11. 11. 2012

Moje hříšně poklidná sobota

Neodjíždím-li na víkend z domova, moje soboty jsou si podobné jako vejce vejci.
V šíleném maratonu se snažím dohnat to, co jsem v týdnu nestačila.
Uvařit, uklidit, vyprat je základní sobotní program.

Někdy ovšem do všeho vnese náležitý chaos náhoda. Jako včera například.
Naplním prádlo pračkou chrstnu tekutý prášek (tekutý prášek, to je taky dobrý..)
a spustím program. V dobré víře, že nikdo se programátoru na pračce ani nedotkl.
Většinou to tak bývá, tedy vždycky to tak bývá. U nás mají na praní mě a pračku.
Tedy u nás mají na praní mě a já mám na praní pračku. Tak je to přesnější.
Pračka tedy začala poslušně vykonávat svoji činnost, na kterou je konstruovaná.
(Existují prý jakási "kurvítka" povídali nedávno chlapi v práci, to je prý nějaké tajné zařízení,
které způsobí to, že většinou každý výrobek se velice brzy po záruce samočinně rozbije,
aby byl spotřebitel, tedy já, nucen pořídit si nový výrobek, a nebo alespoň povolat opraváře.

Já tohle tedy neberu osobně, páč si myslím, že kurvítka jsou spravedlivě všude, ne jenom
na mojí pračce.)
Odkráčela jsem do kuchyně, skloubit několik činností dohromady. Dopřát mým orchidejím
ponornou lázeň a při tom uvařit. V praxi to znamená, že do kýblu vleju dešťovou vodu
a každou orchiji tam ponořím, aby se hezky namočila. S touto činností začínám brzy ráno,
protože při množství mých kytek končívám asi tak v poledne.
Rozkrámuju tedy kuchyň k vaření, mezitím vždycky vyměním kytku v kýblu,
když tu slyším, tedy vlastně neslyším, že pračka nějak nepere. Vlítnu tedy do koupelny,
vše vypadalo nějak normálně, až na to, že se buben netočil a sklo bylo dost horké.

Na to, že jsem prala jemné prádlo, bylo až moc horké. A ona topila a topila. Vzpomněla
jsem si na ta kurvítka a v duchu jsem zabědovala, že tentokrát se nějak hodně předběhla,
páč pračku mám novou asi tak půl roku.
V duchu těchto neradostných myšlenek mi zbloudilo oko na displej, kde vidím nastavený
program na 90 stupňů. Sbohem moje jemné prádlo. Pračka hřála a hřála a protože je to
chytrá pračka, netočila, aby rychle docílila těch pěkných devadesáti stupňů,
co se tam jako zázrakem nějak předvolilo.
Její činnost jsem tedy rychle zarachla, když zase není až tak chytrá,
že vzhledem k obsahu nevěděla, že má prát pouze na 40 stupňů. No, člověk nemá lpět
na materiálních věcech, udělala jsem tedy na prádlem kříž, ono to nějak dopadne
a šla zpátky do kuchyně.

Myslela jsem, že mě trefí. Moje morče Trumbelínek si s velikým apetitem pochutnával
na jedné koupající se orchideji. Chroustal a chroustal a hnedle u toho i mlaskal.
Taková dobrá zeleň, kdypak se mu to povede. Propadla jsem panice, nejsou orchije
jedovaté? Prádlo šlo stranou, vaření taky, hned jsem začala googlit.
Nejsou, dozvěděla jsem na nějakých zahraničních stránkách se po dost velkém hledání.
Trošku jsem se uklidnila, tak snad to ten morčecí blbeček přežije. Že mi okusuje palmy
i vánoční stromek, nad to jsem celkem povznesená, ale orchideje, no uznejte,
to už trošku přehnal.

Kdo přetočil ten programátor nevím, snad náhoda, či osud, kdoví. Trumbelínek svoje sobotní
menu přežil a já jsem zase o něco chytřejší.

23 komentářů:

  1. Parádní sobotní psycho
    to asi budou nějací pračkoví skřítci. Při mém posledním úklidovém šílenství jsem dala prát záclony. Medvěd snad ani netuší, kde pračku máme a přesto nějakou záhadou byl program na pračce nastavený hezky na 60 s extra ždímáním. Já jsem to prostě neudělala, nejsem blbka. Dovedeš si ty záclony určitě představit. Jako když je krávě vytáhneš z huby

    OdpovědětVymazat
  2. Orchideový salát! To musím ozkoušet.

    OdpovědětVymazat
  3. Jestli je Trumbelínek mužského pohlaví, tak se tím jeho apetit vysvětluje. Správný chlap totiž nejí, když má hlad, ale když má příležitost!Podobnou pračkovou haluz jsem zažila minulý týden, jen s tím rozdílem, že jakési kurvítko (mimochodem úžasné slovo ) způsobilo, že jsem si neplánovaně udělala vánoční úklid v koupelně (to aby opravář neřekl, že jsme bordeláři) a zároveň si rozkramařila do mrtě vánočně uklizený šuplík s doklady (to když jsem pro změnu hledala záručák) .

