jako v týdle chvilce. Vy ne?