Ohnění

Mám moc ráda posezení u ohně. Oheň je příjemný sluha, když mu nedáte šanci
ukázat svou druhou nezkrotnou a zkázonosnou stranu.
Ráda vysedávám až do pozdní noci za jarních a nebo letních večerů u ohniště,
ležíc na lavičce se dívám na modrou oblohu zasypanou zářivými hvězdami
a přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta.

Před tímto mým soukromým rituálem, který je tedy možný pouze, když

sousedka je nepřítomna a tatka bezpečně pochrupkává u televize,

zmožen svými chatovými aktivitami, se většinou odbývá příprava večeře

na ohni, což v praxi znamená nějaké maso opečené nějak.

Nějak proto, že způsoby se u nás hodně různí. Různění pramení z inovací,

které můj choť neustále vnáší s neochvějnou fantazií a vůlí. Vývoj našeho

večerního ohnění jde neustále dopředu. Od prostého opékání špekáčků

na klacíku, přes různé kovové jehly na špízy jsme se dostali

až na ohniště s roštem. Ale i rošty se dají nádherně zlepšovat.

A jak snadno to jde, když máte k dispozici letákovou nabídku z Penny.
Mí pravidelní čtenáři, ví, jakou zálibu má můj drahý choť v reklamních

letácích a tak se stalo, že jednou přišel velice rozradostněný domů,
že jsem ho na chvíli podezřívala, že vyhrál první cenu ve sportce,
a nehodlá se se mnou podělit. Pravda byla však jiná a méně prozaická.
Nepřišel bohužel z podniku Sportka s tučnou výhrou,
ale přišel z Penny marketu a záře mi ukazoval, co koupil. Koupil
nastavitelný grilovací koš a protože cena byla výhodná, no nekup to,

tak koupil rovnou dva.

A hned se to jelo vyzkoušet. Naložila jsem maso do ostré omáčky,

aby se hezky proleželo a v podvečer se zvláštním leskem v očích se manžel

jal rozdělat oheň a naložené maso vložil do onoho zázraku z Penny.

Kdo neví, co je to grilovací koš, tak vysvětlím, že se jedná o jakési dvě

části, mezi které se vloží plátky masa a následně se uzavřou posunovatelnou

sponou tak, aby držely obě části pohromadě a vznikl jakýsi celek,

který se pomocí dřevěné rukojeti může pohodlně otáčet.

Až potud dobré. Jenomže ona spona mrška sklouzla a to bohužel zrovna v tom

okamžiku, když taťka prováděl první otáčku. Koš se otevřel a naložené plátky

se rozlétly takřka na všechny světové strany.

Jeden mi dokonce přistál na klíně. Dva spadly do ohně a když je manžel

chtěl co nejdříve vytáhnout, uklouzl po čtvrtém kousku, jenž se tetelil na zemi,

čekaje tam zcela marně na jakési teplo, co by z něj udělalo
lahůdkovou poživatinu. Bohužel pro maso i pro mého muže vše dopadlo

úplně jinak. Tatka dopadl dost tvrdě na zem a nechybělo moc, a rozvalil

by celé naše ohniště, které tentokrát mělo tvar komínu.
Maso bylo rozmašírované a pevně vešlápnuté do trávy, tudíž už nepoživatelné.

Chladnokrevně jsem hodila do ohně ze svého klína třetí kousek řka,

že teď už se to dopeče samo, bez jakékoliv lidské pomoci
a šla jsem si připravit chleba a hořčici.

Nepochybuji však, že toto není poslední tečka za vývojem.

Něco mi našeptává, že pro tuto sezonu bude vybudováno něco jiného,

nového, žulového na grilování zeleniny. Tak se nechám překvapit.