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Musí prostě existovat nějací koupelnoví permoníci, já si taky myslím, že nejsem blbka   [3]: Nemohla jsem se ho zeptat, jak mu chutnalo, ale podle toho, jakým fofrem to konzumoval, chutnalo mu asi hodně..Je to asi fakt dobrý.. [4]: Trumbelínek je muž každým coulem, žere kde se co dá a nepohrdne ani třásněmi od koberečku.   

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Janinka tady naráží asi na Malkielův článek. Jinak se tomu taky říká stres a někdy je těch náhod až příliš.I když na náhody nevěřím.

    OdpovědětVymazat
  6. Sobotní šoky se nakonec k dobrému obrátily. Pračku jsi zachytila v posledním okamžiku (prádélko zachráněno? Nebo na vyhození?), křeček si dal exotickou baštu a přežil to a ty jsi po několika šocích přežila taky... navíc se smyslem pro humor.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]:No, největší stres byl strach o mého zvířecího miláčka. Kytkám lupena narostou nový a pár zničených hadrů přežiju snadno.[7]: Ostatně oni ani tak zničený nebyly, trošku se jim sice změnila vizáž ale nosit se to dá..   

    OdpovědětVymazat
  8. To je zajímavé, že domácí přístroje umí obsluhovat jen ženy. Já např. umím vytahovat věci z myčky, ale abych ji pustil a dával do ní nějaký prášek, je už na mě moc složité. Pračka se svým programátorem u mě budí přímo nábožnou úctu a vysavač mně zase nedělá dobře, protože hučí.
    Orchideje choť také miluje, ale kupuje je v květináči a vždy několik týdnů (možná až 3 měsíce) vydrží kvést.

    OdpovědětVymazat
  9. [7]:[8]: Někdo si dával svatomartinskou husu a zvířecí miláček si jistě také zaslouží sváteční oběd.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Já myslím, že to je běh světa, muži většinou vynálezci, neumí (a nebo snad nechtějí?) obsluhovat svoje vlastní vynálezy, nakonec všechno přece vynalezli pro ženy, ne? Co si pamatuju v naší rodině, všichni muži trpěli a trpí hlukem vysavače také, bude to asi nějaký novodoný virus, postihující výhradně mužskou část populace.   

    OdpovědětVymazat
  11. Tvoj článok bol vybraný medzi najlepšie články týždňa!

    OdpovědětVymazat
  12. Jako dítě jsem měla křečka Žofinku a ta nám spořádala dva metry kabelu. Cpala se vším, co našla při svých pravidelných obchůzkách.

    OdpovědětVymazat
  13. Když se něco kazí, tak se začne kazit i to další. Myslím, že je to zákon schválnosti... A znám ho moc dobře, bohužel...

    OdpovědětVymazat
  14. [12]:   [13]: Díky[14]: To si dovedu představit, je zajímavý, jak těm hlodavcům ty kabely šmakujou..je to pro ně přímo božská menu   [15]: Kdo by ho neznal, že ano, zákon schválnosti funguje neomylně...a žádným zákonem schválnosti se prostě nepokazí..   

    OdpovědětVymazat
  15. Nojo, hlodavci žeroucí kabely... Měli jsme králíka, jmenoval se Bob, a protože to byl pořádný macek, který už se nevlezl do klece, obýval celou jídelnu a kuchyni. Jednoho dne nám přestal fungovat telefon (to ještě byla pevná linka spojena kabelem se zdí a zeď kouzlem spojena s ústřednou). Když k nám přispěchal opravář, skepticky prohlédl kabel a nejistě se zeptal "Nemáte doma nějaké hlodavce?" A my energicky vrtěli hlavami, zatímco Bob spokojeně cosi chroustal zalezlý za kuchyňskou skříňkou.

    OdpovědětVymazat
  16. [17]: Ty kabely asi obsahují nějaké významné nutriční látky, nebo co...   

    OdpovědětVymazat
  17. do předposledního odstavce sem chtěl napsat že příští život chci bejt orchidejí u Valin (jak ty se i ně krásně staráš)Ale aby mne okusovala morčata! Tak sem si to zas rozmyslel

    OdpovědětVymazat
  18. Možná bys tedy mohl bejt morčetem. To se u mě taky nemá věru zle...

    OdpovědětVymazat
  19. Alí, tak toto se mi také jednou s prádlem stalo. V pračce se na 90 st. praly dětské zimní bundy. Nebyly k použití.
    Až vyjde Tvoje kniha povídek, básní a malůvek, dej mi vědět. Chci být první, která si několik výtisků zakoupí. Stihneme to do Vánoc?

    OdpovědětVymazat
  20. Tak tedy Jano, tos mě rozesmála. Fakt bych chtěla vidět někoho, kdo by vydal knižně ty moje trapasy..ale děkuju, udělala jsi mi svou návštěvou fakt radost.   

    OdpovědětVymazat
  21. Tys to totiž nikde nenabídla. Tvoje články nejsou žádné trapasy,čtu je jedním dechem, komentářů máš plno, proč o tom pochybuješ. Četla jsi knihu Dany Emingerové „Živel Lustig“ vydanou v roce 2011? . V této knížce jsou úžasné rady a tipy "jak se píše kniha" - hned bys pochopila, že Tvoje psaní je prostě bezvadné .

    OdpovědětVymazat

😀 😃 😄 😁 😆 😅 🙂 🙃 😉 😊 😇 🥰 😍 🤩 😘 😗 😚 😙 😋😛🤭🌝