O čem vlastně člověk může s jistotou říct, že je to jeho?
Moje myšlenky? Možná jsou opravdu na čas moje, ovšem pouze do té doby, než mi je
nenápadně začne krást ten, no jak se jmenuje...Alzheimer..
Moje svědomí? Kde je jakási morální hranice, kde je rozpoznávací schopnost, co je špatné a co dobré?
Moje děti? Vyrostou a půjdou si vlastním životem a tak je to správně....
Moji rodiče? Opustím je první a potom opustí oni mě...
Moji přátelé? Mám tu čest, že někteří jdou vedle mě kratším, nebo delším časovým úsekem mého života....
Moje zvířata? Jsou se mnou část mého života, ale časem mě opustí a způsobí zármutek....
Moje materiální statky? Možná na čas, jenomže všechno pro nás časem ztratí hodnotu,
a jednou,až přijde stáří, člověk zřejmě zjistí, že vlastně k životu nepotřebuje vůbec nic...
Moje oblíbené knihy? Myšlenky z nich se časem vytratí...
Moje květiny? Na čas na ně zapomenu a uvadnou...
Můj život? Pozemský? Skončí, až přijde ten správný čas a potom?
Každý z nás je jenom jedno malé, nenápadné zrnko písku z přelévajícího se moře písků.
Každý z nás je nahraditelný.
Každý prožívá jinak svůj život a vede jiné boje..
Každý ale může říci: "To je můj život."
Každý je možná nahraditelný z pohledu lidstva, ale z pohledu rodiny a těch, kdo tě mají rádi tě nemůže nahradit nikdo :)
OdpovědětVymazatkrásně napsané :)
OdpovědětVymazatDneska jsi byla nějak hodně vážná.
OdpovědětVymazatKdyby se to vzalo do důsledku, tak by nic nemělo cenu. A tak to přece není, že ne.
Ten konec článku je naprosto skvělý.
OdpovědětVymazatA ve všem ti určitě dávám za pravdu. :))
[3]: Je to taková moje malá pesimistická úvaha, někdy mám takové jasnozřivé chvilky...[2]: děkuju[1]: Možná ano, ale kolikrát se stane, že ti co tě mají rádi, ti ubližují nejvíc..
OdpovědětVymazatDočkáme se i toho pozitivního náhledu, nebo je to odvrácená strana měsíce?
OdpovědětVymazat[6]:Určitě jo, někdy holt na člověka přijdou i chmury a neb jak praví klasik:
OdpovědětVymazat"Není svátek, každý pátek."
koukej chmury odehnat,smích ti prodlouží život,tedy říká se to
OdpovědětVymazat[3]: A co má vlastně cenu? Když se to vezme do důsledku, tak všechny pozitivní pocity (kvůli kterým "prý" hodně lidí žije) jsou jenom nějaký biochemický procesy... a co z toho? :)Život člověka ja jako plivnutí do moře, to asi chtěla autorka vyjádřit a povedlo se :) rozmnožujeme se a někam spějeme, nikdo neví kam. Jenom nám to připadá jako fajn nápad, protože si to uvědomujeme.Uf, konec filozofické vsuvky
OdpovědětVymazat[9]:
OdpovědětVymazatTo je na mne trochu moc filozofie najednou
Nevím, ale život nenahlížím jenom z hlediska biochemických procesů.
[8]: Já se snažím, fakt Radko, podívej jak [9]: Ale filozofická vsuvka hluboká, díky za ní, chtěla jsem vyjádřit pomíjivost všeho..[10]: Jednou jsem se ptala kamarádky, když studovala filozofii, o čem to vlastně je a ona mi odpověděla: "Ale celkem o h..ně."
OdpovědětVymazatSakryš.
OdpovědětVymazatZ tvého depresivního desatera vlastně vyplývá, že všechno je jen dočasné, pomíjivé a vlastně nám nepatří nic.
Ani naši nejdražší.