Mé vnitřní dítě chtělo by si s medvídky hrát,
já sama však musím se s životem prát,
neb život jde dopředu jen a nemyslí na návrat.
Mé vnitřní dítě by chtělo barvičkami malovat,
já sama však se už neumím z barviček radovat,
neb v životě se musí často i tvrdě bojovat.
Mé vnitřní dítě hluboce ve mně spoutané,
jak ráda bych zbavila tě rezavých obručí,
jak osvobodit tě, snad mě život zase naučí,
vždyť ty jsi část toho, co dobrého ve mně je schované.
Pokud už jsou rezavé,
OdpovědětVymazatje to dobré.
Za čas se sami rozpadnou...
Skvělá poesie. Pětihvězdičková.Já bych chtěl být dítětem, abych měl právo na svá "A próóóč?"
OdpovědětVymazatJak ráda bych tě obručí těch zbavila.
OdpovědětVymazatPadoucha, co tě dusí, zabila.
Leč žádný není. A život samotný nelze zmařit.
Nevzdávej to. Už brzy se ti začne dařit!
[1]: Díky potěšils mě.
OdpovědětVymazatNakonec i jako dospělý se můžeš ptát "A próóóč? A když se budeš ptát šikovně, nemusí to ani postrádat dětskou roztomilost... [2]: Všechno je dobré, jen to mnohdy nedokážeme rozpoznat. Za čas se vždycky ukáže.. [3]: Až se mé dítě samo vymaní ze zajetí,
z očí mi vytrysknou šťastné slzy dojetí,
a budu doufat, že k svobodě své zase doletí.
" Všichni to znáte ! tak řekněte,
OdpovědětVymazatjak krásné je být vnitřním dítětem !.... svůj palec si s požitkem pocucati
a matku svou divoce pokopati
a ona řve radostí :,,Prokope !!
... sakra ! už kope !
on kope !!,,... co na to otec můj - Prokop Fták ?
,, Kurwa ,, ! on křičel : ,,je to tak ,, !... teď palec, když do úst dám ( jen trošku )
Tak matka mi ihned dá přes držku !!" Týnejdžr Beda Fták ( třicet má roků )
šeptá si : " Což matku pokopat trochu ??
Nechť je má matka Ftákowa Wlasta
jako tenkráte
zas trochu šťastna !!"... hoch matku zezadu kop´ botou špicí ....
... až bota jí zůstala ve zadnici !!Ot zmlátil chlapce !!
řve : " Ty jeden chlíwe !! "..." Už nikdy to nabude tak jako dříve !
takto mne zmlátit sprostě ??"... hoch dupe a pláče zlostně !
Nejlépe hnát děti do tmy, kde není vidět ani nos mezi oči. Tam se naučí boji. :)
OdpovědětVymazatTo jsou nádherné verše. Snoubí dětství a pocit, že dětství je nenávratně pryč a přesto by člověk chtěl tu trochu bezstarostnosti.
OdpovědětVymazatJako Pavel, i já bych chtěla být dítětem ale proto abych měla možnost se maminky zeptat na spousty věcí na které jsem se nezeptala a už mi je nikdo neřekne...
OdpovědětVymazat[5]:
OdpovědětVymazatNakopat matku zevnitř i zvenku,
tak to už chce fištron, holenku.
[6]: Nos mezi oči nevidím ani za největšího světla Tak třeba ta tma není potom tak nutná.. [7]: Díky, jak se zpívá v jedné písni: "Nikdy se nevrátí, pohádka mládí.."[8]: Někdy není na škodu něco nevědět. Já jsem mojí mamince řekla všechno, co jsem jí říct chtěla, to jak jí mám ráda, a přesto mám pocit, že to bylo málo..
OdpovědětVymazatZkus to dítě nějak vydolovat. Je to neuvěřitelně osvobozující.
OdpovědětVymazatKrásně řečeno
OdpovědětVymazatSpřátelíš blog?